■■ Milý HUMIDOVÉ! ♀♂ ■█
■■ Milý HUMIDOVÉ! ♀♂ ■█
■■ Na UNI nám vyšla nová recenze nového alba HUMID (antiprojekt JUMO). Díky za text: Tonda Kocábek ■█
Je to už dlouho, více než deset let, co se duo JUMO, personálně spřízněné s formacemi Strom stínu či Bellevue, přihlásilo naposledy. Při poslechu úvodní skladby dalšího alba, poháněné punkově svižným automatickým bubeníkem, to však zní,
jako by nikdy žádnou pauzu nemělo.
Oproti minulosti nicméně skladby poněkud potemněly. Dokonce i v momentech, kdy Tomáš Zahoř a Jan Chaluš (kam zmizel Dr. Jumo a Ing. Jumo?) zhudebňují například úředně strohé poštovní oznámení, zachovává si
nahrávka důsledně vážnou tvář, spíš odosobněnou než sarkastickou. Také laciné elektronické beaty, kdysi provokativní jen svým použitím, hrají dnes už podružnou roli – klidně by namísto nich mohl sedět další muzikant u perkusí či za bicími. Dobře se to
ukazuje ve chvílích, kdy je opuštěn alternativnější přístup a členitější rytmy, a nenápadně se vyloupne melodická a příjemná písnička (například Cibule, připomínající textem klasický film s Frankem Nerem). Právě v podobných momentech sice trošku
divnějších, ale v podstatě tradičních popěvků to celé začíná fungovat. A vlastně u toho pak ani nevadí, že se nahrávka často vyžívá v archaickém pojetí a nic nikam neposouvá. Když se k tomu navíc připojí adekvátní text – jako je geniálně pitomý S mlékem i
bez nebo na stejné poetické vlně se nesoucí zhudebněné verše Petra Nikla, dává to celé smysl.
JUMO jako by si po letech hlavně chtěli otestovat svou vlastní hravost a schopnost vedle umělecky ambicióznějších jiných projektů, napsat i oddechovou, relaxační písničku. Zbývá otázka, zda budou mít podobnou potřebu i posluchači. █
