Jak nám hrály festivály
Čím je zemědělcům chlévská mrva, či pankáčům mrva, tím jsou skupinám festivaly. Jsou to takový letní vánoce a to se pak hraje, jako by se nechumelilo. A jelikož jsme byli hodní, tak jsme dostali nadílku.
Tentokrát jsme měli namířeno na festival do Buenos Aires. A hle! Už se před námi objevuje socha. Ale co to? Vždyť to není Ježíš! To je přece mocný Radegast. Ukázalo se, že to není Buenos Aires, ale Rožnov pod Radhoštěm. Nevadí a je to blýž. Studené počasí nám nemůže pokazit náladu. Vždy když se jede na Hanou či na Valašsko, třa ochutnat něco z místních kulinářských špecialit. Třeba kořalku. A v případě SNS jako by to platilo dvojnásob. Bavíme se, užíváme darů země a tu jsme si v dáli povšimli trampolin. Přistoupíme tedy blýže a zjišťujem, že za peníz je atrakce přístupná každému. Za 20kč 8min. Nesmlouvavému provozovateli vydáme poplatek a hurá! Vymezený čas se zpočátku jeví jako neškodný. Tvrdá realita ( hrany trampoliny ) překvapila všechny. Pokořeni a s podlitinami na 80% těla míříme zpátky na festival a věnujeme se daleko bezpečnějšímu pití kořalky. Uskutečníl se opět báječný koncert. Byl tak báječný, že reporteři z místní TV Beskyd projevili zájem o interview. Rozhovor se chvílemi odehrával v rovinách, které chvílemi nechápali ani sami aktéři. Ani nás moc nepřekvapilo, že se záznam ztratil. Tím ovšem zlatý fond české kinematografie citelnou ztrátu nezaznamenal. Bylo nám tam krásně
