Zakletý místa a na samotě u lesa
Asi jsou místa, co jsou nějak zakletý.
Hráli jsme včera v Už jsme doma v Praze-Bubenči. A nepozvat si kapelu, co má skoro stejně členů jako ta naše, tak to byla v tomhle podniku druhá přesilovka. To už asi nemá cenu pokoušet se to potřetí zlomit.
Každopádně kdo nedorazil, udělal chybu. Rastafidli Orkestra si dokázali s malým prostorem senzačně poradit. A my jsme asi taky nedělali ostudu. Vlastně nám tyhle maličkatý sály poslední dobou vysloveně svědčí. Přijď se, milá Máňo, někdy brzy podívat.
Teda úplně brzy to nepůjde, do světa jdem znovu až v lednu. Ale flákat to nebudem, už je zamluvenej na víkend barák u lesa, máme pár novot k uchystání a taky prsty masochisticky brečej, že chtěj mít krvavý bříška a odřený kotníky od strun, pysky se těšej, jak otlačený od nátrubků budou pukat jak vzteklý.
Učíme se od mistrů.
Takhle zkouší David Grohl.
Podobnejch obrázků se od nás nedočkáte jenom proto, že naše nástroje pocházejí z dávné doby předfacebookové. Koupili jsme prostě ty kytary moc tmavý, nevědouce, jak důležitý budou jednou fotky...