Naše prasojízda začala minulej tejden ve čtvrtek. Většina kapely(Já, Deny a Pešti) si hodila na pátek volno a po plánovaném odjezdu v 5.hodin od mého bytu, jsme v půl 7 v klidu vyjížděli. Občas nám vázne KOMUNIKACE, takže ne vždy se vše koná jak má, v
případě odjezdů je to ale už „očekávaná“ záležitost. Popravdě si vůbec nevzpomínám kdy a jestli vůbec jsme s kapelou někdy vyjeli v předem domluvenej čas. Naštěstí večer jsme nikde nehráli ale vyrazili jsme zapít narozeniny našeho zpěváka Josky do „8“ na
Strahov, takže se vlastně nedalo přijít pozdě ale o něco déle jak je to v módě, protože na akce za v času chodí jenom ňoumové (ty proto, že o tom co je zrovna v módě nemaj páru), studenti (proto, že se chtějí zadarmo najíst, jelikož už jim došel uherák z
domova) a alkoholici (ty jsou snad jasný). My zastánci nižší vyšší střední třídy tedy chodíme déle za 1) kvůli té módnosti a za 2) když už oslavenec nepočítá, že přijedete a vy se nakonec ukážete, alkohol a chlebíčky vám sám nastrká pomalu až do krku a to
i kdyby je měl sebrat ze stolů právě těm ňoumům co tam byl v čas. Bohužel chlebíčky nebyli, takže jsme se prostě s Joskou sťali jako těch 21 pánů. Nutno dodat, že ráno jim leckdo záviděl, že jejich smrt byla tak rychlá a těm, kteří přišli o hlavu mečem ze
všech nejvíc. Rána prostě občas bývají těžká.
Pátek jsme se probrali s Danem v autě a hned jsme vyrazili k Vačici (kamarádka ne hospoda) abychom se zahřáli u hrnku kávy a pár tahů z trávy, protože ta noc v autě nebyla nic moč. Když se k Vačce doušarala postupně celá skvadra (chyběl akorát Tony)
vyrazilo se na Strahov si za zkoušet. Když jsme do jedný s těch Strahovskejch zkušeben natahali věci, zjistili jsme, že po včerejšku nám celkem haprujou hlasy (což se není čemu divit, protože celá čtvrteční oslava probíhala tak, že jsme Pražáky více či
méně otravovali hrou na harmoniku a zpěvem Chodských písniček) a v těch zkušebnách je strašnej hic, takže se to zase za chvilku zabalilo a šlo se na oběd.
Oběd ve Strahovské menze - by mohla být samostatná kapitola ale řekl jsem si, že nejvíce by Vám o tom poreferoval Pešti, který díky svým zkušenostem z jednoho nejmenovaného pořadu ví jak se taková správná objektivní kritika jídla provádí a já bych
jistě špatně, jen přepisoval jeho vytříbený názor odborníka. Shrnu tedy tuto situaci jen v několika bodech (časy jsou jen pro představu):
15:00 - Vstupujeme do menzy (Pešťa, já, Deny, King), Pešti začíná šmejdit. (já se jdu vysrat)
15:05- Dan a Pešťi si objednávají jídlo, King pivo, já seru.
15:15- Dan má objednané jídlo na stole, Pešťa stále čeká. (už zde udělali zaměstnanci velkou chybu, jakékoliv zdržování je nepřípustné)
15:30- Dan má snězeno, Pešti dostává jídlo. (King a já se dělíme o pivo v domnění, že budu řídit do Liberce)
15:30 – 15:32 - Pešta zkoumá jídlo (nejdříve visuálně a pak ochutnává)
15:32 - Pešti vynáší nahlas, svojí ne zrovna kladnou kritiku. 1
5:33 – 15:45 – Pešťi opakovaně pronáší na hlas svůj verdikt a to až do doby než odcházíme, Dan to za něj dojídá.
Nu a po gastronomickém zážitku bylo na čase nabrat Josku a Tonyho a vyrazit do Liberce. Po cestě k autu jsme ještě potkali Dava (čti dejva) a tak bylo náký to foto a cigárko.
15:55 - Pešta sděluje Davevovi (čti Dejvovi) svojí kritiku k místní menze a jídlu v ní nabízeném.
Jako prvního jsme nabírali Josku, kde si. V Praze se nevyznám, takže těžko blíže můžu specifikovat kde že to bylo.
