Klubovna. Dojmy a fakta
Takže je to vyzkoušený:
Samo se to nenapíše.
Dneska už je to čtrnáct dní, co jsme byli v Klubovně, a nic se o tom nenapsalo. Neměl bych tomu dát ještě tejden?
Moh bych, ale příští víkend nemám čas, kdyby to zas neklaplo.
Ale jenom stručně teda.
Dojmy
Jakožto recenzent kulturně-obveselovacích zařízení dávám Klubovně ***** z *****. Dejchá to nenuceností a kvetou tam touhle dobou voňavě slivoně. Sálek maličkej, pódium maličký, na první pohled underground, na druhej pohled taky – ale všechny zásuvky mají dost proudu a nezdá se, že by v šatně hnila krysa. Plně kompetentní aparát i chlapík za ním, i když obojí vypadalo, jako by neumělo do pěti napočítat.
Vždycky, když jsem ten přízemní barák merčil z vlaku, říkal jsem si, že se tam chci podívat. Takže se povedlo. A je to takový, jak to vypadá. Nezakomplexovaný. Normální. Nezávislý. A neposere se to ze sebe.
Kapely, co s náma hrály, který nás pozvaly a tak podobně, si račte poslechnout sami. Rád bych vám k tomu něco pověděl, ale měl jsem svůj tradiční syndrom výkonnýho umělce, kterej se neumí převekslovat do posluchače, takže jsem seděl někde venku v trnkách s pívem a cigárem.
Na ja.
Fakta
1. dubna. Klubovna Praha-Dejvice
Místo: Super. Přízemní barák na plácku pod tratí, kousek od Kulaťáku. Zastrčenej i dostupnej. Nic fancy, viditelná ruční práce
Zázemí: Malej kumbálek za pódiem. Sotva na nástroje. Ale i to je plus jak kráva, kolikrát jsi už nechával cajky lidem pod nohama?
Výčep: Malej, ale bohatej. Rychlej. I nějaký polivky a tak.
Zvukař a zvuk: Plně kompetentní, žádný babrání, ale všecko poctivě. Zvýšená obliba nízkejch frekvencí.
Kapely: Schrödingerova kočka. Karabekian. Nehodnoceno – syndrom výkonného umělce.
Publikum: Otevřený. Největší deviza podniku – přející lidi, co ho maj rádi.
Víc fotek: Facebook
-----------------------------------
Kapela se učí nějaký nový věci. V první půlce května jede na víkendovku do lesů. Výsledky pocejtíte.
-g-
