Siláž aggro-punk / Plzeň

6.3. Bor

Cestu západním směrem máme oježděnou méně. Proto rádi přijímáme hraní v místech jako je právě Bor. Dorazili jsme škodou na parkoviště před místní disko tryskárnou a obhlíželi situaci. Uvnitř stepovalo samotné duo Sáčkovců a s kudlou v kapse nervózně vyhlíželo zbytek ansámblu. Kolem svítily neonové trubice, což je pro nás, hochy z vesnice, vždy velká atrakce, a tak chvilku šaškujeme a vytahujeme různé bílé věci, jako třeba zuby, sklenku mléka z baru či slipy prané v arielu. To je švanda. Doráží zbytek V3sky a můžeme stavět nástrojovou pyramidu. Disko se příjenmě plní a my začínáme hrát, což rozvášní několik habakuků a už se svíjí. Náramné veselí propuklo, jen co je pravda. I po dohrání se veselí projevuje - například zelenými čamprdlíky a další spoustou moku s chmelovou esencí. V3ska nastupuje jako vždy se strýčkem pompou. To už zvedá i ovlivněné nás a vedle pódia tak vzniká další paviání stage, které vévodí Vobrouš ze cvrčků. Nezůstáváme pozadu. Ke konci večera už bylo velmi mlhavo. Piva měli ten den nějak moc, pořád nedocházelo a celý večer nedošlo, tudíž jsme se snažili marně. Slon nemá radost, chuť zpívat je nezměrná.

28.2. Bezdružice

Skavare opět slavili svůj porod na pódia. Nemusí to být žádná kulatina, aby se večírek klasicky zvrhl v živelnou pohromu. Pozvali i nás, což je nesmírně potěšující a rádi jsme to přijali. Chybí nám jedině Slon, který je stále ve stavu "řekněte mé ženě a dětem, že je mam rád a...", tak sháníme bassmena. A hle, na šílenou nabídku "Nazdar, nechceš se dneska naučit všechny naše písničky a zahrát si s náma ?" odpovídá Zuzka H., tedy basswoman. Večer ji nabíráme a to už se jenom směje jako blázen a slintá. Tak vyrážíme krájet mlhu na západ od Plzně. Auto kroutí zatáčky a chrastítka létají ze strany na stranu. Na místě už se hraje. Pub Animals troubí na trumpety a my se jim do toho pleteme s aparátem, který nosíme na pódius. Lidu je tu jako na prezentaci hrnců, nálada bujará, v podpalubí sud, kapitán výská. Skavare Flascheta střídají zvířata z hospody a v šatně se to mísí jeden přes druhého. Svoji narozeninovou párty řádně rozjíždí, speciálně pak Iňa, který má pro jistotu vedle bicích blicí pytlík. Vše dobře dopadlo a pytlík mohl být rád, že do něj nic nedopadlo. To už se připravoval jiný Pytlík. Kníkal na trumpetu kde že všichni jsou a že je třeba hrát. V3ska nazvučila a spustila, čas se začal blížit ránu. Přes vyčerpávající koncert a pokročilou hodinu zůstává v sále stále asi 100 lidí. Zuzka je průhledná, ale přesto zvučí a připravuje si taháky. Jakub před pivem ochránil dnešní večer mnoho nezletilých a tak spokojeně povlává vzadu, Tomáš staví. Začínáme hrát a moc nám to nejde. Nikdo si chyb nevšiml. Prskáme to tam jedna báseň, písně lovíme z paměti bez playlistu. Náhle Zuzka volá že jí došel repertoár a dál už umí jen Ovčáky. Basy se chápe Jakub, ale je tak unaven, že hraje v sedě na kombu a ke konci už mu celkem vypadává vědomí. Během hraní nám do jednotlivých písniček přicházejí zapět různí známí hosté, např. Míla bžundibál, Sáčkus delicti, Uwahatraktor a astrofyzik Lubomír. Sklízejí aplaus a sálem se ozývají rozjařené exploze. Moc dlouho nehrajeme, přece jen se blíží asi čtvrtá ranní. Ovšem lid se chce bavit. A tak ještě trocha improvizace a papa, šalani. Párek do pusy a s rudýma nevyspalýma očima jedem česat mlhu do polí. Narozeniny jak bejk.

