"...Další dva billboardy, které měla v dohledu, byly rovněž zajímavé. Jeden oznamoval revoluci v telefonování a druhý představoval revoluční holicí strojek. No ovšem, revoluce jde dobře na odbyt, revoluce táhne. Revoluce je sexy..."
(z nového románu)
Hugo si koupil mikrofon, protože Jarda se odstěhoval z Bubenče, čímž definitivně padla možnost klidného a příjemného nahrávání u člověka, který tomu rozumí. „No co,“ řekl si Hugo, „Každej si dneska nahrává doma, to zvládnu taky. A pak to dám na Bandzone.“ Takže si šel koupit mikrofon. Jenže teď jaký? Dynamický, nebo kondenzátorový? Zvolil kondenzátorový, ale ten měl nějaký nelogický kabel, takže dokoupil ještě asi tři různé redukce. Ovšem znělo to nějak slabě. Silné věty se sice dají říkat i slabým hlasem, jenže co se slabou kytarou? Pak kdosi Hugovi poradil, že si musí koupit ještě mikrofonní předzesilovač. No, tak jo, teď už stejně není cesta zpátky. Zakoupil předzesilovač a pustil se do nahrávání. Stále to však znělo jako přes kýbl s vodou. Prý tomu ale pomůže lepší zvuková karta. „A kdyby ne, kup si novej počítač,“ poradili mu.
Takže asi tak. Pokud neumřel, lítá Hugo stále od čerta k ďáblu a kupuje nové a nové krabičky. Až je bude všechny mít, nějakou písničku sem vystaví.
Tohle je text nové písničky. Třeba se jí někdy naučíme a zahrajeme jí na koncertě.
Moje sestřičko ze sídliště Jih
kohopak vyhlížíš ze dveří
vešeho panelovýho domu?
Řekni mi komu
patří tvůj smích
Moje sestřičko ze sídliště Jih
řekni mi jaký byl tvůj první hřích
komu jsi dala svou duši
a jestlipak tuší
že tajně pláčeš za žaluzií?
Když děti konečně usnou oknem se díváš
jak forbesy místního nonstopu střídají barvu
tvůj táta ti říkal: Ty se nevdáš!
Ach táto tatíčku kdyby jsi tak měl pravdu
Moje sestřičko ze sídliště Jih
když první plínku pověsíš
na balkóně šestýho patra
vlaje jak vlajka
bílá jak sníh
