Pjótra Žena, 35 let / Ostrov

Vím, že se těšíte na fotky. Protože lidi radši baví takové to pokoukání než číst. Takže jsem udělala kompromis.

Myslím si, že dovolené a zájezdy jsou otravné. A ještě otravnější jsou digitály, já bych je nejradši všechny zakázala, vůbec jsem nefotila, přesto moje matinka musela mít 2 digitály (!!!), aby zastihla krásu Francie. A vůbec, kdo se pak má probírat těma 700 fotkama?! Ble. Takže jsem vybrala ty nejlepší, nejvtipnější, nejslušivější, nejzajímavější a vůbec. (Já fotila jen jednu výstavu, takže tohle jsou výtvory mé maminky, ale budu na nich i já, nebojte.)

Avignon: slon stojící na chobotu (umělecké dílo) u historické památky je zábavný.

Jsem v lese a mám novej klobouk.

Voda. Moje úchylka na galerie moderního umění.

Dílo jednoho schizofrenika v léčebně, kde byl Van Gogh. Prostě B-E-A-U-T-I-F-U-L-L.

Obytný dům v Avignonu ve stylu Blade Runner.

Nostalgické autí a jedna pekelně elegantní Francouzka (hehe).

Příliš historie škodí. Doopravdy.

Nevím, jak vás, ale mě tahle fotka dycky zaručeně rozesměje :D

O něco lepší nálada v muzeu Chagalla.

Chagall. Find out more!

Mummy.

Chtěla jsem se koupat, ale neměla jsem plavky.

To mi nezabránilo v tom se vykoupat.

Impresionismus. Who cares.

Celkem běžně medituju v největším evropském kaňonu. Byla to nádhera. Ten adrenalin! (vidíte tu sráz a tu řeku pode mnou? To bylo hódně vysoko!) Juch! :)

Mořská psychedelie. Nějaká belgická malířka, ta ale válela!

Takový malý francouzský Grand Canyon, okrová stezka v Roussillon. Stojí za návštěvu!

Není to nádhera?

POZNÁMKY POD ČAROU Z VÝLETU DO PROVENCE:

• Prostě mě stále udivuje, že ve Francii divoce roste bambus a je soběstačná v pěstování rýže.
• Taky máte při Scrubs pocit, že podle postavy Dr. Coxe vymysleli Dr. House?
• Nechápu, jak můžu ztratit ve Francii kalhoty s mým starým punkovým pyramidovým páskem. Mobil, foťák, brýle, náušnice... to bych pochopila. Ale kalhoty?! Poslední známka punku je pryč. Zbyly mi jen ty kérky, jizvy po piercingách a roztáhlý uši.
• Zkurvený O2, celý můj život mi funguje roaming a najednou se záhadně sám deaktivuje.
• Divný sny, strach, nejistota, záchvaty paniky, ale to už s Francií tolik nesouvisí.
• Chatenauf du Pape musím jednou ochutnat! A ty vína cotes du Rhone taky nejsou vůbec špatná. No a ta Tara z místních sklepů, mmmm...

Abyste věděli, jsem povrchní, egoistická, narcistická mrcha a konzumentka kultury, která neumí sama vytvořit žádné hodnoty, ale to ještě neznamená, že neumím přemýšlet o životě. Ach a můj světonázor mi stále dělá problém si tak nějak ujasnit. Ale o tom příště, to příliš zavání politikou.
Pravda je, že jsem VE-LI-KÁ filosofka a občas mám problém se svojí psyché, prostě jsem někdy fakt hodně zmatená a nevím vůbec, co chci. Takže jsem si zavedla takový deníko-diář, ve kterém si absolutně nepíšu nějaké denní záznamy o tom, koho jsem potkala, co jsem se ve škole učila nebo na jakém koncertě jsem byla (nač taky zbytečně akumulovat vzpomínky a ohlížet se pořád na minulost). Ne. Tenhle deníko-diář je místo, kde jsem absolutně upřímná sama k sobě, protože, přiznejme si to, občas si člověk z různých důvodů něco snaží vsugerovat. A při takovém duše-zpytu jsem přišla na několik mouder, které jsem si zapsala a myslím si, že mají svůj smysl. Budu tak intimní a osobní, že se s vámi o některé obecně platné výroky (ha, termín jak z logiky! to dokazuje mou filosofickou způsobilost) podělím.

Nemusím nikomu vysvětlovat svoji životní filosofii, stačí když tak budu opravdu žít. Mé činy to udělají za mne.

Už nechci mít sny! Prosím o klidný spánek a žádný útěk z reality. Naučit se opět být šťastná teď a tady. Enjoy the moment. EVERY.

Svůj život nežiješ proto, abys ho mohla vyprávět ostatním a předstírat, jak je vzrušující a zajímavý. Žiješ ho proto, že máš šanci, aby ti bylo dobře.

Nejdřív musíš mít ráda sama sebe, abys mohla mít ráda i ostatní. Nejdřív si musíš vážit sama sebe, aby sis mohla vážit i ostatních.

Pár řádek o překonávání bolesti. Spíše té fyzické. Uvolnit se a jít až na dno té bolesti. Soustředit se na ni co nejvíc to jde a vychutnat si ji. Relax and go through the pain. To bych si možná i nechala někam vytetovat!