27.2. Mantov

Dostala se k nám nemilá zpráva, že se bude hospůdka v Mantově zavírat. Jak se něco takového může stát ? Na koho svalovat vinu ? Tyto debaty přenechme ekonomům v Praze. Je potřeba tento stánek divoké kultury ještě naposledy rozparádit. Skupina V3ska se tedy ujala pořádání. Naše těleso mezitím utrpělo újmu. Slon běhal celý den nahý po louce a chytil bacila Vasila, tudíž byl neschopen hrát. Ještě že jeho milá Ema dokáže svého chotě plně nahradit a zrovna měla volný večer. Tak jsme se všichni nabrali do aut a rychlostí škody favorit se dopravili na místo, kde se to dnes naposledy roztočí. Na co padnou oči labužníha ihned je jasné - opět na tomto místě voní tatarák a mastnota voní vzduchem. Tak usedáme v zákulisí, zdravíme se s V3skou a hodujeme. Jenže než dohodujeme, sál se totálně zaplnil. A to tak, že takřka nejde projít k báru, tudíž není žádná úniková cesta. Tak zvučíme a hrajeme. Strhl se pěkný šrumec, takže o bumajzle a plácany nebyla nouze. Ema zvládala svou úlohu opět skvěle, jen na rozdíl od Slona míň pila francovku. Jelikož se na místě akce nacházel i mistr Halík, saxofonista to urputný, zahrál si s námi též. Nakonec i Sáček své povedené excesy předvedl. Tak jsme se rozloučili s publikem a nastal problém - totiž jak se dostat k osvěžení a k odlehčení. Nebylo jiného řešení, než za podiem vyskočit oknem. Začala hrát V3ska v novém ještě větším složení za stejnou cenu. Přibrali do kapely takové nástroje jako je famfrnoch nebo kladkostroj. Snad nemusím popisovat jak to tady pokračovalo. Mr. Uwe velel jako despota, mával rukama a mnohohlavý dav hltal každé jeho slovo, heknutí či kouzelné slovo "čegedap". Bylo jisté, že hospoda druhý den určitě musí zavřít, neb lidský běs zde docela určitě poničil statiku budovy. Kdyby někdo tancující dav dokázal zmáčknout, vylisoval by několik sudů potu. Náš ansámbl, jelikož je už dlouho na suchu a utiskován v šatním koutku pomalu ke konci produkce otvírá okno, vynáší nástroje a míří směr Plzeň. Papa, hospodo na Hvízdalce !

20.2. Šťáhlavy

Cirkus do Šťáhlav s námi domluvil Míla Flasheta že to tam vlastní jeho známí. Ještě den předem prý ale zapomněli rozvěsit plakáty, tak povolali do zbraně opice, nacpali je do telefonní ústředny a ukázali jim jak přepojovat banánky. S těmi to nebozí primáti umí a tak se stačilo obvolat mnoho lidí a výsledkem byla celkem naštosovaná hospůdka. Cesta k ní byl ovšem taky tak trochu zážitek. Divoké sněhové závěje lemovaly cestu-necestu, sněžilo, auto bylo naložené až běda a plužníci nikde. Pravda, nejeli jsme nejrychleji, ale aspoň jsme si stačili všímat odboček. A přece ani takové počasí nedokáže zvrátit témata rozprávek v autě. Tentokrát se propralo školství a jeho neduchy. Dorazili jsme brzy, páč to není daleko a jali se nanosit věci a občerstvit tělo. Chvíli na to dorazili aj Skavare Flascheta a osud určil že zahrají první. A tak zvučí, hrají jako správná zábavová kapela, když v půli dávají přestávku na občerstvení. Druhou půli plní novějšími věcmi a lidé se kroutí jak paragraf v rukou středočeského hejtmana. Naproti je také jedna hospoda a zvědavci pendlují i přes nepříznivé počasí okouknout co to bouří. Poté dívci a hošikončí a vrháme se na to my v obměkčené sestavě bez Jákoba. Je velice veselo, pokročilá hodina a prázdné sudy se podepsaly na náladě, která je velice bujará. Alkoholem podpořený Danfoss ze Skavare se dokonce chápe své kytary a hraje s námi, stojíc v přední řadě před pódiem. A pak při přídavcích znovu, euforie dosáhla maxima. No a pak končíme. Ten kdo neřídí se jde probít do jiné dimenze, kdo řídí tolik neřádí. Rozjívenost večírku způsobuje, že se zdržujeme a poté i cestou domů kde se dá. Veselí páni majitelé nám dokonce zaplatili účet, bude na hospodu i zítra ! Díky všem !

