Martin Hrubý - Novinky | Bandzone.cz

Martin Hrubý pop-folk / Praha

Playlist kapely
0:00 / 0:00
  • Nadosmrti lhář
    Nezařazeno
  • Podzim
    Nezařazeno
  • Zahrada
    Nezařazeno
  • Betlémská
    Nezařazeno
  • Železniční
    Nezařazeno
  • Kosmická
    Nezařazeno
  • Vrátit se na Zem
    Nezařazeno
  • Let balónem
    Trojka
  • Silnice
    Trojka
  • Trojka
    Trojka
  • Pětiprstý blues
    Trojka
  • Vprostřed léta
    Trojka

Zmínka v novinách

Do třetice Trojka: Kapela Bůhví vydala novou desku. Pokřtila ji v Malostranské besedě v Praze

Kapela Bůhví v čele s kytaristou a zpěvákem Martinem Hrubým vydala po devíti letech nové album. Třetí deska v pořadí nese název Trojka. Slavnostně byla pokřtěna v úterý 18. října v pražské Malostranské besedě.

Kmotrem desky se stal herec, textař a kytarista Robert Nebřenský, známý ze skupiny Vltava nebo například Divadla Sklep. Jako speciální host vystoupil producent Trojky muzikant Yarda Helesic.

Bůhví mají na kontě tři desky, z nichž každá je jiná. První demo nahrávky byly převážně folkové. Následně na první desce Akt se mísily vlivy kubánské, balkánské, orientální, ruské i afro-americké hudby a byla označována jako Czech World Music. Druhé album Hodina pak směřovalo k popu a třetí deska Trojka? Vznikala devět let, je dospělejší a svobodně rozkročená mezi popem a folkem.

Kapela Bůhví vznikla v roce 1995 na gymnáziu Přípotoční z popudu muzikanta Martina Hrubého. Dvorním textařem kapely se stal jeho spolužák Vojtěch Probst. Jako autorská dvojice spolu fungují dodnes a repertoár kapely stojí na jejich společné tvorbě. V minulosti autorsky přispívali Ondřej Brzobohatý a Pavel Trojan.

Dnes kapela hraje v sestavě Martin Hrubý (kytara, zpěv), Petr Ševčík (kytara, zpěv), Viktor Kracik (klávesy) a Tomáš Makovský (bicí, zpěv).

První recenze "Trojky" je na světě!

(Upraveno: )

"Trojka" dokazuje, že Bůhví Martina Hrubého žijí i po odchodu Ondřeje Brzobohatého

Vydáno: 17.10.2016 17:30 v sekci Recenze - Milan Menčík

O kapele Bůhví se toho po odchodu Ondřeje Brzobohatého mnoho nenamluvilo. Martin Hrubý se nyní snaží formaci dát nový impuls albem "Trojka". Odklon od stylu, kterým se kapela zapsala do povědomí posluchačů na začátku kariéry, je evidentní. Ale to vůbec nemusí být špatně.

Působení v kapele Bůhví bylo pro osobnost Ondřeje Brzobohatého zřejmě příliš těsné, proto příliš neváhal a pustil se na sólovou a hlavně skladatelskou a producentskou dráhu. Pro spoustu kapel období, kdy přijde o svého lídra (byť zde asi nejmenovaného), bývá velmi těžké, až fatální. Bůhví všakpřežili, a to díky osobě spoluzakladatele a hlavního tvůrce repertoáru Martina Hrubého, který společně se spoluatorem šesti textů Vojtěchem Probstem napsal a složil kompletní materiál pro tuto desku. Ta má hlavní stylové pojítku v popu, ale nechybí tu menší, tu větší stylové vlivy a šmrncnutí od latino ("Candy") přes countryfolkovou "Kláru" po rockový "Let balónem". Tak jako střídá nálady muzika, je zajímavé sledovat tuto schopnost i v Hrubého hlasu. Dokáže být lamačem dívčích srdcí, klukem od vedle, velmi sebevědomým chlápkem i příjemným společníkem, kterému byste na sebe svěřili prakticky všechno.

Tyto vlny lze sledovat hlavně uprostřed desky, kde se nachází i velmi laškovný manželský duet s Petrou Hrubou "La la la la la". To jsou fáze nahrávky, kdy není problém udržet pozornost a deska opravdu baví. Jsou zde ale i pasáže, které by se daly s klidem vynechat, jako je například pilotní singl "Silnice", "Modlitba" s hostující Martou Kloučkovou či závěrečná "Vprostřed léta". To je vyložená vata. Navíc zmíněný bigbít "Let balónem" zvukově určitě do nálady desky nesedí, je příliš hlučný a zbytečně ruší. Jsou zde texty, které dokážou velmi nenuceně vtáhnout do děje (titulní píseň), dokážou být velmi smutné i veselé a rozjuchané ("Candy"). Album se nahrávalo pod producentským dohledem Yardy Helešice ve studiu Svárov a je z něj cítit profesionalita a instrumentální zručnost jednotlivých hudebníků. Výborný výsledný zvuk alba má na svědomí Risto Sokolovski z Barrandov Sound Music Studia a Steve Corrao, který ho masteroval v Mekce amerického country v Nashvillu.

Je patrné, že potenciál v tvorbě Martina Hrubého rozhodně je. Bylo by smutné, kdyby po dvaceti letech intenzivního skládání tomu tak nebylo. Rozhodně se však nedá říct, že vás celá deska posadí na zadek a s otevřenou pusou budete od začátku do konce poslouchat něco, co jste v životě neslyšeli. Na druhou stranu se Hrubého zpěv velmi příjemně poslouchá a určitě nedonutí bleskově vypnout nosič nebo přeladit rádio. Bude zajímavé sledovat další cestu této formace, která nové album pokřtí 18. října v Malostranské besedě.