The Pooh stoner rock-alternative / Kaplice

Jaké jsou půplány na tento týden?

středa: Zkouška. Cvičení coveru na Defest.

čtvrtek: Půcesta do Prahé. Obchodní schůzky, focení, opravy, reklamace...

pátek: Zkouška. Plzeň. Defest

sobota: Tasov. Beseda u Bigbítu.

neděle: Kocovina. Kaplice. Prachatice.

Report: Hrachovka a Košumberk 24.7.2009

        Kde začít? Asi na konci. Takže.. Bylo to super nejvíc na světě!!!! Auto jsme sehnali, resp. mistr osamělý vlk Džéj Džej Mejkal; Prachatická jízda a k ní i super vozíček, který opatřil mistr Depakin. Oboum dík za celou kapelu. Já jsem sehnal pojistky do hlavy, která díkybohu šla. Uf. Zip si bohužel musel vzít místo lampového Edy, tranzistorového Béďu BX 3000T. V pátek byla zkouška, kde jsme nacvičili zrychlený 30-ti minutový playlist na Hrachovku a cover od Deftones na Defest. Poté jsme šli kapelně na pivo a tam jsme pomlouvali ostatní kapely. Mimo to jsme také plánovali služební půcestu na výroční BzBooAg zasedání. Mejkapovi jsem doma opět uvařil, on to má rád..hehe. 4 hodiny spánku, Zip nula (plus teda 10 minut protáhlého zdřímnutí). Balení standard. Už nám to ani nepřijde. Ampeg sviští po schodech hlava nehlava. Výjezd 05:30 plus plus/mínus hodina. Řídí Mejk. Čtení. Cca 400 km. Kolem dvanácté příjezd na Hrachovku. U vstupu byl zapadlý hovnocuc v bahně, tak jsme se hrůzou opotili...hádejte proč. Báj d vej: Aktualizovali jsme předchozí novinku o report z Mighty Sounds. Securiťáci a holka od vstupu však byli přívětiví, informovaní, sehraní. Pohoda, žádnej strach. Přišla k nám obrýlená paní s vrásčitým čelem, řka: " Přišla Vám ta SMS, že nehrajete, ne?". A my: "Hahahahahaha. Hahaha. :-D Hahahahááááá hahaha haha hahahaha....hahaha hahahahahahahah háááá .. to jako vážně?" A ona: "Jo". V produkci nám sdělili, že nepřišli lidi a muselo se zrušit 30 kapel a že nemaj ani na to dát nám na cestu. Jooo my jsme holt hoši dobří a politovali jsme je, stáhli ocasy a jeli nach Chrudim na Košumberk. Docela mne to mrzelo. Hrachovka byl jeden z fesťáků, na kterých jsem si chtěl vždy zahrát a už se mi to asi nepodaří, jelikož šlo o ročník poslední.

        Zastávka v Litomyšlích (to máte za Kaplici!) na oběd. Příjezd na Košumberk cca nevím v kolik. Krásnej hrádek, bomba prostředí. Původně zděšení, jak daleko budem muset nosit cajky z auta kopec, dlaždičky, kopec, tráva, kořeny lidi. Mile nás přivítaly dámy od vstupu a následně pořadatel. Nevím, jestli se mám rozepisovat, jak to vše probíhalo... bylo to naprosto perfektní, brutálně fantastický, extraordinérní atd. S takovou ochotou ze stran pořadatelů jsme se hooodně dlouho nesetkali. Holt ty hrady maj něco do sebe... Loket, Falkenstein, Košumberk... doporučujem a budem doporučovat všude možně, na věky věkův, kámen. Po koncertě jsme příjemně pokecali s kouzelnýma Dvouma (prostě Dva) a postěžovali si Xavierovi. Rozloučení, údiv nad poměrem prodaná CD/návštevnost, který několika násobně převýšil i počet prodaných cd na RFP. Sbohem Košumberku..nechce se nám...avšak musíme. Cestou zpět zastávka na benzine, křupky, pití.. pak Mekáč a číz a kolča. Příjezd dom za světla.

ANO, I KAPELA MŮŽE MÍT PROBLÉMY.

