Nádražnicko
Tak nad některejma věcma, nám zůstává rozum stát. Onehdá jsme se bavili s našim bejvalym basákem o hospodě na nádraží v Dejvicích a jak je to tam kultovní a boží. Nějakou chvíli jsem si s myšlenkou konzertu pro FoxO pohrával, pak konal. Vyhledal jsem
si na netu kontakty a volal a mailoval. Po marnejch snahách jsem vyrazil na místo osobně. Měl jsem chuť na pivo, hospoda byla narvaná, byl hokej. Zaradoval jsem se nad sálem plnym lidí a jal se dohadovat možnosti a podmínky hraní. Výčepák ranař vyhrknul
co si dám, popadl půllitr a čepoval mi Plzeň. V mezičase odpovídal co nejúspornějc na moje všetečný dotazy. Pak mě skásnul o třicet sedm vočí za pivo, vzal kalendář a zapsal si dohodnutej datum našeho hraní. Parametry vystoupení byly jednoduchý - cajky
naše vlastní, vstup do klobouku, konec živáku v jedenáct, nic víc nic míň. Celkem spokojenej jsem se začal těšit, až tam zahrajeme. Hospoda to byla v určitejch kruzích přece jen kultovní. V den konzertu jsme nepospíchali. Byli jsme instruováni, že si máme
krom dohodnutejch podmínek dělat co chcem. O to víc mě překvapil odpolední telefon od výčepáka, kde jako že jsme. Kopli jsme tedy do vrtule a dorazili do Dejvic. Zahrádka byla plná, v hospodě nikdo. Těžký bouřkový mraky se valily od jihozápadu. Břitký
jednání obsluhy, nám povětšinou nevadí, rádi to připisujem koloritu místa. Nicméně přezíravost, nevstřícnost a arogance personálu patřícího k výčepu - je nahovno. A přesně tak místní působili. Nasrat na ně, řekli jsme si, třeba maj i výčepáci se
servírkama svoje dny a krámy... Když byla v deset uzavřena zahrádka, přece jenom se v krčmě ukázali dvě partičky lidí. Truhláři slavící dvacet let od maturity a pak jiná skupinka mladších o to víc zlitějších týpků. Atmosféra na sále byla hovorná a hlučná.
Chvílema se našlo pár jednotlivců, který i zajímalo co se děje na podiu. Docela jsme se vyřádili a z playlistu jsme si zahráli něktrerý songy dvakrát. Bavilo nás jít s výrazem až na samou hranici a z folku destilovat hardcore. Publikum našrot by ten večer
sneslo i desetkrát tolik. Na odchodu si nás samozřejmě nikdo nevšímal a to i přes naše hlučný naschledanou. Spíš jsme ale měli zařvat sbohem. No maucta!
P.S. A ještě jedna Kyselá prdel obsluze Nádražky – ani nevypnout při konzertu kapely vaši bezva velkou placatou TéVé, je prasárna vážení! Wikytor.