Mimořádný koncert k vydání alba Reality. Uhrančivé nu-folkové trio vystoupí v úterý 12.10. v pražské Malostranské besedě.
Kolektivní Halucinace nabízí na desce Reality reflexi současnosti. Vzala to, co šeptá, a učinila to albem.
Trio Kolektivní Halucinace vydává autentickou nahrávku o labyrintu současnosti. Třetí řadové album nu-folkových alternativců pojmenované Reality pojednává o kulisách dnešní zvláštní doby. Kapela loví v širokém hudebním spektru od akustické balady
přes ambientní nálady až k experimentální elektronice, díky čemuž její písně zasáhnou člověka jako šíp.
Kolektivní Halucinace nahrála písně o současnosti, ve které neexistuje sdílená realita, ale jen řada bublin oddělených vysokou zdí neporozumění. „Je to jako situace, kdy zvědavě klepete na zavřené dveře, ty se pootevřou a škvírou slyšíte podivné,
děsivé zvuky, ale není nic vidět, za dveřmi je tma. Co uděláte? Pomalu dveře zavřete, otočíte se a po špičkách se vracíte zpět. I pouhá otázka 'co je za dveřmi' je tak zneklidňující, že si ji raději ani nepokládáte," přibližuje jedno z témat nahrávky
zpěvák a kytarista Jakub Mühlfeit.
Všech deset skladeb na albu staví na silné melodii a klasickém písničkářství. Zároveň písně kapela opentlila skvělými texty, jejichž zvukový kabát se od prvního do posledního tracku mění od akustické balady přes ambientní nálady až k experimentální
elektronice. Kolektivní Halucinace vytvořila z každé písně střelu, která míří přímo na komoru, texty se dotýkají celé řady témat včetně jedinečného zaostření na sociální problémy. Například v písni Siréna o historické události během stávky horníků na
Kladně v roce 1889, nebo samota, izolace a nepochopení moderního světa v písni o stárnoucí důchodkyni Šarlotě Žofii. „Je to taková naše Eleanor Rigby, která nechápe, že její svět pětiletek a všeho toho bláznovství 20. století je už pryč, že už máme jiné
šílenství," dodává s úsměvem kytarista a klávesista Jaroslav Habrda. V písní Realita nahlíží kapela do hloubi nového druhu samoty a zpívá: ,,Bloudím, ale ať hodí kamenem, kdo nebloudí, kdo se nebojí, kdo všechno ví."
Bubeník Tomáš Příkaský k tomu říká: „V současnosti vedle sebe stojí Mickey Mouse, Dalajlama, Breivik, Donald Trump, Batman, Greta, Usáma bin Ládin, atd. a když se člověk neorientuje v souvislostech, můžou jít všichni spolu ruku v ruce jako dobrá
usměvavá parta." Oproti p
ředchozí desce Kosti je na první poslech jasný rozdíl ve zvuku. Velký prostor dostává syntezátor MicroKorg. Akustické se proplétá s elektronickým a zásluhou citlivého ucha producenta Tomáše Neuwertha podporuje sdělení textů. Jakub Mühlfeit
vysvětluje: ,,Nechtěli jsme opakovat zvuk alba Kosti, svět se změnil, my jsme jinde a tak jsme jen přiložili ucho k zemi a poslouchali..." Výsledným dojmem z alba Reality může být pocit, že žijeme v přelomové době, která nám právě proto neodpustí naše
zaváhání. ,,Slyšíme psy, vidíme zdi, cítíme chlad a přichází strach. A pak nevidíme zlo, neslyšíme zlo, necítíme zlo. Ale víme," sděluje kapela v písni Šeptají. Po doznění alba je posluchač zbaven iluzí, že budoucnost je růžová. Ovšem již od první písně
deskou prosvítá naděje, že: ,,Úsvit už se blíží." Zatím tedy, v tu chvíli před úsvitem, společně poslouchejme, co tato neobyčejná kapela slyšela nejen v hlubinách Země.