11.2. Lampa

První koncert roku 2009 a nastal čas opět se podívat do Lampy. Je to vždy skvělá příležitost zahrát si na řádný aparát schopný ničit mladým lidem sluchová ústrojí a odsuzovat je ku stáří v hluchotě. Ovšem nikdo nemůže litovat, zvukový zážitek je čuprový. Pozvala nás skupina Znouzectnost, parta to jedinečných jedinců. Ánžto byla středa, nevypadalo to na bůhvíjakou veselici, ale člověk je vždy překvapen množstvím argumentů od pistolníka za barem. Pokud ovšem nesedláte oře před saloonem. Spustili jsme svůj obvyklý set a bylo veselo. Jako host s námi opět vystoupila hudební šprýmovnice Ema. Šprýmovala na harmoniku i hrdlo. Finiš byl takový, že jsme museli asi třikrát přidávat pro rozvášněné davy a museli se zabarikádovat v šatně. Asi jsme špatně pochopili co chtěly, neb po přídavcích řvaly ještě více. Sotva jsme oficiálně skončili, dorazila televize Zak. Dorazila přesně na hvězdy večera, kteří spustili v zápětí. Klubem se přehnal záchvat pracovní zodpovědnosti a odvál většinu našeho uskupení do postelí. Zbytek pobyl a povlával všemi zákoutími. Znc hrála ohromně divotvorně, neb se pod nimi tvořili divy. Kdyby se v určitých chvílích zastavil čas, byly by k vidění prapodivné obrazce z lidských těl. Leckteré z nich zachytila nemilosrdná kamera a tak si některé zastavit můžete. Piruetka, vrtulka, holubička, pád na záda... kam se hrabou závodní tanečníci. S tikajícími hodinami a paličkami utekl i koncert, Lampa se vyprázdnila, leckdo se vyprázdnil, světla zhasla, Lampa zhasla a všichni spokojeně usnuli stuleni do klubíčka.

31.12. Konstantinovy lázně - Silvestr

Říkali jsme si, že na Silvestra už nikdy hrát nebudem a vida - přece jen neodmítáme Mílovo pozvání. Pitky u něj bývají plné zážitků které chce každý vyprávět vnoučatům pro výstrahu a tak vyrážíme tentokrát s posilou P. Halíkem, slovutným to saxofonistou, který dnes večer nemá kde hrát. Jelikož Jakub dnes nehraje, doplňuje tím počet. Dorážíme na místo, nosíme a začínáme slavit konec roku Pardálem a jednohubkami z nekrájených rohlíků. Není žádný spěch. Doráží i skupina Kapišto. Poté zvučíme a ladíme, prostě děláme zvuky které nikoho nezajímají nebo by neměly (až na zvukpána). V kulturáku, kde se klub nachází jsou dnes celkem 3 akce - disko trysko, posezení s přáteli u heligonky a demižonky a my s Kapištem. Přesto se klub slušně naplnil a my mohli spustit ódy na nový rok. Začínáme famfrnochem. Se saxofonem, který hrál takřka do všech písní znělo vše jinak, nezvykle a mnohem líp. Inu kdo umí, nemusí nic znát a stejně zahraje skvěle. Hit střídá hit (jiné písně než hity nemáme) a je veselo. Ten kdo začal slavit zostra již tančí. Dohráváme a pouštíme Kapišto ke zvuku. Přebírají štafetu a ukazují nám, jak si v Kladně představují ska, čímž nám zpříjemňují čekání na onu slavnou chvíli. V momentě kdy se vylidnilo jsme zjistili, že nám asi něco ušlo. Tak jsme nechali ujít špunt z lahve a pěnivý mok počali chlístat si do hrdel. Kdo se šel podívat ven, viděl neviděné. Heligonkáři se objímali z demižonkáři, věčnými to rivaly. Do toho jim tleskali dyskanti tryskanti a všude se valily sirné mlhy. Sněžný muž by prošel nepovšimnut. Po chvíli se ujal slova místní starosta, aby spustil tradiční novoroční hromadný pláč, ale to už nás Míla zatáhl opět dovnitř na vůni známých lihovin a usadil nás opět na pódium, kde se asi 2 hodiny opilý muzikanti pokoušeli o něco jako džem. Poté byla ještě novoroční ochutnávka chobotnice a skok do spacáku. Druhý den byla zima jak v pekle, ale to už je vlastně jedno...

