Positive Mind power-alternative / justice core from Pilsen

Někdy propadám šílenství, jak nová deska bude znít

Někdy propadám šílenství, jestli nové pecky stojí za to nahrát

Někdy propadám šílenství, zda se podaří ten garážovej zvuk, o nějž máme zájem.

Někdy propadám šílenství, zda se ti nejstarší PM-fans neodvrátí, protože nová deska má víc melodií než kdy před tím. Nasrat by je to nemělo, ale po deseti letech se PM taky chtějí posunout dál.

Někdy propadám šílenství. Vytáhnete kompletně vylazenou kytaru a Bárt se chystá natáčet první part, aby zjistil, že snímače na jeho kytaře se – tak nějak – odpálili a nelze nahrávat do té doby, než se opraví.

Někdy propadám šílenství. Stačí když se nahraje jedna kytara do jedné sloky, zcela zázračně na jeden zátah bez přerušování a zcela zázračně dokonale přesně, ale po kompletním nahrátí a „Save as“ zjistíte, že se nedopatřením nahrávala do špatné, pouze pracovní verze bicích.

Někdy propadám šílenství – to když se nám zvukař Mišus během jedné hodiny opije ve studiu (náhodou objevil otevřenou láhev vína, která „prostě zbytečně větrá“) tak, že musíme zrušit nahrávací frekvenci. Stále jsme věřili, že ty promile v krvi ustojí. Ale když mu ze stopy baskytary hraje rytmičák a on jen tvrdí: „kucí, fakt nevim, co s tim, ale mám tu kladivo a hřebíky“, pro ten den to radši zabalíte. (snad toto vyřeší, že od tohoto týdne je natáčení ve studiu „alcohol frei“)

Někdy propadám šílenství, co s tím, aby to všechno drželo pohromadě tak, jak jsme si to složili.

Někdy propadám šílenství, že je natáčení tak klidné.

Někdy propadám šílenství, že z těch tracků lezou docela prima tracky.

Někdy prostě propadám šílenství.

Není se však čemu divit.

Když se točí deska, je to prostě čiré šílenství!

producent alba

Tak bicí party máme zjevně za sebou, ale jeden nikdy neví. Patrick aka Bus to nabubnoval až podezřele rychle. Nedomníváme se, že i další party by nám šli tak rychle od ruky a zejména od prstů, ale modlíme se ke svatému Dimbagovi.

Podle posledních propočtů by na desce mělo být 14 tracků, ale možná jich bude jen jen 13, neb jedna je aspirant na tzv.skrytou skladbu na konci alba.

Je to věc, která světla světa nespatřila. Nikdo z vás ji na koncertech nemohl slyšet a i pro některé samotné členy Positive Mind bude překvapením (Bárt a Henry). Bus, Kopít a Šimi jí spíchli z jednoho jamu. Původně to měl být pouze předěl, tedy jak trefně říkají hiphopeři „skit“, mezihra mezi dvěmi regulérními peckami. Ale Bus se rozehrál, Šimi to natáhnul a je z toho tak rozkošná záležitost, že i spoluproducent a zvukař alba Mišus se rozvášnil slovy: „kurva, to je fakt pěkný...“

V té době byl už Bárt pryč a Henry se ještě do nového Mišusova studia Matylda nepodíval (proč by taky, když teprve rozšiřuje svůj řev tréninkem do 4 oktáv).

V úterý zahájí Šimi natáčení prvních kytarových partů na střídačku s Bártem. Basu zcela nestandarně točíme až posléze. Má to svůj tajný důvod, ale nehodláme ho prozrazovat. V dobré restauraci vám také neřeknou ty nejlepší recepty, kór v té špatné, jako je ta naše...

Leccos obecně děláme ve studiu jinak, než se má, což by mohlo jinakosti desky pouze přidat. Jestli to bude ku prospěchu věci už je na bedrech producentského dua Šimi a Mišus. Ti se hned první den natáčení spojili v jednu polymorfní duši, neosloví se jinak než „Bobe“ a „Tome“, což zbytek kapely poněkud znervózňuje (ale pouze při čtení denního tisku).

Při natáčení vládne veselá nálada, jež pepří pouze meteoristické dodatky z obědů v nedaleké restauraci v Příšově. Apropos, Positive Mind tuto vynikající příšovskou restauraci mohou jen doporučit! Vaří naprosto skvěle, vždy z čerstvých surovin, zejména však zeleniny, takže si poté rande rozhodně nedávejte. Co my jen museli přerušit frekvencí kvůli „přírodním“ ruchům, to by jeden milovník zelí a špenátu nevěřil...

Kdybysme točili industriální desku, prosím, ale takhle...?

Další zprávy čekejte za týden...

Zpracoval Emil Skoromlád

Positive Mind v sobotu 17.října nastupují do studia pana Mišuse. Čekalo se na to tak dlouho, až někteří členové už ani nevěděli, že se do studia vůbec má jít. A přesto, stalo se!

Jejich manažer Jeroným Vošátko jim připravil seznam věcí, které si s sebou mají vzít. Je dobré ho publikovat, abyste pochopili, že natáčení není žádná legrace, med, ráj ani prdka!

Drahá kapelo, do studia si nezapomeňte vzít:

Nástroje (prosím především hudební)

Aparát (prosím každý maximálně 2 bedny. Studio není podium Rock for People!)

Bačkůrky (protože ve studiu se musí přezouvat a bez nich bychom zvukaře dozajista přizabili intoxikací)

Spacáky (jen deratizované)

Kýlní pás (ať nechodíte furt na záchod, dědoušci)

Dostatek toaletního papíru (kdybyste to nestíhali doběhnout)

Polštářky (protože prima spánek je nejlepší lék na všechno)

Náplast s polštářky (stát se může leccos)

Náhradní spodní prádlo (protože i ostatní členové kapely s vámi musí soužít další dny)

Své oblíbené plyšáky (jednak vám zpříjemní pobyt a druhak pohled na stolní figurku Roberta Trujilla bude pěkně kontrastovat s plyšovým Kopítem)

Kávu sypanou (pressovač, vy slečinky, není součástí studia)

Několik čísel erotických časopisů (ženy mají do studia vstup zákázán, pouze v papírové podobě)

Několik čísel Pes-přítel člověka (i zvířata mají do studia vstup zákázán, teda krom kapely samotné)

Knihu „Já, písnička“ od kolektivu autorů (kdybyste ztratili inspiraci, co nahrávat)

Knihu „Bible pro nejmenší“ od kolektivu autorů (kdybyste ztratili inspiraci, proč žít)

Knihu „Ženy“ od Charlese Bukowského (kdybyste ztratili inspiraci, proč zemřít)

Příručku „Základy akordů“ od kolektivu autorů (aneb cikánské géčko stokrát jinak)

Příručku „Kytarové sólo – nudný atribut současných nahrávek a jak se mu vyvarovat“ od kolektivu autorů (prostuduje si ho především Šimon)

Příručku „Klasický metalový zvuk a propadliště dějin“ od kolektivu autorů (prostuduje si ho především Bárt)

Příručku „Gain funguje i v jiných polohách než na desítku“ od kolektivu autorů (také především pro Bárta)

Knihu „Metronom – přítel, pomocník, kamarád“ od kolektivu autorů (prostuduje především Bus)

Příručku „Náledky alkoholismu a jeho dopad na život jedince“ od Karla Nešpora (bez komentáře, zejména Kopít si ji prostuduje ještě před příchodem do studia)

Všichni si s sebou nezapomenou vzít noty a stojánek. Ve studiu už nelze nahrávat playback!

připravil Vendelín Vyndal

PS: a vy nám držte palce!