Přemýšlím
Myslím, tedy jsem. Moje oblíbená citace, která mne (prý) charakterizuje. Fakt je, že občas přemejšlim o takovejch blbostech až se tomu sám divím. Proč? Protože jsem takovej od přírody. Prostě to tak cítím a příjde mi to přirozené. Honza Losenický považuje za přirozené psát. Psaní je svým způsobem přemýšlení i když nedokonalé, viz citát Wittgensteina: "Náš jazyk je zároveň naší pastí." To co je obsaženo v textu či slovech se nikdy nevyrovná obsahu myšlenek. Ale to je jen taková odbočka. Důvod proč sem dnes bleju je úplně jiný. Hollywoodská záležitost jménem Avatar válcuje kina, uchvacuje lidi. Mě se to také líbilo (i když ne úplně) ale o tom jindy. Moje drahá polovička včera napsala článek do blogu právě o Avatarovi, kde jej velmi vyzdvihuje, chválí, zkrátka je z tohoto filmu nadšená.
Trochu mě zarazilo kolik nesouhlasných reakcí se tam objevilo, navíc i celkem, hm řekněme ofenzivních reakcí. Prostě mi něják nejde přes čumák jak se někteří lidé rádi staví do pozice "těch lepších" když poučují, že většina současné hollywoodské produkce stojí za prd (což je dost možná pravda) a lidé kteří tyto filmy sledují a prožívají je, jsou de facto také velmi hloupí, nebo aspoň velmi ovlivnitelní reklamou a současnou popcornovou kulturou (což teda není pravda ani náhodou). Já jsem prostě nikdy nechápal Star Wars, Temného rytíře, Watchmeny nebo Pána prstenů jako masivní středoproudové hystericky maniakální filmy na které chodím protože to vidím v televizi a stavím pozlátko (efekty) nad příběh. Pravda, po jejich zhlédnutí se chovám jako maniak a to tak moc, až to některé vytáčí (např. moje pohoršení nad lidmi kteří neviděli SW :-), ale já prostě žiju filmy, prožívám je, utíkám do nich. Stejně tak jako utíkám do knih, hudby, počítačových her, umění, životních stylů, seriálů, divadelních her a vesměs skoro všech produktů kultury (málem bych zapomněl na mé velmi oblíbené komiksy). Jsem takový od přírody. Chci to prožívat, chci lítat po cizích galaxiích a střílet padouchy, bojovat s draky, mlátit Jokera holýma rukama. Koneckonců od toho právě vznikla kinematografie, resp. celá kultura. Aby zachytila něco unikátního, nečekaného ne ovšem nutně "originálního".
Tak trochu se tady vybízí srovnání s jistým hollywoodským seriálem ve kterém ústřední čtveřice také chápe a prožívá tyto věci stejně. Důvodem proč to však dělají je jejich neschopnost se socializovat a navázat kontakt s lidmi. Nerad bych abyste nabyli dojmu že se s nimi srovnávám, ale v určitém smyslu mají pravdu. Ono je občas jednodušší se postavit k současnému světu zády a utéci do toho světa domyšleného a přiklášného, kde bojujete s Optimem Primem, popíráte zákony logiky.
Také bych uvítal pokud by si o mne nikdo nemyslel, že mi ke štěstí stačí trocha sci-fi. Jako malé zvířátko, které nakrmíte a už se o něj nestaráte .Připomíná mi to orwellovské Dvě minuty nenávisti (ale o tom až příště s již slíbeným Avatarem). Děkuji uctivě za pochopení.
