RFP pro nás začal už týden předem a to potížemi s autem. Půkáru jsme porouchali o předchozím trojkoncertním víkendu a stále se nám nepodařilo sehnat adekvátní vůz, který by se alespoň trochu svými hodnotami, alespoň vzdáleně přiblížil, aspoň malinkato dotknul, úplně trošulinku vyhověl půkriteriím. Seriál neúspěchů utonul v hlubinách zapomnění, když pouhý den před odjezdem stálo před zkušebnou auto snů, vypůjčené tajně od tajného kamaráda a nemáme to nikomu říkat prej a tak no…Beztak pusu a tisíc díků. Stěhování aparátu proběhlo bez větších zádrhelů, idiot check také, dokonce jsme měli pouhou půlhodinu zpoždění oproti klasické hodině a něco. Cesta byla příjemná. Hráli jsme hry, Zip si „četl“ časopis a to hnedle několikrát, pomlouvali jsme ostatní kapely (přičemž většina z nich má profil tady na bandzone - podívejte se na jejich seznam), zastavili jsme se v Mekáči na číze, dělali si srandu z toho, jaký kdo vyluzuje zvuky atp. Cestou jsme také přisli, nebo spíše vyzkoušeli, že obal od Fidorky bohužel plně nenahradí funkci chybějící součástky v motoru, kdežto plechovka od Redbullu, spolu se strunou GHS 0.26, ano. Během příjezdu do festivalového areálu jsme si také stříleli z lidí, kteří museli stát nekonečnou automobilovou frontu, zatímco půprotekčáci ee. Takový výchovný apel pro ty, jejž(?) si ještě nezaložili kapelu. I když na druhou stranu, s tempem, s jakým se rozrůstá (zarůstá, prorůstá, žabinec…) česká hudební scéna, by se ta nekonečná fronta mohla příští rok obrátit a nám by se posmívali jen lidé, kteří už v životě žádnou kapelu mít nebudou (redakce časopisu Spark atd.). Následovala akreditace, resp. rozdělení na ty hodné a na ty zlé. Poté jsme pokračovali v aklimatizačním průzkumu až do večera. Potkali jsme zde spousty Míšů, které vždycky rádi vidíme a oni vždycky vidí rádi nás...Míšové jedni Rolčíků a Nováků, ba i ti Míšové, které můžeme bez ostychu vysvléknout, lízat, strčit do pusy a všechno co nám po nich zbude v puse, s chutí spolykat. Jeden, nebo vlastně jediný z mínusů RFP byl VIP kemping prostor. Takže pokud budete chtít nasrat nějakou kapelu, třeba The Pooh… chtějte po nich kilčo na osobu za přespání ve VIP kempu, který vypadá asi tak, jako když obmotáte deset stromů (nejlépe ty které mají v mezi sebou louži a terén ne příliš vzdáleně připomíná povrch desetkrát zvětšeného pomeranče) izolepou a pak po zjištění, že je plno, je pošlete postavit si stan úplně někam do prdele. Ještě že tam byla velmi v pohodě obsluha, která naši stížnost přijala a vyřešila ke spokojenosti obou stran. Nebo spíše naší strany no. Jinak tedy převládala naprosto nekompromisně samá plus, krát a děleno. Během čekání na náš hrací čas jsme většinu času strávili driftingem mezi stejdžema. Tradáááá a hodina Há se přiblížila. Tradááááá hodina Há skončila. Tradááááá přídavek. Tradáááá hodina Há a pět minut definitivně skončily. Jeden z našich nejzásadnějších koncertů i přes pozdní večerní hodinu, proběhl nad očekávání naprosto kurva na vyliž prdel úplně hustě nejvíc na světě bomba (pozitivně). Nám se to líbilo a Vám snad také. Velké díky patří Murphymu, který z nás vytlačil naprosto koulodrtící zvuk. Velké díky také všem lidem, kteří vydrželi a dorazili a vydrželi. Následovala mohutná párty ve VIP stanu plná tance, alkoholu a přátel. Spánek za světla, když už si kohouti dávali svačinu. Probuzení bylo ale velmi nepěkné a to jednou skupinou (název neřeknu, ale je s náma pod Xproduction), která svým rozhovorem donutila české velikány obracet se v hrobě a jak se kvůli tomu otřásala zem, probudilo to celej kemp. Takže chlapi, místo matiky, kterou jistě máte v merku z toho, jak jste se tam bavili pořád o ňákých měrných jednotkách. Prosvištěte si prosím taky literku. Páč až se příště zase nechtěně dovím, že Vás baví Máchovo báseň U jabloně dítě stálo, tak Vám ty vaše gramy asi zabavím. Sice vím, jakou to dá asi práci dostat se na úroveň „v pohodě týpek“, ale moje uši nejsou záchod. No a potom už se nedělo nic zajímavého. Snídaně, záchranka, Fakultní nemocnice Hradec Králové, balení a cesta dom. Při cestě zpátky si skoro všichni četli.