27.12. Zálesí - Vasil no. 7

Než jsme vůbec vyjeli do Zálesí, proběhly celkem veselé přípravy, kdy jsme chtěli do několika písní zneužít Hellenku ze skupiny Mamuma, která umí na dudy. Bohužel je to nástroj s odlišným lazením a naše schopnosti zahrát písně od Dis mizerné. A tak nakonec zbyla jen píseň buřty, která má dva akordy a jde transformovat snadno. Vyrazili jsme tedy v tento mezisváteční čas hned dvěmi auty a cesta ubíhala vesele až za Horažďovice, kde se najednou na úzké silnici objevil sníh a auta se začala protáčet jako kačeny v curlingu. Naštěstí curling neumíme a tak jsme do ničeho nenarazili a žádné body nenahráli, jen bonusových 100 bodů za 360°. Zbytek cesty jsme pro jistotu dojeli rychlostí měkkýše. Na místě už panovala veselá atmosféra a oproti naší minulé návštěvě zde bylo zahuštěněji a více kouřmo. Přivítali jsme se s veselým pořadatelem Máťou a už spouští první skupina Dech Dechtu, která nám na pár minut vyráží dech. Myslím že kapela se bere s nadhledem a tak jim nebude vadit, když napíšu, že jsme se tuze nasmáli. Po takové mele jsme se báli aby naše vystoupení nevyznělo příliš šedoucně. Při zvukovce jsme zkusili jak to s dudami zní a šli na to. Vidíme že pod pódiem je hned veselo jako minule, dokonce o dost víc a tak to jde samo. Aby tradice zůstala zachována, schválně jsem prasknul strunu a dělal jaké je to neštěstí. Improvizovaně s pomocí se nakonec podařilo natáhnout nesprávnou strunu, ale hrála dobře. Alespoň soudě dle veselých dívek ve spodních řadách. Došlo i na dudy a získaly zaslouženou pozornost. Dohráli jsme a hle - Slonovi schází módní bunda. Prostě zmizela a ani po rozsáhlé pátrací akci se nenašla. Mezitím začala hrát kapela Ticho de pre Coupé a my začali přemýšlet jak se dostaneme domů bez klíčů od auta Slon jak zavolá ve dvě v noci na primu větštkyni, když nemá telefon. Naštěstí jsme byli dvěmi auty a tak jedna výprava jela zpět do Plzně pro klíče náhradní, kdežto druhá výprava zůstala na místě, aby si užila vystoupení skupiny Potrubí a zničila tělo. A abych nezapomněl: Vepřové na medu a švestkách povyšujeme mezi národní poklady. Domů byl návrat asi v 7. Díky Máťo, Helčo a Zálesí !

