Peetina Žena, 35 let / Kósek od Holomóca

Dva zdánlivě podobné světy, které jsou ve skutečnosti tak daleko od sebe ..

A i když nás občas dělí jen centimetry, stále jsme od sebe vzdáleni na kilometry.

..A i když ty asi nic netušíš a já si stále připomínám, že jsem silná a mám vše pod kontrolou, v jádru duše přesto vím, že opak je pravdou, kterou se bojím si přiznat.

..A i když na povrchu vypadám sebejistě a mnohdy umím být i zlá, v jádru jsem slaboch, kterýmu při psaní těchto jednoduchých slov tečou slzy po tvářích ..

..Slaboch, který i přesto, že je v mnoha věcech upřímný, ti nedokáže říct do očí, jak to doopravdy je.. Ani gesty, doteky, jakkoli naznačit, co v něm vře..

..A i když mi mnoho hlasů říká, abych byla upřímná, nejde to..

..A i když uvnitř mně to všechno křičí, ústa mám stále zamčená..

..A i když se prý protiklady přitahují, realita může být jiná..

..A i když se to celé může zdát být jednoduché, není to tak..

..A i když ty se stále tváříš bezcitně, já stále v nitru doufám, že by jsi to mohl být zrovna tak ty, kdo píše tyhle řádky..

..A i když jsme od sebe teď vzdáleni jen pár kilometrů, cítím, že nás nic nespojuje.. Cítím jen prázdnotu a to, jak jsi daleko.......

..A třeba, jestli si tohle přečteš, se tomu jen zasměješ..... Raníš moje city...ale zůstanu pořád stejná. V jádru pořád ta malá, hloupá, naivní holčička..