MY MÁME DVA:

1. ROZBITÉ AUTO
2. VYHOŘELÉ ZESILOVAČE

PŘÍPADNÁ POMOC VÍTÁNA - RESP. JESTLI NĚKDO MÁTE DODÁVKU A NEMÁTE O VÍKENDU CO DĚLAT, TAK SE MŮŽEM DOMLUVIT :-*

JINAK SOBOTA HRACHOVKA A KOŠUMBERK (TAM SE MOC TĚŠÍME).

       Uplynulý víkend na nás zanechal nesmazatelné stopy .... Opakuji „na nás". Jak to tedy začalo? Standardně balením. Díkybohu jsme si s sebou brali jen zesíky a nástroje. Cesta byla klidná. Řídil Sičák. Dorazili jsme cca 2 hodiny před vystoupením.  Cesta k akreditaci byla poněkud rozbahněná a security na ní kyvadlově řídili provoz. Počkali jsme si 15 minutek, než všechna auta sklouznou z kopce. Naskytl se nám krásný výhled na celý areál a hlavně na rozbahněné (nemohu najít to správné slovo...prostě víc než totálně nesjízdné) silnice. U akreditace jsme se dozvěděli, že vlastně na Migthy ani oficiálně nejsme, bo co :-D. Kdo by byl čekal, že nakonec holky co rozdávaj VIP pásky, budou ty nejochotnější a neinformovanější z celého festivalu. Nu tedy metal. Dostali jsme pokyn vrátit se zpět a objet celý areál a tudíž se bezpečně dostat až k BZ Stage. Měli jsme menší problém vyjet příjezdový kopec...sjetí proběhlo v klidu. Objeli jsme tedy areál a zde nám začíná sůpa trůpa stať. Cesta přes Olší, pár opilých skapunks kostičkovaných lidí a hurá na polní cesty. Zde to šlo jako po másle, ale v tom horším slova smyslu. Bohužel nikde jsme neviděli žádné ukazatele, které by nás dovedly k VIP parkovišti. Jeli jsme tedy rovně, až jsme dojeli k bráně. Zde jsme se zeptali kluka od vstupu, kde se nachází BZ Stage. Neřekl nám skoro nic, krom milionkrát opakovaného slova „asi" a pak nás pustil skrz bránu s tím, že máme jet rovně. Cesta tam byla odporná a asi po 100 metrech jsme zapadli. To jsme si ještě naivně mysleli, že nemá cenu vystupovat a zbytečně si mazat boty od bahna. Zbývala cca hodina do hraní. Nakonec hrdinný zrak - Makup vystoupil a pelášil si to čvachty čvacht k securitákovi, který stál opodál. Nastínil mu situaci a řekl, at pro nás přijede traktor. Ten přijel skoro za půl hodiny. Mezitím už jsme všichni byli od bahna z marných pokusů o roztlačení půmobilu. Pan traktorista si nás změřil pohledem a pak řekl, že ho nepotřebujeme a ať to Tomeš vycouvá...mezitím nás sekýroval z kabiny: „Co koukáte, tlačte ne?" Takže pokud někdo hledá kvalitní zaměstnání na příští rok...určitě prubněte pozici Traktorista na Migthy Sounds. Já do toho jdu. Bohužel jsme se ani od tohoto pána nedozvěděli, kudy k BZ stage. Couvajíc a proklínajíc krajíc zajíc zaměstnance MS, jsme se ocitli na scestí. Zahnout, či nezahnout? Odbočit, či neodbočit? Být, či nebýt? Ano, odbočení znamenalo jistou smrt, při nejlepším pouze našeho automatu. V dáli bylo vidět nějakou bránu, ale dostat se k ní přes bahnité pole (zřejmě bývalé parkoviště), znamenalo odhodit zábrany a myslet na něco teplého. Zipovi to nedalo a vydal