Žer nehty stranou
To je jen takovej insitní humor.
Do Vagonu jsme se těšili. Co máme zkušenost, klub se vyznačuje lahodným zvukem, polohou v srdci Prahy, města v srdci Česka, země v srdci Evropy, a – jak jinak – srdečnou atmosférou.
A navíc jsme si měli zahrát se Zubama nehtama. Což je svýho druhu legenda. Kdysi řazená do punkový škatule, ale to spíš kvůli vnějším okolnostem... a určitě i přístupu; když člověk vidí a slyší Marku Míkovou zasekávat do kláves...
... ten se třeba podiví, že jí v kapele přezdívaj Princezna. Ale to spíš kvůli vnějším okolnostem.
Kdo tam nebyl – ale zaplaťpámbu tam taky leckdo byl – může litovat. Sami jsme si gratulovali navzájem k podanýmu výkonu. A to vzdor všelijakejm houkům, který tentokrát lezly z beden vzdor pověsti Vagonu samotnýho, jakož i zvukaře, kterej bývá jinak viděn třeba i za mixem v Akropoli, zvuče i docela dost světový jména.
Ba, jeden houk mě v docela citlivým místě úplně vyhodil ze sedla.
Pak jsme ještě poslouchali holky, který teda nebyly v čistě dámským obsazení Pavla Jonssonová měla basovou náhradu, spolehlivou, ale ne tak průraznou. Pivo jsme pili a veselili se. Bára si odnesla i triko. Na výměnů dresů bohužel dojít nemohlo, protože my žádný triko nemáme.
A už dost o tom. Příště Plzeň.
5. února ve středu s Lakunou a Dlouhým kouřem. V Andělu.
Na Facebooku to má takzvanej event.
A bacha, začátek už v 19.30. V devět Lakuna. A my to pak zabijem.
