Porta v Řevnicích
Tak tohle jsme nečekali. Jeli jsme sem bez ambicí, protože dobrých muzikantů jsme slyšeli v oblastních kolech spoustu, říkali jsme si s Milanem, že že naděje na postup ze semifinále je vcelku mizivá. I přesto se mi klepaly ruce i nohy (ještě že jsem při hraní seděl), tréma jako Brno. Když nás pak porotci do finále postrčili na posledním - třetím postupovém místě, říkali jsme si - to nám ten dnešní den krásně vyšel, líp už to dopadnout nemohlo. A vono jo! Přistoupili jsme k finále hodně uvolněně s vědomím, že není co ztratit. Na třetí písničku jsme dokonce pozvali Láďu Zítku, aby si s námi zajamoval na foukačku. Byla z toho velká sranda a pohoda. Porota pak byla nejspíš postižena přechodnou ztrátou hudebního sluchu nebo co, a tak jsme skončili třetí. Dostali jsme krásnou koženou placku na památku, předal nám ji sympatický usměvavý pán,kytarista Rangers Radek Tomášek, kterého jsem poslouchal už jako kluk. Nádhera.
