Děkujeme
Stárnu
(Upraveno: )
První věc na desce. Je o pozitivnim stárnutí. Deska je celá z příběhů lidí z okolí. Ke každé písni je jeden obraz složený z fotek těch lídí , případně psů, o kterých to je. Všechny obrázky se na obal cd nevešly. Tenhle text i obraz je o mně a mé ženě.
Obrazy : od Janka Jiříčka
Texty : od Jana Karka
1.
stárnu
stárnu, tím více čím více se mládí preferuje
zpomaluji, když rychlejší ten kdo je světu imponuje
odebírám, než dvěstě přátel na sociálních sítích mít
líbí se mi, se se svojí ženou doopravdy přátelit
zpomalujeme
odlehčujeme
ubereme-li
páru
života klid
prohlubujeme
dopilováváme jej
k stáru
zpomalujeme
odlehčujeme
ubereme-li
páru
života klid
prohlubujeme
dopilováváme jej
v páru
2.
Po mém otci zbyl barák, co zbyl po dědovi, a po Němcích. A ještě dva psi. A po všech zbydou Jámy. Písnička o smrti. O dědění. O vlastnění. O volbě. Pes, co se povaluje na rohožce, v pozadí je barák a táta.
Jámy
vykopal na kopci jsem potají jámu
jámu pro starého psa zděděného po otci
pohřbil jsem psa jedné podzimní chladné hvězdné noci
nemaje faráře, nemaje ani dalajlámu
když na dno padl, naposledy cvakl zuby k hvězdám
hlínou a kamením a drny jsem ho pokryl
bože, pokoj dej jeho duši, se pomodlil
ať o něm se mi nezdá, ani já ať se mu nezdám
po tátově smrti zbyl pes a fena k tomu
a malej domek na vesnici plnej harampádí
psi snadněji než baráky se skamarádí
dům jsem tam nechal, psa a fenu jsem si odvez domů
ten barák zbyl po Němcích, co je odtud hnali
můj děda, když sem přitáh, tak ho za pár šupů
koupil od nenasytnejch pohotovejch supů
co odevšad se sem do pohraničí slétávali
děda, táta, i psi v jámě a kolik bude ještě jam
nemuset se tak se supy se namočit
psi snadněji než baráky tě mohou naučit
jak psovi pánem být, jak býti pánem sobě sám
3.
Obraz Járy, který splývá s proudem, pohybuje se v kruhu, nerozhoduje. Jára, co o sobě mluví v obrazech. Jeho slova stačilo zrýmovat. ... a vyškrtat, že tu jde o vztah.
Jáááro
v dešti pěšky jdeš
ze svého domu
chceš věřit tomu
že odejít chceš
chceš dojít k tomu
že to rozetneš
že se nadechneš
v dešti pěšky jdeš
Jáááro
že se napřímíš
že se rozčílíš
že se rozhodneš
že se nenecháš
proudem unášet
že už poplaveš
Jáááro
voda se uzavírá v kruzích
nad tebou, když se topíš
a když se chytáš záchranného kruhu
je to zas kruh svého druhu
Jáááro
kdy se vynoříš ?
mohou prý za to ty
snědené magnety
že letíš vesmírem
kolem týž planety
je to polknutý vzduch
či spolykaná slova
že opisuješ kruh
znova a znova
že opisuješ kruh
4.
Tahle je o holce, o čase, o snění, o realitě. Nemožnosti být teď.
23 hodin
je dvacet tři hodin
a v tu dobu chodím
do postele
je dvacet tři hodin
už to nedopovím
celé
a v nasládlém tichu
si promítám v duchu
tebe
v tom optickém klamu
si promítám samu
samu sebe
je dvacet tři hodin
čas na digitálním
budíku
nechce do jiného
než do přítomného
okamžiku
jít
v noci je vše úplnější
v noci si totiž domejšlím
obrysy toho
co bylo by kdyby
bylo by tady
tady a teď
tady a teď
5.
Říkat ta slova : pravda, láska, dobro... a necítit se přitom zle. Obraz z fotek Václava, který velké ideály měl, z velkých slov mu trapně nebylo. Šel za tím. A seděl za to.
