:Moknu:
Krásný den. Po delší odmlce a vypečeně vykutálené párty v Městci Králové si opět říkáme o slovo. SLOVO, prosím! A to bylo od nás pro dnešek vše, nahlédněte do koncertů, nacházejí se tam dvě převelice zajímavé koncertní události, které nás v brzké době potkají ... a jak již bývá zvykem, přidáváme sem jeden z našich dalších textařských pokusů. Tyto věty byly vzniknuty po dvoudenním nadměrném sledování jednoho nejmenovaného seriálu a pracovně si říkaly "Hank".
:Moknu:
Vrásky na čele prohlubují se dál (snad střízlivím).
A toho jsem se vždy tak bál (nerozeznávám tváře).
Všechen cit na čas vyprchal (s pohledem jízlivým).
A já pln bolesti řval (v dálce naděje záře)
... tak vzdálená ...
Moknu.
Usychám ve spárech.
Chtíč se pýří.
Klamy šíří.
Pak polknu.
Skloňuji tě ve všech pádech.
Můj výdech.
Víří tvé chmýří.
Už jenom ten pud nás.
Na pár chvil smíří zas.
A pak se rozpustíme.
