...........................................
klikni a dostaneš se na vynikající fotky z našeho koncertu v Bueně minulý týden. Jsou vskutku parádní a autorem není nikdo jiný než Bárt starší von BART´S TATOO (a taky Grind 6.4.). Vřele ho doporučujeme všem kapelám. Jak vidno s fotek, jeho neskutečná fotící mašina a vynikající cit jeho samého si poradí víceméně s jakýmkoliv světlem i pohybem na pódiu.
Jistě byste chtěli znát spoustu veselých historek z natáčení. To bude ale problém. Jak si je jako máme pamatovat? Na takovéhle víkendy je i pět kamer málo.
Víkend ne nepodobný uragánu Elza, jež se přehnal našimi životy ve jménu filmařiny, v nás nechal nemalé škody, proti nimž sice nejsme pojištěni, ale s víkendem jako celkem jsme spokojeni. Když vám fanouškovská základna dodá takový kotel pod pódiem, je radost točit a na pódiu skotačit.
Pokud nás něco tento víkend zaskočilo, pak to byly dotazy. Nejvíc zaskočily dotazy hned v sobotu po koncertě: už máte to DVD? Já bych ho koupil.
Chtělo se nám předstírat, že zaskočeni nejsme, odpovědí: Ano, ale už v sobotu kolem půl třetí odpoledne jsme prodali prvních 10 tisíc kusů a ted čekáme do nedělního oběda na reedici.
Ale nakonec jsme nechtěli být tak krutí, neb chápem, že řada z vás nemá vůbec představu, jak ten koloč kolem vydání trvá dlouho. Už jen prošťourat se těmi tunami záběrů. To nás čeká v nejbližších dnech až týdnech. Pročež snad chápete, že je zatěžko odpovídat na další druh nejčastější otázky, a to je, zda máme natočenou tu či onu událost. To teprve musíme zjistit.
Nicméně podle prvních zpráv kamera byla u toho, když nejvěrnější fanoučci veslovali pod pódiem.
Kamera snad byla i u toho, když Chlapíksksichtemvlka zakončil svůj pravdařský stagediving brutálním skokem hlavou dolů, roznožmo a potažmo podlažmo. Skok hoden mistra. Nevídané. Jeho obličej zajisté nabyl větší vlkovosti.
Díkybohu kamera nebyla už na večírku, jenž se rozjel poté. Myslím, že to byl Šimi, komu se povedlo opít jediného ještě fuknčního kameramana Honzu Šulana. Ten i po půl noci mával na baru kamerou, ač vlastně nebylo jasné, zda natáčí či ji už nedává barmanovi do zástavy jako protiúčet. Jenže další záběry by zapadly tak akorát do dalšího homevidea Pantery.
Večírek totiž nešel zastavit. Z nás opadl ten štres a náročná příprava celého natáčení. Všechny záklopky byly odklopeny a do zaklopení se jim vůbec nechtělo. Ti lepší z nás to zalomili v půl čtvrté, ti nešťastnější i v šest ráno.
Co se fanoušků týče, máme zprávy, že někteří jeli na druhý koncert z gruntu rovnou. Mají náš zasloužený obdiv a záruku, že je na budoucím pobytu v léčebně zajisté navštívíme alespoň jednou.
Večírek po pátečním natáčení koncertu opravdu poznamenal chod celého víkendu.
V sobotu se na koncert v Boru přivalila pětice zombies, z nichž někteří se ještě na sedačce vozu (před samotným výkonem) oddávali spánku, skoro věčnému. Kopít třeba nešel probudit ani pravidelným skákáním na haupnu. Až když do motoru prohnutý plech spustil alarm vozu, probudil se i notně rozespalý Kopík, hledavší svůj župan, zubní kartáček a ranní noviny.
Přesto jsme se do koncertu snažili dát všechno. Myslím, že to během koncertu bylo vidět jak na našich čelech, tak i v podpaží a v případě Šimiho i zadnice u kraťas. Mohutně tekoucím potem jakoby se snažily odejít i naše duše, ztrestané včerejším jaterním masakrem. Avšak reakce borské komunity oddaných posluchačů ukázala, že se opravdu bavila. Někteří rozvášnění skokani skoro ohrožovali i chod koncertu. A v několika případech i samotní muzikanti, jako když Šimi skočil uprostřed vyhrávky na Bárta a společně svými nedrobnými těly sejmuli část bicích. Ještě že tu byl Kopít - čerstvě vyspinkaný a tudíž i bystrý jak asi nikdo jiný v sále. Pohotově, břitce a hladce vše během hry postavil zpět na nohy.
A protože se koncert povedl, bar v Kouzelné Krajince se opět proměnil v tržnici volné konzumace a veselí. Taking Back Sunday v reprácích střídali Refused, což jsou všechno kapely, u nichž je radost se veselit. Je pravda, že už lze těžko určit, zda veselí klesalo či stoupalo s ubývajícím alkoholem, ale jisté je, že dav nejvytrvalejších se po dopití každé z komodit (za barem ještě přítomných) nenechal zúženou nabídkou odradit. Tudíž po dopití obrovského asi 30 litrového kanystru medoviny přišla na řadu tequila. Když došla i ta, nepohrdli zelenou. Ta došla velmi kvapně, tudíž bylo nutné se podívat na dno všech berentzenových výrobků. Když i ty byly ztrestány, byl výběr už opravdu marný. Davem kolovalo (bez skleniček) cosi hnědého, co dodneska nikdo netuší, co vlastně pil, takže se teď i špatně určuje, zda je za tristní nedělní stav zúčastněných zodpovědná právě tato tekutina či až její následovník, jenž přejal štafetu. Byla jím vodka – na lahvi s uvedeným výrobcem odněkud jako Dolní Lhota u Horní Přeřízvše pod Hnědysem. Právě tyto regionální značkové skvosty na poli vodek obvykle stojí za sebedestruktivní závěry všech večerů. Jak se zamíchají kdykoliv během večera do seznamu konzumovaného, zpravidla vždy stropí neplechu, otravu alkoholem a poblinkané zaparkované vozy v okolí epicentra veselí. Měli by je zakázat. Dřív než zakážou nás.
Toliko něco útržků, věříme, že tohle prozatím ukojí vaši lačnou potřebu po informacích. Rádi bychom řekli víc. Ale ztráta paměti je ztráta paměti. Filmový archív snad poodhalí víc.
Daniel Gebena
PS: Koncert v Chebu 8.listopadu ohrožen a bude přesunut patrně na sobotu 29.listopadu. Neptejte se po reálném důvodu. Hoši mají v ten den několik nabídek na natáčení. Když naši rozpitou skvardu viděl Hřebejk, vyhlásil (a nás pozval) na konkurz k chystanému volnému pokračování trháku Šakalí Léta. Druhý – hardcoreový díl – se ale bude jmenovat „Positive Mind: Léta (se) kalí“.
Nejsou si však jisti, jestli to přijmou. Mnohem víc je zaujal chystaný scénář, jež také volně navazuje na jiný úspěšný snímek a tím jsou Knoflíkáři. Když autor scénáře slyšel, jak promptně dokázali Positive Mind objednávat jednu štamprli za druhou, uvažuje o napsání dalšího filmu s názvem „Paňáčkáři“