23.12. Pod Lampou - Předánoční minibesídka

Tato akce se konala pěkně před Vánoci a tak se taky tak nazvala. Pozvali jsme spřízněné kapely Friday a Čilek Aromali Kremali Biskůvi do Lampy, že si uděláme večírek. Friday nakonec z důvodu moru nedorazili a náhradu jsme nesehnali, takže žádný spěch, všechno se dnes stihne a možná zbyde čas i na loutkové divadlo. Všichni jsou na místě v domluvený čas, na stolku se skví cukroví od paní Krčkové a zvučiti se začíná, jelikož Čilků je jako čolků v senecké hasičské nádrži. Zvučí se nějakou chvíli, protože dnes to bude se specialitami. Nějaké ty hóslo a hármoniko sóla byly slibovány.Hrát se začíná lehce po deváté a v sále je zatím lehká návštěvnost, což však hochy a dnes i dívky v množném čísle nerozhazuje a spouští svoje songy od podlahy. Přivezli si s sebou placatý computer (pc) a chtějí si vše nahrát, tudíž se snaží jako čerti (jak se později ukázalo to bylo k čemu, neboť do kablíku jim vlezl chrochtací vir). Asi v polovině si pozvali na pódium mladou houslistku s velkými nervy, ale nakonec to uhrála a sklidila potlesk i poblesk foťákem. Poté jsme udělali hulahop na pódio my a spustili. V tu se vzdmula vlna a točící šoumeni pod pódiem vytvořili tu správnou atmosféru. I my jsme si připravili speciální vystoupení a Ema Slonová zahrála na housle a harmoniku brilatní kousky do našich kousků a kdyby jsme ji nemírnili, začala by dělat přemety. Šou pomalu končí, ale nešlo to jen tak. Přídavků jsme dali asi 5 a pořád to bylo málo, rozdováděnost tanečníků se nedala měřit na běžně prodávaných přístrojích. Po asi 5ti minutovém hvizdu vylézá na pódio opět Ema s Jakubem a snaží se citlivé duše umírnit koledou, což ve výsledku nevychází, ale aspoň je legrace a přidáváme se všichni. Když už jásot trochu utichá, odvažujeme se k baru a ještě následuje mnohá diskuze, sem tam pivo a odejzd. Byla to krásná předvánoční akce. Díky všem !

13.12. Litoměřice - Baronka

Čas pokročil a poručil zahrát po nějaké době opět v Litoměřicích s kapelami, které jsme ještě neslyšeli. Vyrážíme tedy. Jelikož mr. Slon měl před časem narozeniny, dostává od nás různé dary - od lahví ethanolu po ovocné koše a bábovky. Takže je cestou veselo. Naštosovaní jsme jen co je pravda, ale je legrace a cestou si pouštíme staré prověřené klasiky. Ještě zastávka v Lovosicích, kde máme domluvené spaní a už stojíme před klubem Baronka, místní to atrakcí hned vedle náměstí. Nosíme věci dovnitř do nového sálu a shlédáme zvukovou zkoušku první kapely. Bohužel název nevím, ač jsem se snažil dohledat. Je tam zima a tak šupajdá posedět k dubovým stolům. Padá to do nás a dozvídáme se že už hrají. A je to tak, shlédáme kus vystoupení, kdy se zkřehlá kapela snaží rozhýbat zkřehlé publikum. V čele stojí velmi stylově upravená kytaristka, to se jen tak nevidí. Po nich se na to chystáme my, ale vlivem nedorozumnění na pódio vtrhla kapela Pure Silence. Tak jdeme ještě pivařit. Pak se na to chystáme, ale opět dohady s další kapelou že teď mají hrát oni, přestože my měli hrát druzí. Nakonec kámen nůžky papír rozhodnou, že jdeme zase pivařit. Koukáme na koncert a jsme připraveni už nikoho nepustit. Takže jakmile kapela dohrává, vtrháváme na pódium a tváříme se jako paviáni bránící svoje území. To nám vychází a skládáme věci na pódium z části již značně podroušeni. Při koncertě se dějí takové výtečnosti, jako zapomenutí textů, padání do bubnů, opilecké řeči a podobně, což by se správně dít nemělo, ale nečekané čekání si vyžádalo svou daň :) Přesto je veselo a na chlad v sále se zapomíná. Pán domu Provin koncert chválí, což nás těší a tušíme že za tím z části jistě bude trocha pivínka :) Ještě chvíli se motáme a vyrážíme k místní oáze nočního člověka - Hladovému oknu. Takovou půlnoční hostinu na stojáka u stolku na ulici byste těžko pohledali. Slavičí jazýčky střídají moravští vrabci a prejt. Jen Slon si nedal prejt, že neni dost nóbl k jeho botám. Pak přejíždíme do Lovosic na kutě a ještě do noci je veselo, protože nastal čas otevřít ovocný koš a zakrojit bábovku. A zapít to tekutinou. No a ráno šup domů, cestou navést němce špatným směrem, aby je zase nechytly anektovací nálady, zastavit se u rybníka, hodit sněhovou kouli na značku aby to udělalo ránu a už je vidět plzeňská pahorkatina.