Přičichávám
přičichávám k dobru
a ptám se, kdo ví
zda-li to dobro dobré je
zdá se mi, že
málo se o něm mluví
a málo s čím se rýmuje
ochutnávám dobro
průzračné, čisté, čiré
a váhám, kdo by si ho troufl chtít
snadněji snad mohlo by nám být milé
nechá-li se, nechá-li se
malilinko ušpinit
malilinko zpochybnit
zrelativizovat
zamaskovat, schovat
přičichávám si ke kráse a připadá mi
že je to s ní zřejmě stejné jako s dobrem
a také s pravdou a láskou a hodnotami
a bohem a mírem je to v bledě modrém
přičichávám, přičichávám
k dobru, ke kráse, k pravdě, lásce, víře
chtěl bych se nestydět za velká slova v malé době
vnímat je v hloubi sebe a nejen na papíře
bez nich být je jak díru v sobě tajit
čím jí nechat zarůst, čím zacpat, jak ji nenajít
abych se necítil tak, že zacpávám i díru v sobě
abych se necítil tak … přičichávám
6.
O původně divoké ženě, která se podvolí, "zdomácní ", rozdává své síly... vzepře se, nachází svoji hodnotu.
Má sestra
má sestra je sestrou jednorožce
bytostí obzvláštního druhu
ona i já jsme z jednoho vrhu
jednorožců domácích
snesená z nebe k nebi zdvíhá zrak
nozdrami saje těžké pachy noci
a bude muset, dokud bude moci
spolehnout na sebe, spolehnout na zázrak
z jednoho rohu rozdává
rozdává sebe, jak to chtějí
a hlavu kloní ochočeněji
a hlavu kloní k zemi
ač dobrovolně je nevolná
vydupává teď vzdorovitě
nezkoušej více, co víc snesu
já nejsem dojná kráva, nejsem ovce
jsem poklad, jsem sestra jednorožce
7.
O nevěře z pohledu toho chlapa. Potřebování sebedůvěry. Zapsal jsem to, co mi sám řekl, když toho byl plnej. Zahustil. Zarýmoval. To, co řekla ona, cituji doslova. S ní jsem ale nemluvil. Byla by to pak asi jiná písnička.
Ať všechny prachy
ať všechny prachy světa
se obrátí v prach
jen
když mám tebe
když ti tvá žena šeptne
tuhle klišovitou větu
chtějíc se vyjádřit vzletně
trefně jak z kulometu
věříš jí jak Evě Adam
když z ráje byli hnáni
že navzdory svým vadám
v jedno jste provázáni
ať všechny prachy světa
se obrátí v prach
jen
když mám tebe
věřila-li tomu, či zdali si lhala
nebo to hrála a už s jiným spala
s chlapem co zvládá vše, neváhá, jede
tebe mít ráda už nedovede
když ti tvá žena zahne
s chlapem, co byl jí jen pro smích
domeček z karet spadne
tak tak že zvládáš jít po svých
vyhasle zíráš na dno
netušils, byls jeden z mála
stal ses tím chlapem tak snadno
co se mu za zády smála
rodina rupla, smysl i cíle
chováš se taktně, slušně až mile
co rozbít mu hubu z líce i rubu
být věrný sám sobě, tak vítej v klubu
tak vítej v klubu těch, co se napřimují
8.
O chlápkovi, co odjakživa s kárkou zvládnul všechno odvézt, co i s málem toho dokáže moc, ale s málem se i spokojí.
Rezavá kárka
na rohu pošty potkáš ho
s lety se nemění
rezavá kárka jako
poznávací znamení
rezavá kárka malá věc
pro velké věci je tu
s rezavou kárkou můžeš
postavit se světu
se svou kárkou městem kráčí
tlačí co si naložil
pro malé se obětuje
rád by pro to velké žil
má svoji teorii
že jedni pečou rohlíky
a druzí zase dorty
a ty se musíš rozhodnout
do který patříš sorty
jedni tvoří umění
a druzí zase cetky, kýče
či se radši chopí rýče
musej makat jako fretky
deset cetek za hodinu
já to dělám pro rodinu
v srdci ale planu uměním
neměním
neměním
9.
Text od Kuby Horáka
Je o jeho vztahu k lidem. K těm tolika lidem. Obraz je složený z mnoha fotek Kuby.
S tolika lidmi
s tolika lidmi se dobře znám
s tolika se jenom míjím
s tolika ruku si nepodám
ale i tak s nimi cítím
tolik jich vybírá kravatu
aby se hodila ke košili
tolik jich bosých jde pro vodu
tolik jich na sebe míří
jak se asi právě cítí
těch sedm miliard duší
a kolik z nich by si přálo
svůj život zjednodušit
kolik je opravdu šťastných
kolik jich tančí a miluje se
kolik jich má právě pocit
že už to neunese
všichni tu žijeme společnej příběh
je jedno kde a v jaké masce
všichni tu žijeme jedinej příběh
všichni se na konci rozplynem
v lásce