se. ANO! TO JE TA SPRÁVNÁ CESTA! Tomeš nastavil otáčky na milion a auto se dalo do letmého pohybu cca 60 metrů všemi směry. Zde už jsme i já a Makeup zahodili veškeré bahnobloky a pudy botozáchovy a hurá tlačit. Bohužel. Smrt nastala u kukuřičného pole. Bylo právě tolik kolik bylo a The Pooh už v tento čas měli dávno hrát. Přišli jsme tedy k BZ Stage (nejutajenější místo na celém festu) a první, co se k nám doneslo, bylo: „Kde jako jste, už máte dávno hrat!!!" Bum, prásk, sakumprdum... v Mejkovi to bouchlo a dal tomu bezduchému stagemanagerovi sodu jako prase. O tom, že v areálu jsme už 2 hodiny, musel vědět asi už každej securiťák, traktorista nebo já nevím, kdo ještě. Meditovali jsme nad tím, zdali má cenu vůbec hrát. Hentai Corp. nás přesvědčili zdviženými malíčky a ukazováky, že kurva jooo. Tudíž se s námi pár lidí vydalo k zapadlému autu pro cajky. Ptali jsme se zdali, se nedá otevřít jedna část plotu, abychom nemuseli aparát přenášet bahnem. Jelikož na tom místě byla tráva, auto by nezapadlo a ještě by bylo v bezpečí uvnitř areálu. Údajně to nešlo a tak jsme alespoň zaparkovali poblíž. Jen co jsme obešli plot, přišel za náma jeden pán a řekl: „Mohli byste prosím uhnout s tím autem, já tudy budu vyjíždět". Kupodivu vyjel zrovna tím místem, kudy to NEJDE! Říkali jsme si, že tohle je fakt už moc. Začali jsme hrát asi za dvacet minut...necelých deset minut před koncem našeho původního hracího času. Dali jsme dle uvážení Some Sink Song, Sol Nice, Hangover Song a Kitchen Soup Song. Náš hrací prostor byl přetažen cca o deset - patnáct minut. Řekl jsem, že nás tlačí čas a že se omlouváme a musíme skončit. Po sbalení cajků za náma přišel stagemanager a řekl nám, že jsme klidně ještě mohli hrát tak 15 minut a když jsme se ho ptali, proč nám to neřekl, když jsme ještě hráli, tak nám odvětil, že si myslel, že to tak chcem. Jhdkjdshflsdsdsosoihdsf!!! Odnesli jsme si věci, rozdali pár autogramů a šli jsme na jídlo. To bylo fajn. Pokecali jsme s pár známejma a poté jsme si řekli, že nám mrznou nohy a že chceme domu. Následoval maratón s názvem „Honorář pro The Pooh". Bylo to divné. Pořád jsme na sebe museli šahat a ochutnávat se, jestli náhodou nejsme horký brambory. Po cca hodině a půl přehazování jsme udělali tři křížky a hurá pryč.  Cestou se nám povedlo ještě zapadnout, ale tentokrát nás potkalo štěstí v podobě hodného pana traktoristy, který nám opravdu pomohl. Cesta dom byla opět klidná a čtecí. Navštívili jsme myčku. Mighty Sounds pro nás pokračovalo celý týden. Já jsem tam v tom frmolu přišel o svůj origoš Hiwatt kabel. Jeden den trvalo dát zcela do pořádku a hlavně odbahnit půmobil. Zničené boty, špinavé oblečení a obaly od nástrojů, efekty, footswiče ...všechno od bahna. Taky nám vyhořely zesilovače a máme rýmu. Zato spousta ikspírijens do budoucna. Jkljdlfdjiodpppiuizhsozdfdhsdhdslhsdhfdsf!!!!