16:10 - 16:30 – skupinka lidí, která šla náhodou okolo se dozvídá o kvalitě jídla ve Strahovské menze, Pešta zjišťuje, že k šíření své kritiky nepotřebuje žádná moderní média (která by ho jistě cenzurovala) ale stačí otevřené okno auta a dostatečně silný
hlas.
Nabíráme Pavla a jedeme za Tonym.
16:30 – 16:40 – vyzvedáváme Tonyho, který hned zjišťuje jak, že to vaří ve Strahovské menze. Jedeme dál, Peštimu dochází síly a tak se postupně intenzita sdělování nám své recenze k Strahovské menze blíží rychlosti 1 R/h (čti: jedna recenze za hodinu) což
už bylo celkem přijatelné.
Na první pumpě si vystřídá Dan řízení s Tonym (). Cesta byla dlouhá, zvlášt přes Prahu ale čímž děkuji Tonymu, že od řízení ochránil mě) dík dobré náladě a nějakýmu tomu chlastu a trávě se to dalo zvládnout v klidu. Za Prahou jsme se snažili aby nám
ani jedna benzínka neunikla a my se tak dostali do dobrý nálady.
Liberec – tam už jsme jednou byli, takže nikdo nic neočekával, protože asi 2 roky zpátky na nás přišlo přesně celkem nula nula prd lidí. O to větší překvapení nás čekalo. Klub jsme našli celkem snadno, když jsme stáli před příjezdovou cestou, kluky
napadlo, že trochu poškádlíme místní obyvatelstvo a tak se dvou slečen zeptali zda neví kde je Klub Bunkr, k našemu překvapení nevěděli, a to přesto že ho zdobil velký nápis ROCKOVÝ KLUB BUNKR, byl přímo před námi a překvapivě to byl bunkr. Stylovka, ve
vnitř parádní vzdoušek, pěkně zařízený, barovky měly sedátka udělaný z lopat (přinejmenším jako lopaty) a příjemná obsluha taky nechyběla. A jelikož už po příjezdu byli na místě náký lidi vypadalo to, že to bude stát za to.
Nanosili jsme věci do klubu a ještě vyrazili na jídlo. Asi si myslíte, že jsme si skočili na něco pořádnýho do nějaký vyhlášený restaurace, tak to si myslíte špatně, navštívili jsme Kebab Haus a dali si kebab (jednou, když takle budeme pokračovat dál,
budeme moct udělat mapu s nejlepšíma kebabama v ČR), ve finále to byla dobrá volba páč měli točenou Plzeň příjemný posezení venku v podloubí u náměstí a příjemnou a hezkou obsluhu (barman byl příjemnej, holky servírky příjemný a hezký, jen pro
pořádek).
Dali jsme si nějaký to pivo a hupky šupky spátky do Bunkru, kde jsme v pozoru přivítali akorát přijíždějící Houbu. Jelikož aparáty zajišťovala Houba, pomohli jsme jí všechno nanosit na podium a potom co se to všechno zapojilo, šli jsme zvučit.
Už při zvukovce několik místních borců začalo pařit, což nám dalo jasný signál, že tenhle koncert bude víc než v klidu. Takže hned jak bylo nezvučeno a my jsme to odpálili, začla neskutečná jízda. Všechny nás to překvapilo a nabylo energií, taková to
byla šou a to především díky divákům, který byli fakt skvělí. A jelikož ohlasy byli příjemné, tak jsme se po našem vystoupení rozutekli mezi lidi, rozdali pár cédeček a pak ještě všichni společně zapařili na Houbu a N.V.Ú.. Na tenhle večer budeme s
kapelou rádi vzpomínat. Nu občas, když prostě člověk nečeká nic je ve finále nadmíru spokojenej, takže doufám, že se v Liberci zase uvidíme je to sice dálka ale stálo to za to.
Nu a teď bych asi měl popsat cestu zpátky ale jelikož si pomatuju jen jak nalézám do auta a pak s toho auta vypadávám v Plzni před bytem v 5 ráno tak nemám co říct ale prej kluci mají nějaký pěkný video, takže se ho pokusím získat a umístit ho sem.
Takže děkujeme moc za parádní akci, tenhle výlet byl fakt povedenej.
Kubismus
PS: Slečně, která mi napsala číslo na krk se omlouvám, ráno jsme se probudil už jenom s neidentifikovatelným flekem :D