Některé věci se nevysvětlují a nemluví se o nich. Prostě se dělají.

Čaj není jen o chuti, o vůni, o dlouhodobém sbírání zkušenosti, není jen o relaxu, o vytržení z hektického života, o estetice čajového nádobí. Čaj je cesta.

Nejsnáze se zamilujete do člověka, kterého nemůžete dostat.

Mi najednou připadá, že v Ústí to SMRDÍ. A že je to vlastně ÚPLNĚ HNUSNÝ město. Varačka si zvykla na estetično a krásu. Blee.

Nic jako osudová láska neexistuje. Souzení lidí jednoho druhému nějakým vyšším řízením osudu není. Je to jen mýtus, legendární naděje, která nás upíná kamsi k budoucnosti, pryč a do dáli. Zbytečně.

Čím míň všeho, tím líp.

(kromě sexu)

Bože, Petro. Dost bylo hysterie. Jak říkal Giovanni, všichni máme své osobní příběhy a vůbec. Všechno dopadne tak, jak má. Jsem tak klidná a smířená.

Žádnej opravdovej pankáč nemá Facebook!
------------------------------------------------------------------------------------
DOJMY:
Zajímalo by mě, kde je xakru moje triko The Doors na spaní. # Už abych byla v Ústí. # Nejnávykovější kapely tohoto léta: Crystal Castles, Daft Punk, Radiohead, Sugababes (ano, vidíte správně), Tatabojs. # Praha volá, nic jinýho mi nezbyde. # To už mám začít psát tu bakalářku? # Chci si konečně udělat CAE, tentokrát už se k tomu vážně musím dokopat! # Lidé jsou zmatení a chybují. A odpouštět je tak snadné. # Nesuďte mě jen proto, že občas chodím v podpatkách a poslouchám 8-bitovky a jezdim na rychty. # K čertu s tunelama. # Vztahy: z extrému do extrému, já prostě nemůžu bejt v ničem normální. # Hindi hindi hindi, doufám, že ten jazykový kurs letos otevřou. # Některý lidi ze svýho příběhu prostě nemůžete smazat. # Where do I get the money?!?!?! # Jsem závislá na zvuku sms zprávy. # Nanoalbum je geniální věc.

(Prej je dobrý přidat k článku nějakej obrázek, aby to nebylo JEN o slovech)

Co na sobě nesnáším

Že když mě můj bratr už fakt sere, tak jsem schopná po něm házet těžký věci a pak musím odejít do druhý místnosti a tam to půl hodiny rozdejchávat a uklidňovat se.
Že když si chci koupit úžasný náramky z chirurgický oceli, tak místo toho pozvu svýho nejlepšího přítele a bratra na oběd ve stejné hodnotě.
Že na všech momentkách vypadám tak příšerně.
Že jsem jednou řekla, že nesnáším nymfomanky.
Že jsem napsala, do uší jedině přírodní materiály. A stejně, když jsem se nedávno rozhodovala mezi těma úžasnejma plugama z rohoviny za 600 a plasťákama za 200, tak jsem si samozřejmě koupila ty plasťáky.
Že netočím tak dobře a nemám vůli to zlepšovat.
Že mám víc kamarádů opačného pohlaví než kamarádek.
Že pokaždé, když potkám žirafu, tak se mi klepou prsty a nedokážu se na ni usmát.
Že nechci nakupovat nový věci, abych nepodporovala čínskou výrobu textilu a přitom pokaždý, když vejdu do Orsay, tak prostě neodolám.
Že moji rodiče hrajou golf, mají 3 auta, chladničku na vína a já s nima stejně pořád bydlim.
Že pořád hrozně křičim, jsem hlasitá a nedokážu si pomoct.
Že všechny ty kecy o mý emancipaci a nezávislosti byla nejspíš znouzectnost.
Že si myslim, jak děsně všechny zajímám a obohacuju.
Že mě štve, když se mi GFY nevěnuje.
Že ve chvíli, kdy se něco podělá, tak jsem hysterická a hrozně panikařím a až teprv potom mi dojde "bože, vždyť já přece vím, že nemám jednat pod vlivem svých emocí".
Že už nedokážu napsat žádnou pořádnou báseň.
Že na všech fotkách se tvářím jako fakt hrozná píča a nejradši bych si dala jednu facku.
Že závidím lidem, když cestujou.
Že závidím.
Že mám všude samý asociace.
Že jsem tak citlivá.
Že na jaře a v létě kouřím.
Že když mi napíše ..., tak se mi stejně vždycky rozbuší srdce.
Že si nenajdu víc času na meditaci.
Že se teď čím dál častěji líčím.

Co na sobě zbožňuju
Že jsem nevyužila pomoc psychiatra a dostala se z toho sama.
Že mi docela jde vtipně odhánět otravný chlapce, co mě balej, když se občas zjevim na diskárně.
Že jsem dokázala seřvat svýho nevlastního otce.
Že jsem během 3 měsíců dokázala ušetřit 20 000 a přitom nemám skoro žádný příjem.
Že jsem poslouchala Michaela Jacksona i předtím než umřel. 
Že svý maniodepresivní chvilky zvládám i bez antidepresiv.
Že když někomu udělám masáž zad, tak rochní blahem.
Že nejsem tolik posedlá svou imidží jako tolik jinejch vytuněnejch holek.
Že umím číst fakt rychle.