 Sičák (13:53:54 28/07/2009)
cituju z blogu mighty sounds: "Vzhledem k velkým komplikacím s transportem, víceméně čehokoli, bylo primární vyřešit všechny technické problémy a dostat vystupující včas na pódia."

 Tomeš (13:54:35 28/07/2009)
:-D

 Zip (13:55:10 28/07/2009)

*ROFL*

 Makeup (13:55:14 28/07/2009)

:-)

Pokud někdo nemáte rádi SKA nebo PUNK, tak přijťe na nás po pátej hodině 18.7. na Mighty Sounds!!! A myslíme to zcela vážně!

Nejvíc glosový víkend na světě! Nejprve opět problémy s autem, později s časem. Myslím, že tento pátek je hoden titulu "Nejrychleji naložený cajky v dějinách Pů". Joo vlastně byl další problém a to, že Zipovi shořela pojistka u hlavy a celé Budějce trpěly jejich nedostatkem. Nicméně po čase nešvarů, přišly švary.Vlastně néé...po příjezdu do Přeštěnic jsme vůbec nic nepochopili, i když všechno bylo zřejmě normální a jasné. Divné. Obešli jsme areál, poslechli kolegy, našli nejlepší místa na čůrání. Hrací čas, zejména díky našemu krapet opožděnému příjezdu, se velmi rychle přiblížil. Opět jsme potkali Míšu. Moc nás nebavilo umístění Bandzone.cz Stage, která byla přímo naproti tej hlavní. Každopádně děkujem Chinaski za to, že počkali, než dohrajeme. Menší problém byl déšť. Kvůli němu jsme totiž nevěděli, zdali lidé jdou na nás z přesvědčení, že jsme „naděje klubové scény a objev roku“, nebo se jen schovat před deštěm. Šou byla standardní s nostalgickou vzpomínkou na vlastního zvukaře, či alespoň zvukaře, co nás poslouchá. Potlesk, smích, pláč, mlha a 40 minut bylo tatam. Kolegiálně jsme půjčili Xindlovi ladičku, kterou zapomněl a Fake Tapesům bubny a bassbox, které zapomněli..hehe. Mezitím proběhlo rande s Ivošem z h.USY v pivním stanu. Langoš, langoš, nudle, špágy. Balíme a jedeme dom! Už ani nevím, kdo si cestou zpět četl a kdo ne. Dalšího dne jsme vyjeli nach Esterajch. Cesta dlouhá, krkolomná, terpetýny sere pes a tak. Koupili jsme nanuka a naftu. Hrad Falkestein, kde se konal OpenWorld Festival leží v malebném vinařském kraji…bohužel nevím v jakém, poněvadž jsem si četl. (A jsem línej). Ve vsi nás hned zdrbli rakouské obstarožní almary a nějaký sudeťák s lopatou. I nedalo nám to tedy a museli jsme se jich zeptat, kudy vede cesta k pomníku Edvarda Beneše hahaha. Měli jsme namále, už už na nás vytahovali traktor. Cesta k hradu vedla nahoru, někde až moc. Po příjezdu do nitra, jsme se trošilinku zděsili… na podiu vystupovala nějaká very moc hippie kapela s podomácku vyrobenými efekty a dobovým (69) oblečením. Pod podiem tancovalo několikero very moc hippie (oholené podpaží a tričko od SAVA) slečen. Nevím, jestli mi přijde víc absurdní 40 let opožděná mládež, stránky feminismus.cz, či obrácený kříž jako symbol satanismu. Čert ví. Čekání bylo dlouhé, leč příjemné. Výborný cattering a velmi ochotný pořadatel – jak řídce zastoupený jev u nás v kotlině. Takže co? Pivo, kvalitní kelímky jaké svět neviděl, pizza, pizza, pizza, hrajem. První Blunchuck Song… skoro žádný potlesk a to bych přísahal na super šou i výkon. Asi nemaj Habsburkové rádi blues. Dál už to šlo v klidu. Byl i přídavek… velmi povedený. Po dohrání jsme prodali pár kusů CDs, povečeřeli, poklábosili s pořadatelem a odjeli domu. Cestou proběhlo ještě vysmáté kafe na rakouské benzinstazion. Domu jsme přijeli kol sedmé ráno. Další den jsme si koupili trezor… ale fakt. Na digitální zavírání. Až tak jsme si vydělali.     

A: Tyjo, přisly mi dvě zprávy...

B: Jo... jedna je "Jsi" a druhá "debil"

---------------------------------------------------------

A: Prej osamšou*

B: Cooo?

A: Osamšou!

B: Cooo?

A: Osamšou!

A: Co to tam máš to bílý na tom talíři?

B: (ticho)

B: (ticho)

B: (ticho)

B: (ticho)

B: Zelí.