tcheichan pop-rock / Liberec

Pane Tchku!

Kdo by to byl řekl, že jsem v sobotu odehrál svůj letošní desátý koncert! Koncert po mnoha směrech výjimečný, nutno říci! Předcházel mu totiž příběh, ve kterém hlavní roli hrála holinka ... eh ... topinka s masovou směsí z čerpací stanice, tequila, peprmintový likér a následná Ostrava … eh … otrava. Z nejhoršího jsem se v tak významný den  - 17. listopadu, tedy den, kdy “naše“ “demokracie“ oslavila 23 let - dostal až s úderem čtvrté odpolední. První sousto pozřel v pět a telefon s čistou patnáctkou nepřijatých hovorů v domovní schránce nalezl s úderem hodiny osmnácté.

S notně nazelenalou barvou v obličeji jsem tak komíhajíc až nevěda vyrazil pro přátele z dob libereckých studií a následně do prostor pivnice U Hastrmana. Už ve dveřích se mi skupina zdejších provokatérů (a pořadatelů) v čele s Pepem a Pedrem posmívala, že vypadám jako kdyby mě před pár chvílemi vykálel kapustňák. Od pravdy, věru, příliš daleko nebyli. Krom toho, že jsem na koncert dorazil v tak zuboženém stanu … eh … stavu, byla pro mne uplynulá sobota výjimečná i něčím dalším. Tento výstup jsem totiž poprvé odehrál na kytaru elektrickou, ne pak akustickou.

Prvně z důvodu toho, že by mě zdejší publikum hravě přehlučilo, druhně pak proto, že jsem toužil, aby mi někdo z místních odborníků pochválil nový nástroj. Nepochválil. Kdo řve, je sice slyšet, ale málokdo ho pak má přes ten luk … eh … hluk chuť doopravdy poslouchat. “Veselá píseň o smutných věcech“ se následně ukázala jako nedobrý otvírák. Je totiž těžká jak varhany. Nemluvě o tom, že jsem při ní seděl a kytara mi tak  vesele sklouzávala ze stehna na židli a následně i zem. Zbytky rozumu a mrazivý kompot … eh … pot na šíji mi poradily vstát, což se následně ukázalo jako skvělý tah.

Roztančil jsem se a otupen celodenním skučením se následně vytasil s výtoky ... eh ... výroky typu: “Tato píseň je velice jemná až intimní, proto, prosím, vy dva v rohu, držte hubu!“ či “Ptáte se, proč můj jinak medový hlas je dnes tak hrubý, a ano, dá se říci, až tak nějak vychlastaný? Na vině samozřejmě není alkohol. Je to pouze tím, že jsem dnes třikrát blil!“ a nakonec “Pepo, miluji tě!“. Ano, i přes počáteční nazelenalost se mi tak sobota stala krásným dnem, který jsem strávil se svými milovanými libereckými přáteli, božskými triem Very Ape a dalšími kamarády, kteří mi vlili čerstvou krev do zkornatěných tepen. Děkuji za to! A ano, hleďte, jsem slavný!