The Pooh stoner rock-alternative / Kaplice

Ve čtvrtek 4.3. si v pořadu INCLUBÁTOR budou povídat s P. Korálem Zip a Sičák.

Co se dozvíte? 

- Jak si Zip děla takové ty kudrlinky ve vlasech.
- Proč Mejkapovi nerostou vousy.
- Proč nejí Tomeš kuřata.
- Jakou Sičák drží dietní kůru.

ALE HLAVNĚ USLYŠÍTE, CO JSTE JEŠTĚ NESLYŠELI !!!!!! 

(ČERVENĚ) -> NOVÝ SINGL "HER NICE..." Z PŘIPRAVOVANÉHO EP. <- (ČERVENĚ)

TAKŽE SEEE YA V ETERU!

PLAY HERE:

Mám ráda kapelu The Pooh, i když jsem kluk!

KRÁTKÉ POVÍDÁNÍ O TOM, JAK SE NÁM HRÁLO A TAK NĚJAK PODOBNĚ DALŠÍ JINÉ NAPŘÍKLAD...

aneb

Mléčný muž po zemi doběhal!

Zjištění, že už nemámě takovou formu jako v létě, zabolelo. Jó živý hraní, to je škola. Dali jsme si teda pěkně záležet s přípravou. Dokonce to v určitých momentech vypadalo i na novou píseň, což bylo anoncováno i na fejsbuku. Celý připokáklý a jeden velkej kýbl s nervem jsme využili vašeho nového moderního nešvaru - ZAPOMÍNÁNÍ. Člověk může vyvěsit zprávu o konci světa, o novým CD, nebo o pomeranči, kterej se hodí*, ale značnou přemírou informací a napojením na 800 sítí lze docílit toho, že tyhle informace jinej člověk (vy,my,ty,já) pouští dvouma očima dovnitř a bůhví čím někam. Takže zaplaťpán za děravý sociální sítě. A jak by řekla rybářovic Zdenička: "Největším nepřítelem člověka je lidská hloupost!". Co z toho vyplývá? Zjistili jsme, že je nejlepší složit písničku, která jde hrát naživo setsakra na hovno komplikovaně a ještě se tím chlubit. Nicméně nám to nebránilo secvičit playlist a udělat super novou rakenrolla verzi Hangover Songu (která vystřídala naší starou "Mléčný muž po zemi běhajíc, proto chci něco víc..."). Stylové až na půdu!

Půlhodinové zpoždění bylo namístě, i když s námi balil věci také Mejkap. Chtěli jsme přijet včas a poslechnout si mladíky Honza řekl číslo pět žije, páč nás zajímalo, jestli nejsou jen jednou z nejvíc přeceňovaných kapel. Nejsou. Stále vedeme. Začlo nám taky pomalo docházet kolo, respektive vzduch v něm a najít kompresor na trase Kaplice - Praha, není žádná sranda. Zipovi jeho kolečko však neušlo, takže: biokoridor, nejnebezpečnější křižovatka a Chuchle. Všichni jsme byli spokojení. A co by na to řekla rybářovic Zdenička? No přece: "Nejsladší na světě je spravedlivý spánek!". Dobrou noc strýčku Tomeši. Dobrou noc děti.

A jsme v Praze! Tak co? Odbočíme správně na Strahov? Pokud si myslíte, že ano? Tak ne! Dojeli jsme ke kolejím a nekompromisní pán závory (možná i vesmíru) nám povolil vjezd ke klubu pouze na pár minut. Ristekpa ya mada faka! Kluci z Johny Said The Number zrovna začali hrát. Lidí bylo poskromnu. Klukům to šlapapalo a hlavně vokály, fakt super. Pak jsem s nima pokecal. Dost mi připomínali nás před léty. Akorát jsou lepší. Ale to je hold tou dobou. Za našich mladých let jsme si pouštěli Nirvanu z kazety a vypalovačku na cédéčka měli v Kaplici jen dva lidi. Internet běžel...no... šel rychlostí obrázek/5 minut, pokud teda někdo nezavolal. Tak kam jít za inspirací? Do vočí Ti taky nikdo neřekne, že hraješ na hovno, tak si myslíš, že seš king a vobjíždíš místní zábavy a když rozsekáš kytaru v kulturáku, tak seš ten největší Kurt na světě. Jooo časy se mění. Dál hráli kluci z always look on Blond Side Of The Life (tu du tu du du du du du), kteří měli očividně stejný problém jako my - basovej cajk. Zipovo basová hlava se vrátila z reklamačky až dnes, tak musel odehrát koncert na jeden nejmenovaný přístroj, který není náš a ještě jsme ho nevrátili. BSOTL museli pro změnu odehrát basu na čtyřdírovou kopii Marshalla Plexi. Mě osobně potěšil ten kudrnáč, kluk ušatá kadeřavá, páč se vyznačoval stejnou vlastností jako já - ZVEX. Někdy si ho rád vyzkouším. Před koncem jejich vystoupení už jsme stáli na záchodě a čekali až lidi přestanou čůrat. Začali jsme totiž provozovat praktiku rozezpívávání. Takže pokud si chce někdo někdy užít kapelu THE POOH A CAPELLA, najdete nás každý koncert, min půl hodiny před naším vystoupením, na záchodě pilovat interválky.  

