Kaše z hashe aneb za čerstva z Aše!
Festík si drží lecjaký primát. Kupříkladu je to nejzápadněji v České republice konající se festival. Západněji to už snad ani nejde. Krásná u Aše dokonce leží ještě dál než Hranice, které již svým názvem sebevětšího zeměpisného neznalce upomínají, že zatím už může být jen cizojazyčná země.
Projížděli jsme pozvolna celou Aší (a že je to od Mokřin nadlouho) a Krásná furt v nedohlednu. Urbanizace slábla, hustota obyvatel klesala. Lišky začaly běhat přes cestu, abychom jim snad dávali dobrou noc. Každou chvíli jsme očekávali výkřik „halt“ a napřažené samopaly za přechod mimo přechod (hraniční). A přeci, v nejposlednějším koutě, ozývaly se tóny, jež nás povolávaly ve zbraň. Rozuměj umělcovu.
Jiným přimátem festivalu je bezesporu počet výpadků elektrického proudu během této v pravdě příjemné dvoudenní akce. Díky bohu vše začlo vypadávat až po našem setu. Chaos, který poté nastal v hale outdoorového stage, mohly ocenit jen vlastníci kapesních svítilen. Tedy pouze a jenom Positive Mind, jakovždy připraveni na jakoukoliv lotrovinu. Stagemanager vše uklidňoval podivně zneklidňujícím heslem „to dělá vždycky v tuhle hodinu, včera to taky dělalo!“ Velmi nás to pobavilo.
Uklidnil tím však jen Positive Mind, jež měli po vystoupení, tudíž je to ani nezneklidňovalo.
Jinak se Rebecca fest nesl v příjemném duchu a dobře bylo našemu sluchu. Dostalo se mu lecjakého punku, crustu i funku. Dramaturgie akce byla velmi poly-žánrová, z jednoho žánru skákala na druhý, člověk se mohl na dvou stages vyživit lecjakým tělesem.
A konkrétně to naše těleso odehrálo vcelku vkusný koncert. Spokojenost panovala na naší straně (což už u nás dlouho nebylo, pamatuji-li se dobře) a soudě dle upřímného rozhýbání publika i na straně vaší.
Z dalších primátů festivalu vyberme fakt, že pódium sestupné směrem od bubeníka k divákům. Což nám ve skutečnosti poskytlo skvělý prostor pro mega-nařvanej zvuk. Komíny, jindy začínající u našich nohou, teď trůnily na nejvyšším stupínku, tedy stupínku bubeníkově. Zvuk výrazně přesáhnul naše očekávání a sledujíce vaše výrazy, i vaše očekávání.
Velmi rádi se do Aše vrátíme, bohužel to však na nejbližší dobu nevypadá. Podle šuškandy – jež se k nám donesla – je jediný klubík Klubíčko spálen v popelu, takže není kde.
Snad tedy pro vás, Ašáky, Krásňáky, Hraničáky, Hazlováky, Libováky, Ostroháky i Františkolázeňáky nebude na obtíž přejet 29 kilometrů do Chebu, kde 8.listopadu vystoupit bychom měli po boku KMEN (Cheb) a 3 BRATS (Sokolov) v Elektře u nádraží.
Elektra by měla v brzké době skončit a hodlá v posledních měsících zapéct bowling a uspořádat pár vyjímečných akcí na památku bývalého rockového klubu Elektra. Přijďte všichny, sami víte, jak je to s akcemi tohoto typu v Chebu na pytel, štýru a cokoliv dalšího nepatřičného. Jehla v kupce sena pak ceněna jest.
Z jiného soudku naraženého: kdo hledá u nás na webu či na www.strndy.cz fota z koncetru Positive Mind + Pro-Pain + Locomotive, pak se ještě nahledá, protože Mr.Honza Strnadů to – myslím – ještě nedal dohromady. Bohužel jeho profesionální pečlivost nemůže vypustit nedolazené a nevyčistěné fotky z rukou. Musí ještě zamazat vrásky, šediny a povislá panděra našich ortodoxních postaviček.
Kdo nejí ať nepracuje.
Kdo pracuje ať samozřejmě jí.
Jinak toho moc nenapracuje.
author: -jjš-
PS: Apropós (nebo jak říkáme my Plzeňáci "Éépropós"):
Co my teď děláme za skladby na zkušebně!!!
To vás chytne za srdce a zeptá se ho, v kolika letech by si přálo srdeční infarkt.
Fakt.
Infarkt!