Vesnice vs vesnice
Fryšták(ZL) / Malíkov(JH) - Víkend jsme zabili dvěma akcemi ve dvou osadách. Spal jsem hodinu v pátek a dvě hodiny v sobotu, takže se to slilo dojednohočlánku. Neva?
Fryšták se nejprve jevil poněkud pochybně. Když jsme dojeli do desetidomé vísky Fryšták a nevšimli si, že má pod cedulí malou cedulku "Žabárna," natrhali jsme si švestky a jali se hledat zvonky s nápisem Fryštácký malý svět. Nakonec jsme šťastně dorazili na místo činu. Festiválek se právě stěhoval z útulného sálku bývalého divadla na nákladovou rampičku v zadním traktu obchodu Ovoce-zelenina nebo tak něco s esoterickou čajovnou za plastovým oknovím z druhé strany bloku. Milá pořadatelka tvrdila, že pršet už nebude. Pohled na černá mračna letící nad hlavami z ní dělal nedůvěryhodnou osobu. Dali jsme si pizzu, kterou ve Fryštáku dělají na platformě langošů, zhluboka se nadechli a s vědomím, že horší než v Havlíčkově Brodě před třemi lety to snad už nikdy nebude, vyrazili do akce.
To, co předvedla partička místních nadšenců, ovšem předčilo veškerá neočekávání. Na dvorku vytvořila vynikající atmosféru díky tanečníkům, šikovnému a pohodovému zvukaři (ó jaký to rozdíl oproti nedovařené prasečí hlavě Zdenálovi z Rádia 1, který kazil prasečím morem zvuk i komunikaci v Chříči!) i příjemné dvojce za výčepem. I mraky soucitně cukly.
Vážení, teď se divte, po dlouhé době mě nenasral šraml! Od ponáshrajících Helemese sem dokonce koupil cd a do týdne je pustím manželce.
No a polská kapela, která obsahovala i tři dívky nás s Onem přesvědčila, že jedna žena kapelu rozkládá, ale tři tmelí. Trojice dívek, hlaste se... Hudba dozněla nad ránem, o tom, co se dělo do rána ve fryštáckém nonstopu, zas v jiné knize. Fryšták zabodoval. Přestože si servírka ani její poručník dodnes nepřeložili v Google překladači slovo "nonstop."
Sobota nás zavála na tradiční oblíbenou Malíkárnu. Matěj, Banánové, Tamary opilci, světští... tohle datum bylo v kalendáři zaškrtnuto tlustou růžovou fixou už od jara. Bohužel cesta ve Vojtově mercedesu se protáhla a nakonec jsme i s jezevčíkem dorazili na desátou a hned zahráli. O tom člověkovi, který si nonstop koledoval o přesdržku, nic psát nebudu, o vesničanech ano.
Jednomu vadilo, že Malíkárna je. A tak Banáni už po nás vlastně neodehráli, aspoň že Jusuf odvykládal nějaké vtipy. S matematiky a piloty, ty byly nejlepší. A ten vesničan donutil Matěje to tak nějak ztlumit a zdecentnit a zkurvit. Takže jsme šli s Herr Johanem spát do kufru.
A to se mi právě na těch vesničanech líbí. Třistačtyřiašedesát dní v roce se v Malíkově děje velké hovno, tak proč by se tam mělo dít jeden den něco jiného! Ve Fryštáku si je ochočili, Malíkovští se ochočit nedají, velké hranaté hlavy se jim nevlezou do klecí.
(-massimo-)
