Začínám mít dojem, že mě porotci považují za vykopávku z doby bronzové. Zase jsme skončili třetí, tentokrát v té mezinárodní interpretační soutěži. Autorská Porta sice zase, už potřetí za sebou, nevyšla, ke všemu jsme při ní v pátek pěkně zmokli, o to větší pohoda byla v sobotu. A v Ústí je pořád moc hezky, ale to už se opakuju. Teď se už zase blíží Řevnice, tam si jedem jen zabrnkat do semifinále, letos je vážně nabito.
Tak jsme se rozhodli ještě jednou zkusit Portu. A protože fšichni mají rytmickou sekci a tím pádem hrají rytmicky, začal jsem přemýšlet o perkusistovi. Čekal jsem pár měsíců a pořád nikdo nešel, ale naštěstí jsem si vzpomněl, že mám syna. Kluk je to. Vojta, ale říká se mu taky Melda. A on čistě náhodou je bubeník (mimo jiné). Je sice momentálně pražák jako poleno, takže zkoušení je trochu problém, ale zase po mně nechce honorář. Zatím ho vedeme jako hostujícího perkusistu, uvidíme, jak dlouho s námi vydrží.
V oblastním kole ve Svitavách bylo příjemně, sluníčko svítilo, tak jsme si udělali malou zkoušku na parkovišti. Nevím, jestli nám porota fandila kvůli mým šedinám nebo proč vlastně, ale nakonec si letos zase zahrajeme na autorské Portě v Ústí nad Labem i na Portě v Řevnicích. Skoro to vypadá, že vlastně nikde jinde než na Portě ani nehrajeme. Ale určitě to bude fajn stejně jako loni.
Tak tohle jsme nečekali. Jeli jsme sem bez ambicí, protože dobrých muzikantů jsme slyšeli v oblastních kolech spoustu, říkali jsme si s Milanem, že že naděje na postup ze semifinále je vcelku mizivá. I přesto se mi klepaly ruce i nohy (ještě že jsem při hraní seděl), tréma jako Brno. Když nás pak porotci do finále postrčili na posledním - třetím postupovém místě, říkali jsme si - to nám ten dnešní den krásně vyšel, líp už to dopadnout nemohlo. A vono jo! Přistoupili jsme k finále hodně uvolněně s vědomím, že není co ztratit. Na třetí písničku jsme dokonce pozvali Láďu Zítku, aby si s námi zajamoval na foukačku. Byla z toho velká sranda a pohoda. Porota pak byla nejspíš postižena přechodnou ztrátou hudebního sluchu nebo co, a tak jsme skončili třetí. Dostali jsme krásnou koženou placku na památku, předal nám ji sympatický usměvavý pán,kytarista Rangers Radek Tomášek, kterého jsem poslouchal už jako kluk. Nádhera.
