Liver Garnish hardcore-violence / prácheňsko

Jelikož jsme starý kozodojové a bůh a i doba si to žádá, musíme postavit dům.Určitě zasadit strom a možná zplodit hovado. Bohužel někteří z nás nemají rozum a začínají tím nejtežším a nejméně příjemným, finačně neutáhnutelným, časově bezedným, všema možnýma píčovinama oplívajícíma, stavěním. Takže nastává, či vlastně již trvá delší pauza v hraní a zkoušení vůbec. Další průser je v nepsaným pravidlu, že jakmile postavíš, už se nemůžeš jen tak vrátit na scénu. Nejde to, jsi jinej, jsi změněnej. Scéna tě nepřijme, sice si tě veme do úst, ale jen přežvejká a vyplivne jako malý pomelo. U brutalbassmastera čápa, který v nejbližších 50 letech nechystá dělat ani jednu ze tří výše uvedených věcí, je touha vrátit se do fast/hc/námrd/pičo underground scény, velice silná a nepolevující. Narvat plný auto cajkama a jet za čtyři kila půlku republiky na koncert..... no prostě mi to chybí. Nejrychlejší splašený kladivo, ševelící rytmičák ve větru kaďus, nejednu slzu uronil nad stále stejně utaženými šrouby na jeho bicích. Volající po rozebrání a skládání a skládání a rozebrání a výletech a taky po skládání a rozebrání. Takže kdyby se našel či snad našla.....což by byl absulutní diktát ! Někdo, kdo zahraje pár akordů na elektriku a nebál by se otevřít občas, klidně i víc, nebo možná taky vůbec, hubu na mikrák. Je schopnej se dostavit na zkoušky v Sušici, ve smluveným termínu a ještě k tomu v čas ! Nemá přezdívku typu : To špekatý líný prase, vyhulenej mentál, ten divnej kluk s dlouhýma vlasama, čůrák, fetka, netáhlo, druhej tomáš řepka, nagelovanej čůrák, sporťák, šampón atd.  Nechť se nebojí a ozve se na náš firemní mail. Dáme pár zkoušek, řekneme si co a jak, pohoníme a když přeskočí jiskra . . .  revenant.    

čáp