Klip s nejvyšším skóre
O víkendu jsme byli v lesích, dotahovat a zkoušet nový věci.
A v pondělí jsme zveřejnili na starou píseň novej klip. Čumte a obdivujte se nám.
Ovšem chválit je potřeba především autora svěžího dílka. To je Cermaque, Jakub Čermák.
Když dovolíte jednu osobní vzpomínku —
Rozkoukával jsem se před nějakými plus minus dvacíti lety po českých psacích webech, Písmáky a Totemy a tak. A jistá Blondýna tenkrát považovala za důležitý napsat si do záhlaví vlastního profilu, že „Nejlepší je Tkadlec“. A protože to byla rozšafná básnířka a výtvarnice, navíc o pár let zkušenější, začal jsem hledat, co je to tkadlec. Pak jsem ho našel a spadla mi čelist. Ten efébek tam publikoval cojávím asi od dvanácti – a jeho texty patřily k těm z nejzralejších a nejlepších, které se tam daly najít. A to jsem těma webama probrousil nějaký tejdny. Když jsem pak pro časopis Tvar chystal výběr z webový poezie, nesměl tam chybět... A byl to tenhle Jakub Čermák.
O pár let dál jsem ho zaznamenal jako muzikanta se zvláštní poetikou a velice svéhlavým přístupem ke hraní a koncertování a – řekl bych – i životu. Já už dědkovatěl a viděl jsem, že i mladý kluci a holky radši sedí na měkkým... Tenhle ne. Ale to si zjistěte sami, jak to dělají kluci a holky, co se nebojí, strejda Google poví. Mimochodem – Neboj se jmenuje zrovna poslední a docela čerstvá Jakubova deska. Osmá, mimochodem.
A ještě o pár let dál jsem zjistil, že Jakub dělá, s poetikou ne nepodobnou tomu, jak píše, videa. První, který jsem viděl bylo asi k Marianě od Už jsme doma, pak nějaký to Zrní, Květy... Vzrušující a dobrodružný videa. Aspoň co můžu soudit, já moc na film nekoukám.
A ještě o nějakou dobu pozdějc, letos na jaře, my z Nezbeďákovejch asi dvou poznámek vyšlo, že s Jakubem něco peče...
Dělal jsem k tý písničce text. A představa, že někomu vykládám, o čem je, se mi krapítko ekluje. Jako ostatně u všech textů. Především proto, že je dělám otevřený, že se ani nedá říct, o čem jsou. Mělyby mít široký interpretační pole, jestli mám znít chytře. A je mně velmi vzácným potěšením vidět, jak těm několika vrstvám, které už v sobě mají ta slova, přibývají vrstvy další. Jak otevírají nové možnosti a jak (si) s tím textem hrajou... Potěšením o to vzácnějším, že je to očima někoho, kdo umí vidět líp, než je tak docela běžný.
-g-
