345.
Zamknu. Balvan zimy nechávám venku. Slyším hexametr praskání ohně v kamnech. Jeho vyprávění bude až do pozdní noci. Je jisté, že poslední
verš neuslyším...
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
hovaduo folk-punk / Skalice nad Svitavou
Pro přidání příspěku se prosím přihlašte.
344.
"A kde jsi?! Pane! Že tě nikde nevidím..."
"Ach, jsi ve stínu za slunečníkem. Strach ti jej nastavuje tak, abys mě nespatřil a zároveň vnímal, že o kousek dál mé světlo září. Odhoď ten slunečník pryč a setkáme se. Jen přivři oči v pokoře, ať tě neoslepím..."
343.
Skloněný klas kostřavy se dotýká zmrzlé hladiny. Jako by tu omylem zůstal z léta a nevěděl, jak pevná pouta zima má...
342.
Zmizíš, až se zhasne slunce? Nebo tady zůstaneš i potmě? Bojím se zahmatat v prostoru, bojím se chňapnout do prázdna. Nebudu to zkoušet, raději si tě představím a počkám do úsvitu...
341.
Poselství se tře o větve stromů a ukazuje poslední zbytky listů. Odemyká další bránu, do které všichni vstoupíme. Jemná vůně tajemství chutnající po tabáku se lepí na ploutve mlhy, která postupně plave směrem ke slunci. Všechno se jednou rozplyne společně s námi...
340.
Za jemným dotykem vody skrývá se stará zkušenost. Kde jsme ztratili tu znalost, tu dovednost umět ji číst, umět být její součástí? Znovu se musím vracet k pramenům, abych mohl držet naději jejího znovuzrození. Ale je to dost často do kopce. Ach jo...
339.
Jednou ti zarostou nohy do podlahy tvé hospody. Stará prkna tě už nepustí, roztáhnou ti kosti až do sklepa, kde se ukrývá tvůj démon...
338.
Do ranní mlhy vstupuju s úctou a pokorou, neboť okolí kolem mne je vždy nové. Jako bych žil jen teď, bez minulosti...
337.
Podzim, co se o srpek měsíce říznul do prstu, si fouká na bolavou ránu. Zanechává krvavé otisky v korunách jeřabin. Pláče, nehojí se to. Ach, co teď? Snad se dočká bílého fáče zimy. Bude to pak ale ještě on?
336.
Jen nepolevit! Nést dál skálu správného názoru. Nebát se křižovatek plných otázek prahnoucích po pravdě. Těm není třeba naslouchat. Důležité je jít stále rovně a nesejit z cesty. Nenechat Boha promluvit lidským hlasem. Mohlo by to bolet a nevypadalo by to hezky na fotkách...