No a potom nastoupil kdo? Půjčka. Před pódiem se utvořil těsný kruh strachu. Zvukovka byla velmi rychlá, až jsem se bál. Zbytečně. Zvuk byl tak noblesní a byl to dokonce názor masy, až jsem došel pochválit pana zvukaře, i když to po brněnským dž dž dž radši nedělám. Také už vím, že když hraju na cizí bednu, nesmím spoléhat na své nastavení efektů. Proto byl Some Sink Song trošku víc dry. Koncert na Sedmičce byl premierou jak pro nás, tak pro pár našich songů. Nová verze Hangover Songu sklidila úspěch. Dále jsme poprvé aplikovali nová slova u Solnice a Kyselnice. Joo a strop byl moc nízko, au. Další den jsem byl upozorněn, že mám monokl. Tomeš při Chicken Sub Songu přišel o Blanku. Moc dlouho jim to ale nevydrželo. 2 měsíce a šlus. A to byla dvojitá se zesíleným středem. Museli jsme si půjčit, trapas. Ale zase na druhou stranu: "Nejvíc se vyplatí, když člověk člověku pomáhá" jak by řekla rybářovic Zdenička. No a já zase pro změnu říkal, že 43433434 Song je o rychlých autech a o závodění. Bože. Dohráli jsme. Lidi Aplaudovali, kupovali cédéčka, povídali si. Já se moc dlouho nezdržel, ale kluky zase popadl rum. Prý se i zvracelo. Ale kdo ví.

Takže díky BLONDSÁJDŮM A JOHNYSEDNAMBRŮM, ale hlavně VÁM, co jste přišli!

* "Pomeranč, kterej se hodí" je zvláštní artefakt, který se vyskytl v naší merč-krabici. Začalo to s ním někdy na konci léta a drží se do teď. Snad se teda někdy hodí, nebo ho budeme muset dát někomu darem. Podobný případ se stal před dvěma lety. Kde se vzala, tu se vzala u nás ve zkušebně injekční stříkačka a od té doby se dycky u někoho z Pů objevila ve futrále. Darovali jsme ji na prvním Bandzonefestu fanouškům. 

Sičák.

TUTO SOBOTU 13.2. V PRAZE NA SEDMIČCE

PŘIJĎTE!!!

Report ze studia 8.2.2010 18:55 až 19:11:

Ahoj, zrovna takhle sedíme s Mejkapem na sedačce ve studiu Šopa, pozorujeme Tomeše jak hraje na piáno, hraje Jack a taky teď přišel zrovna Zipů z cigára a ptá se "Co?" a my se zasmáli. A teď se posadil do křesla a vydechl. A teď se drbe na hlavě a když zjistil, že píšu cokoli zrovna dělá, tak se snažil bejt vtipnej a dělal věci, který normálně nedělá. Tomeš pořád hraje na piano, hraje Jack a drží se pod bradou. Je to chlapík. No a teď zrychlil a Zip si klepe do rytmu, ale né moc dobře. A zrovna všichni přestali všechno dělat, protože ví, že píšu to, co se zrovna dělá. Hmm. Zip složil rytmus, ale není ani na 4, ani na 5, ani na 6 ... noo prostě je to nějakej divnej být. A Mejk dělá zvuky a Staňa zrovna přichází, takže už musíme končit. A Tomeš povídá: "Nejde". Všichni se smějeme, ale jenom na chvilku. Zip zase složil rytmus. Tentokrát je to něco ..néé tak není. Mejk kýhá. A zrovna řešíme, co to slovo asi znamená. Koukáme Tomešovi do podpaží. Už ne. Tomeš se drbe na lopatce. A Zip zase složil rytmus. Kýh Kýh, povídá Mejkap. A napsal jsem mejakp a všichni se tomu smějeme. Teď Zip něco řek a já mu nerozuměl. Čteme si Rock a Pop a Tomeš dělá stupnici zezadu. Mejk jde spát. Funí mi na ruku. Teď ještě víc. Tomeš složil rytmus. Už ne. Zip dělá, že čte a dělá pohyby botou kousek od myši. Tomeš řekl "Co?" jen tak. Je ticho. Nikoho už nebaví, že píšu, co se děje. Mejkovi začaly růst fousy. Tomešovi už přestávaj. Zip má na hlavě zbytečný kudrlinky. Ono je to napojený na to MIDI jsem si myslel. Ale prej to lupalo i včera. "Ááááááááá chrrr hehehe" dí Tomeš. Kam to asi kouká? Kam to asi kouká? Zopakoval jsem to, aby si mne kluci všimli. Ale nic. Tomeš si vzal flašku a odešel někam. Fuj. Zip se zase drbe na hlavě a otočil stránku. A další. Ted se tomu směje. Zip je ted momentálně to jediný, co se dějě. Ticho. Klid. Někdo jde. Vypadá to naaa.... Hm Tomeš. A má plnou flašku. Pije. Vypláchnul si pusu a položil ji. Ted mi říká at tam napíšu všechno a pak hned řekl CO. Drbe se ve vousech. "Hr hr gr" vydává Zip. Tomeš se pokoutně usmívá. "To je debilní slogan" řekl Zip a Tomeš: "Hm". Zip pije jak magor. Má u toho prst nahoře a frrrrs..polk. Je to horký prej. Tomeš čte. Co je na tom vtipnýho? Chtěl říct. Přišel Staňa slavnější než Ježíš, mocnější než Bůh. Vydechl. Tak jdem zase makat. Ahoj.

A říkáme si.

Tyjo.

Hm

a

co