Z davu alternative-rock / Rakovník

Svět je takovej, jakej si ho představuješ, řikal nám jeden ňákej. My už měli vybalíno a v úplně malý partě ještě zašli v Rakovníku na jedno. Tak jsem si ho začal představovat, řikal, krásnej a nemusim ani fetovat.

V továrně na knejpy a cvoky

Jsou lidi, který mají představivost tak úpornou, že si i ostatní musej všimnout, jak nápadně se jí svět přizpůsobuje. Sami by si to ani neuměli představit.

Já sem si do včerejška neuměl představit, že v bejvalý továrně na knejpy, cvoky a podkůvky ve střediskový obci, v blbý Jesenici, dokáže někdo vymyslet způsob, jak jednou za dvě neděle dělat koncerty, aby to fungovalo.

Musíš si to umět představit opravdu ostře, aby se to zhmotnilo a aby ti to vydrželo.

Ten vzácnej podnik v Jesenici u Rakovníka se jmenuje Truhlárna a já pana šéfa vřele doporučuju ke konzultacím každýmu, kdo by chtěl něco podobnýho pro bližní a pro sebe dělat. Má tam fakt truhlárnu a i ten jednou za čtrnáct dní otevřenej sousedskej klubík působí jako skvěle odvedená řemeslná práce, jednotlivý kusy k sobě sednou, čepy zapadnou, všecko lícuje.

Metoda labutě a biče

Samozřejmě, aby to fungovalo, nesmíš si rozhodně představovat nic velkýho, sálek o rozměrech hodně velkorysýho obejváku, deset až dvacet jistejch diváků. Kapely, který zvládnou diskrétní cukrárenskou hlasitost.

Právě ta pro nás byla výzva, jak se řiká. Žestisti museli do sedu, aby nemohli fouknout do nástroje plnou sílu, zobáčky na knoflících hlasitosti u aparátu si po letech připomněly, že dvojka je jak labutí šíje, jednotka jak bič.

I tak jsme asi byli nejhlasitější parta, která tam kdy byla. A nejmíň Verdi, Stradivari, Paganini – jen ňákej bigbít.

Nasadili jsme set o dýlce, která by jinde byla považovaná za teroristickej útok, ale půl druhý hodiny písniček do lidí zajelo jak do maminy.

Až budete ve střediskový obci na rekreaci, až navečer vyfouknete u rybníka matračku, hoďte ji ještě mokrou do chatky a jděte se do Truhlárny podívat. Nejpravděpodobnějš bude na programu nějaká folkařina, akustická atlernativka nebo country – je to vcelku fuk, ať to bude, co to bude, s nejvyšší pravděpodobností tam bude nejlepší večírek, jakej si v širokým okolí dokážete představit. Protože nějaká palice tvrdohlavá a otevřená takovej chtěla na světě mít.

Příště v Praze v Kaštanu, skoro za měsíc, dáme vědět.

Anděle panděle pikum her
osmetarče osmeher
secha plecha olevajner
cinky linky ven.

Hráli jsme v Plzni v Andělu. Je to fakt slušnej podnik, kterej se dá doporučit každýmu muzikantu. Jasně, bez šatny a zázemí, ale s šikovným zvukařem, opečovávaným aparátem, bezproblémovým barem. Pak už stačí, aby nebyla kosa a aby kapela nebyla blbá.

A to jsme nebyli ani my, ani Lakuna, která hrála s námi.

Jo – a aby přišli lidi. A to přišli. Kupovali desky. Objevili se staří známí, to se v Plzni Rakovničákovi stává skoro vždycky, dokonce ztracení staří známí. 

Vrátíme se v dubnu a s náma přijdou Ty syčácí.

Na dvě party

Když je šťouch v Plzni uprostřed týdne, cestujeme na dvě party. Jedna z Rakovníka old fordkou, druhá z Matičky žluťákem nebo Českýma drahama nebo bubenickým vozem. Tentokrát to bylo kombinovaný: tam dráhou, zpět vozem (ono to ani jinak zpátky nejde, pak už jedině mačkanice ve fordce a krutý ranní vstávání nebo nocleh).

Tu cestu vlakem zpracoval ing. Šmodrchal formou rozsáhlejší básně v prose. Připojuju bez ambice překládat, co chtěl básník říct.

Akorát ty modrý děla. Ty jsou na fotce.

-g-

* : * : *

VLK V SANICI

1612 Praha hl. n.

Rychle, rychle, huso! V kupé sedí dvě monstra. Na ty pražce by se měl někdo podívat, říká jedno. To jo, říká druhý, co srdce neubuší, to oči neuvidí.

Je mi těsno.

1620 Praha-Smíchov

Na záchodku hraje výtahový song. Už to nikdy nebude takový. Meluzín & Co. jsou v tom až po uši. Někdy si hrají na pískovišti do zblbnutí, někdy se s tebou jen chvilku honí. Kdyby to bylo ve filmu, všichni najednou odlítnou nad mraky. A můžeme se jim smát, ale oni budou vždycky blízko.

Je mi teskno.

1650 Beroun

Co třeba do Afghánistánu za 35 dolarů na den? říká monstrum. Anebo do Berlína? Pojízdné bistro zaklepalo na dveře kupé. Ledvinky na smetaně a sto kilometrů jako příloha. A to víš, že se před ním nikam neschováš? Ani za struny. Jako v tom penzionu. Postele plné vajglů, kam složit údy v kalhotách?

Je mi těsno.

1659 Zdice

Přišel strojvůdcův posel. Kam strkal tu pravou ruku? Má ji červenou! A ty oči! Kde jsi v tu chvíli byla? Zapomněla jsi, nebo jen nemáš čas? Napadl sníh. Za oknem já topol. A po dvou čárách řítíme se jak z divokých jatek do budoucnosti. Můžeš, prosím tě, trochu zpomalit? Fakt těžko říct, jak s touhle barvou dál.

Je mi teplo.

1707 Hořovice

Gabriel je architekt. Je náš guru, Daniel mi to říkal. V předposlední zatáčce se dostal do čela a pomalu odjížděl, až ho nikdo neviděl. Jak je ale možné, že byl v cíli poslední? ptá se druhé monstrum. Všechen prach je z hvězd, říká mi první. Proč? ptám se. A všechny hvězdy jsou prach, odpoví. Tak to už jsem někde slyšel, pomyslím si.

Je mi teskno.

1728 Rokycany

Nejlepší byl ten agregát za 12 100 korun. Tohle by nezvládlo ani šest modrých děl. Namíchat pořádnou atmosféru a vznést se nad naše ramena. A že má křídla? Tak to by uletěl, ne? To mi přece nikdo neuvěří. Je vůbec možné zneužít anděla? Zezadu? Pomalu. Jak říkal Siggyho kocour, všechno je to v koulích.

Je mi testo.

1748 Plzeň hl. n.

Brrrrrr. Plzeň.

Je mi tesco.

ing. Šmodrchal