Frank O´ Nero Muž, 54 let / Teplice

   V sobotu 18.6.2022 se nám kolem čtvrt na tři Janďourkův Mlejn v Markvarticích-Hřměníně vynořil v zatáčce. Sice obležený auty, ale kupodivu nacházíme flek „napůl do škarpy“ velmi blízko vjezdu, což rozhodně zvykem nebývá. A příchod do areálu potvrdil první podezření, lidí moc nedorazilo.Přitom míst k sezení je letos hodně a všechna jsou chráněna stany proti žhavému „texaskému“ slunci, které, jak už je poslední dekádu v podstatě normou, pálí, až bys na kameni mohl smažit vajíčka. Líba Kosina a jeho skvadra na tom museli nechat ruce..

  

   Oči bloudí po areálu a hledají důvěrně známé opěrné body. Zastaví se a pozdraví s kamarády (a spoluhráči) kteří dorazili už v pátek. Jdou poznat hned, mají to ve ztěžklých pohledech a v bělmech rudých jako pověstné „rudé oči maršálů“. Tak dál. Podium ve stodole stojí, ufff. Zvukař jako vždy ten stejný. To je taky v pořádku. Na pravém konci stodoly, přesně u jejího pravého rohu a už mírně ve svahu nad potokem má bejt pípa..? Ano, je tam!! Okýnko s nabídkou buřtguláše, kafe turka, a základních dělnických likérů (rum, zelená…) s cenami kdy zanikala DDR je také otevřeno. Vedle obří popelnice…taky je na místě. Tak ještě nakouknout za roh, jestli budou ty geniálně grilované kuřecí běhy..Musím se tvářit, jako že mě to nezajímá a že si do truhlárny vedle podia nesu aparát na náš gig. Chvilka napětí, pohled stočit ledabyle lehce vlevo…svět je v pořádku, hlady nepojdu.

  

   Na pódiu se chystá Stetson z pod Radhošťa a hele, basu asi bude zaskakovat Líba Kosina. No proč ne, staříčkovy rožnovské rokenroly se těm americkým hodně podobají a to je muzikantská voda, v které Líba jako basista plave s Venclovského jistotou. Už se zvučí…jo, to bude dobré!! Tak hned pivko. Říkám si…naposled jsme tu s Last Rebel byli v roce 2019 a tehdy jsem si prvně na Mlejn přivezl půllitr. A ten si řádně podepsal. Tak třeba tu někde po třech letech bude? Moc nadějí si tedy nedávám, ale co kdyby? No nebyl, první bahno jsem dal z cizího, ostatně jako všechna, co jsem kdy na Mlejně od roku 2001, kdy jsem byl poprvé, vypil.

  

   Staříček hraje, desítky osandálovaných nohou pod zastřešeným táborovým sezením si podupávají a řady hlav přemýšlí, jestli by si dali Halúzkovej. Lidí polehounku přibývá. Ne že by se valily davy, ale kdykoliv mi pohled sklouzne k vchodu, tak tam nějaká nová dvojice postává a vyřizuje placení.

  

Kolem šestnácté hodiny se jdeme nachystat. Na podiu, které už Kosinovci několik let staví prodloužené dopředu a také se stříškou je asi 55 v celsiech. Venku na otevřeném slunci je teda míň, takže se občas zchladíme, když taháme bedny. Ale nazvučeno je rychle a jdeme na to. Poprvé jsme na Mlejně s autorským repertoárem, kopíračku jsme dali jen jednu. Ale ta byla od Big Water, tedy od kapely, která taky na Summer Southern Sessions ve Mlejně hrávávala. A my v té kapele s Jurou a Mikem byli před dvaceti roky členové a hráli o dvacet let mladšímu, ale v podstatě stejnému publiku. Takže to vlastně až taková kopírka nebyla. Ohlas je slušný, dokonce se pár nejodvážnějších přišlo podívat a poslechnout relativně z blízka…a postávali na svých, i na tom sluníčku, někteří na nás míří mobily, takže se asi někde na internetu vynoří usvědčující videa, usměrňující nadšení, které jsme z koncertního setu měli. No tak tedy jsme spokojení! A v takové uznání jsme v skrytu duše vlastně i trochu doufali.

  

   Máme dohráno, jdu pro dnešní první Birell, v noci totiž razíme zpátky na sever. Koukám v kraťoučké frontě po lidech a hele!? Chlapík přede mnou třímá můj krygl. Nic neříkám, ale v duchu se tetelím, že ani to sklo se na Mlejně nikam nezatoulalo. Chystají se Old Boars Band a po nich Blackies. Těm se to na podiu nějak hemží babama a u kytar Kosinovic omladina.. Z jedné strany Ondra, z druhé Tonska..A od prvního taktu je jasné, že další etapa života mladoboleslavské southern rockové stálice bude vostrá jak břitva. A ty jejich ženský, to se povedlo. Jedna vyráží hlasem chlapům panáky z rukou, druhá pak musela někde potkat Zuzku Navarovou z Nerezu..skvělý hlasy a trojhlasy znějí fakt neskutečně dobře.

  

   Program nabral na obrátkách, na podiu řáděj liberečtí Bandoleros…No…liberečtí. Za bicíma Tonska a u kytary druhej mladej kosák..no jistěže Ondra! A tatík Líba se telelí blahem v první brázdě, byl to on, kdo tyhle mexikánský companieros na Mlejn přivezl někdy před deseti rokama, když byli kluci v pubertě.

  

   Blížíme se ke konci. Zavírá Fullhouse, opět domácí takřka mladoboleslavskej band v čele s frontmanem Martinem Škodou. Ten nás po celý rok oblažuje na fejsbůku obrázky neskutečně pěknejch kytar GEMINI II, který sám vyrábí… pro sebe a kamarádům…Tak teď má tu jednu ze „svejch“, vymazlenou „samodomo“ na krku a rozjede set, kterej ohlašuje jako písničky "z prvního CD, který ještě nemáme dodělaný“ anebo „z druhýho CD, který taky není ještě dodělaný“. No už aby byly hotový, protože muziku, co předvedli Fullhouse by si řada mlejnskejch veteránů koupila na fleku a do zásoby. A když u jsme u toho, Blackies by šli taky na odbyt a věřím, že i my bychom nějakou placku tu udali. Máme roztočeno už druhej rok. Takže jedinej, kdo prodával byl Staříček. Stetson CD, pojmenované „To pravé z Valašska“ dovezl a vrátilo se jim jen v krabici na dně. Taky mám jednu. A koupit jste mohli i trička, nášivky a jiné milé chujovinky, stánek na Mlejně rozbalil Dixie Gear..

  

   Takže… Co jsme dorazili, tak žádná z kapel nezahrála kultovní song Sweet Home Alabama, areál byl k večeru zaplněný celý, řada lidí se mile přiopila, k večeru se po západu slunce i tančilo a Líba Kosina, kterej to celý zpunktoval, stage postavil, kapely domluvil a vyplatil, zvukaře i výčep nebo grilování dojednal a zahrál nakonec nejen se svými Blackies, ale taky se Stetsonem a dal si hostovačku s Fullhouse – svými spoluhráči z někdejšího MBA Bandu, mohl být spokojenej. Aspoň tak, jako jsme byli my a pochlebovali jsme mu s uznáním…“Líbo, letos je to fakt Libovej Mlejn“ !!