Spravedlnost
Zvednul jsem se, že jdu dom. Po koncertě bylo uklizíno, nástroje ve zkušebně, nikde nic nezbylo a už byly nějaký hodiny. U výčepu jsme měli poměrně rozlehlej lístek, tak že zapravím svůj kus. Někdo mě předběh. — Platím všechny sodovky. — Zaplacený. — Měl jsem čaj. — Zaplacený. — Měl jsem slivovici. — Zaplacený. — Aha, tak jo, tak dobrou. – Tak počkej, řikal si, že si měl čaj. — Jo, ale co počítáš? řikáš, že to někdo zaplatil. — Jo, ale abych ti to vykompenzoval. — Jak vykompenzoval? — No, tak někdo za tebe zaplatil, seděl jsi, bavil ses, tak bys měl taky něco zaplatit.
Atd.
Srážka s vyšší spravedlností.
Chodíváme na Zátku občas ze zkoušky, tak Zdeňka znám a vím, že jako výčepní má svoje mouchy. Takže si vždycky hlídám, co si dám, abych ho nepřiváděl do rozpaků. A dělám různý jiný opatření. Sčítám a násobím s ním, protože vím, jak perná chvilka to pro něj bejvá. Když je v lokále víc než deset lidí, jdu si radši k pultu, než bych čekal. A tak.
Někdy ale můžeš udělat všechna opatření – a stejně tě něčím zaskočí.
A tak je to se vším. S celým koncertem to tak bylo.
Nic jsme neodflákli. Lepič nalepil plakáty, jak měl, a byly vidět. Kluci je vecpali do výkladu kdekterého obchodu. Veškerá místní tlač přinesla zprávu o koncertě. Fejsbúčky byly do ruda rozpálený. Hospoda zavezla pivo. Počasí si strčilo hurikán za klobouk. Holky u vstupu se usmívaly. Hráli jsme jak o život. Kolektivní halucinace hrála jak o život, i když oslabená o celou čtvrtinu. Elza za mixpultem se překonával. A stejně to všecko nebylo docela platný. Přišla nějaká vyšší spravedlnost s logikou výčepáka Zdeňka.
Že bys neměnil
Tak jsme například šoupali termínem. Původně jsme rakovnický hraní plánovali na Velkej pátek, ale místní kulturák nasadil velekoncert Vypsaný fixy. Tak jsme se o den šoupli. A bumsho: Manoni si udělali s Mara Jade hraní ve zkušebně, bejsbolisti si vymysleli ples – a rázem jsme mohli škrtnout pár duší. Přičti velikonoční výjezdy a ty, který se ukojili kulturníma akcema ve čtvrtek a pátek… a máš návštěvnost podmíráka.
Nejseš ale rybář, zpátky se nic hodit nedá, víš, že to musí bejt aspoň na sto procent, i kdyby těch lidí přišlo pět. A tak to tam namydlíš a těch pětatřicet návštěvníků ti udělá spokojenej kotel, že bys to za pět set studenejch čumáků a plnou kasu neměnil, no ne? Ono se to samo nějak vykompenzuje.
Devět hvězdiček z desíti
Příští hraní je v půlce dubna, máme tam takovou koncertní vybouleninu: čtvrtek 14. Praha s No Codes Future, sobota 16. Most po letech se Zdarrama a v úterý 19. plzeňskej Anděl s Těma syčákama. Takže dobrý.
-g-
