Vláďa Čech Muž / Plzeň

Profil na těchto stránkách mi přinesl jednu pozitivní věc – donutil mě zastavit se a ohlédnout se zpět. Už dlouho jsem chtěl v klidu při dvojce lahodného rýnského zavzpomínat na všechny ty individuality, se kterými jsem měl při své krátké, leč příjemné hudební cestě doposavad čest hrát, klábosit, popíjet, mudrovat a předvádět se. Pokud jste zabloudili na spletitých a četných cestách světa bandzone až sem, berte to jako takové poděkování oněm souputníkům s jen malou dávkou nostalgie, ať z toho nemáme zbytečný laciný cajdáček (těch je všude v televizi nepřeberně…).

Plastová kytara s obrázkem ruského vlka (Jen počkej, zajíci…) byl můj první skoronástroj. Uspával mě Ozzy Osbourne a deska Olympicu se slavným budíkem byla modlou. Už tam někde jsem začínal chápat, že Standa Hložek s Michalem Davidem jsou leda figurky k pobavení. Dnes už ve mně vyvolávají stejné pocity, jako když si strčíte cokoliv hluboko do krku. Bylo mi osm, když se zjevil David Koller, já odhodil Olympic i bílou kytárku se čtyřmi saturnami a začal ničit mamince kýble ve kterých běžně nosila prádlo, vodu apod. Děda dřevomodelář z proslulého Prazdroje mi ihned umně vytvořil paličky, mikrofon i se stojánkem. Vše z krásného voňavého dřeva. Sousedé trpěli, kýble též, ale to já už založil první hudební seskupení s imaginárními spoluhráči nazvané po vzoru slavných MARIE.

Bylo mi asi třináct, když jsem v té nejvrchnější části skříně objevil španělku (tím myslím akustickou kytaru) a začalo mě zajímat, co je to vlastně ten akord a jak ho můžu sám vytvořit. Protože kamarád a spolužák na základní škole měl asi o dva roky později podobné starosti, začali jsme si spolu brnkat. Byl to Roman Voch působící dnes v kapele Petra Koláře a plzeňském Heweru. Spolu jsme také dali dohromady první kapelu (zpočátku takové akustické duo) nazvanou DIFFEREND. Psal se rok 1999, když jsme sestavu jakž takž zformovali a byli schopní vystupovat. Lidé na postu baskytaristy se velmi střídali, za bicími se ale pevně usadil můj dlouholetý kamarád Petr Mareš, po vzoru indického tablamastera Maharudry Dumala zvaný jednoduše Maha. Neskromně se musím pochlubit, že tahle přezdívka, kterou jsem ho náhodně označil na jednom z koncertů, se báječně ujala. V roce 2001 už nám bylo ale s Romanem jasné, že každý chceme jít trošičku jinou hudební cestou, ač nás oba bavilo páchat vlastní věci v poprockovém hávu. Tramvaj člověku ujede několikrát za život, pro mě to bylo jednou ale poměrně zásadní a v ten pravý čas. Tramvaj byla toho dne totiž poslední a já se vydal do plzeňského klubíku, kde jsem se seznámil s Růženou Navrátilovou, ze které se vyklubala šikovná zpěvačka. Počátkem roku 2002 tedy vznikla kapela JETENOVY STAVY za bicími s Mahou. Baskytary se chopil věrný fanoušek Differendu Jarda Jajčík, který se prostě, když jsme neměli žádného basáka, začal na ten nástroj učit. Byl to rok nádherných večírků a celkově asi nejsemknutější parta, co jsem kdy zažil. Po roce se ale dostavila menší ponorka, Mahu vystřídal Kuba Diviš a 1. dubna 2003 jsme to po koncertě ve čtyři hodiny ráno rozpustili.

Přes inzerát jsem se dostal do kapely BLACK AND BLUE, která právě hledala kytaristu. Byla to kapela s jasným a pro mě velmi příjemným ksichtem těžící především z blues, jižanského rocku a boogie. Ač všichni v kapele byli velkými fandy Rolling Stones, pro mě to byl spíš takový Žlutý pes (možná právě proto, že jsem Stouny na rozdíl od sametového Ondřeje nikdy moc neposlouchal…). Libor Oplt hrál na klávesy a byl kapelníkem Black and Blue, Zdenda Čepický hrál na kytaru, rytmiku tvořili Michal Hes na bicí a Martina Kyrianová na baskytaru. Dosavadního zpěváka Jindru zmohl démon alkohol (v jednom rozhovoru pro noviny pronesl dnes už v jistých kruzích legendární hlášku: "Tu píseň jsme napsali v Chicagu na břehu Mississippi, jestli to tam tudy teda vůbec teče..."), takže na jeho místo nastoupil mladý divadlem protřelý Ondřej Černý. Liborovo rozhodnutí opustit kapelu, Ondřejovo věnovat se více divadlu a mé tlačení vlastních věcí zapříčinili vznik kapely PAN PLUSLOUN s rytmikou z Black and Blue a Zdendou za kytarou. O prázdninách 2005 jsem dostal nabídku do kapely NO EXIT, což způsobilo dodnes podle mě trošku zbytečnou nevoli v řadách Pana Pluslouna, jehož činnost jsme na podzim 05 ukončili – škoda.

 No exit v čele s Adamem Chvojkou hrají dodnes. Kuba Gaier vystřídal Tomáše Holuba na postu kytaristy, Petr Kohlíček (z mých oblíbených jeseníckých Mimostojících) zase Láďu Laštovičku na postu baskytaristy, aby i toho nakonec nahradil nám všem dlouho známý Dan Houdek, se kterým jsem se už kdysi hudebně potkal, když na nějaký čas doplnil naše řady v Differendu.

Pokud jste dočetli až sem, velmi Vám děkuji, stejně tak jako všem zmíněným. Slibuji, že další příspěvky na blogu už budou kratší a obecně asi zajímavější…:-) Zároveň se omlouvám všem opomenutým. Inu člověk je tvor omylný a mozek je zařízení nevyzpytatelné….

Bis bald!