music babe Žena, 32 let / Písek

ehm ehm takže...moje krátká a nevýznamná kariéra začla roku 1992, kdy jsme se vyloupla na svět a velmi hlasitým pláčem o sobě dávala vědět rodičům. Ti si můj nezaměnitelný hlasový projev uvědomili velmi brzo a s oblibou vytvářeny bezpočet zvukových nahrávech s mým žvatláním a videokazety, na kterým se s kobercem omotaným okolo krku vydávám za ilonu Csákovou a velmi nahlas a velmi falešně zpívám Amsterdam. Později už Ilona nebyla to pravé ořechové a já přesedlala na repertoár Dády Patrasové....

no přeskočím pár let dopředu. protože na začátky opravdu nejsem hrdá....Je mi šest let , chystám se jít do první třídy a moji rodiče mě přihlašují do písecké základní školy umění (hudební nauka, zobcová flétna, sborový zpěv)....moc dlouho to netrvalo a maminka zjistila, že plati drahé hodiny nemá cenu a protože na flétna mi k srdci nepřirostla , tak dostala ,,kopačky" jako první, hned za ní následovala hudební nauka a po dlouhých devíti letech jsem opustila i svůj oblíbený sbor.Na mém hlase bylo aspoň trochu vidět,že ty hodiny nebyli zas tak úplně zbytečné, ale po odchodu ze sboru jsem trénovala tak maximálně ve sprše (k velké radosti mých spolubydlících).

ale přece jen ve mě hlodal červíček pochybnosti, že to zas nemůže být tak dobré jak se mi zdá, protože jak se říká, zpívat ve sboru a kreslit na vodu umí každý. přestala jsem si věřit a pomalu svůj koupelnový projev tlumila až zmlkl úplně, a někdy v té době se na obrazovce mého computeru objevila velice podivná zpráva : založíme kapelu, co ty na to???....byla jsem úplně v šoku...co si o tom mám myslet? nedělá si ze mě náhodou někdo jen tak prdel??....vypadalo to opravdu vážně a já se neúspěšně nabízela, že bych třeba hrála na triangl nebo na tamburínu, ale marná snaha- Ráďa bude zpívat-...ok ! měla jsem šílenou radost, vždycky jsem si přála mít svou kapelu...splnil se mi sen!!! 

Tenhle krásný sen, trval necelý rok, než jsme se rozutekli do různých koutů republiky a světa.

V současnosti jsem opět v koupelnové fázi :-)