Zdravím všechny metalové soudruhy a přináším, pozdě, ale přece, zprávu z náhodného industriálního večírku při příležitosti ukončení školního roku.
Všechno začalo velkým nadšením, že naše kolostrojní umění proniká za hranice nám dosud známého světa a máme možnost ovlažit sluchovody dalších nic netušících lidiček. Jako obvykle, vykonali jsme dojezd do Sázavy v přiměřeném čase, našli podnik naproti
mostu podle odevů osazenstva pohybujícího se chaotickým způsobem jako hejno much kolem Béďovy svačiny a jali se shánět informátora a původce tohoto výletu. Ovšem nám bylo řečeno, že všechno je jinak. Dnes večer nehrajeme spolu, ale jako záskok. Nenechali
jsme se tedy vyvést z míry a za popíjení chutného piváka jsme profesionálně začali obhlížet naše budoucí krátkodobé působiště. Hala velikosti středně velkého zábavního průmyslu z půlky vyplněná U-rampou pro místní skejťáckou mládež, v druhé půlce se
nacházely hrací automaty a zbytek prostoru byl určen posluchačům. Všemu vévodila litinová kamna tvořící základ industriálního zátiší ve tvaru L, doprovázená pískovcovým patníkem se stopami předchozího dovádění...
Toto zjištění nás poněkud nenechávalo klidnými, jelikož svěřit naše milované a doma opečovávané a denně leštěné prostředky zábavy do pravého a nefalšovaného industriálního prostředí bude stát veliké úsilí a ještě větší hlasitost. V tom jsme byli
postupně utvrzováni při soustavné pivní přípravě na vystoupení, kdy zničeho nic vjel do dveří podniku motocykl značky Ducati. V dobré víře, že je to nejspíše součást místního folklóru jsem tomu nevěnovali přílišnou pozornost. Za chvíli ovšem dorazila i
druhá část v podobě poctivě naleštěné Jawy dvaapůly, jejíž majitel ihned po zhasnutí motoru provedl menší tuning a ladění na správný zvuk odmontováním obou výfuků. Nejen, že budem hluší, ale i přidušení, hurá. Občas se z nitra podniku ozvala střelba
paintballové automatické zbraně, čemuž jsme již nevěnovali pozornost a raději zpovídali další nejspíše náhodně pozvané duo romských hudebníků, kteří čekali spíše taneční večer pro pokročilé. Z nihilistického rozpoložení jsme byli vytrženi až pronikavým
vrzáním neznámého kolovrátku, ze kterého se posléze vyklubala chlouba místního domácího kutila - kompresor s dřevěnou píšťalou. Mnohý by jistě čekal konec svých sluchových buněk již při této sestavě, ostatně s Wokisem jsme si slíbili, že od příště začnem
vozit špunty do uší. Ovšem třešničkou na tomto poněkud nafouknutém dortu byl příjezd zvukaře s aparaturou necelých 10 kilowatt. Tak pánové a dámy, tady končíme s veškerou srandou...
Již značně uvolněni jsme se shodli se všemi členy multikulturního, multižánrového a multiplayerového souboru na postupném začátku, ovšem už nevím kdy to bylo, jelikož jsem byl značně veselý a hravý. Náš set proběhl standartně, s využitím industriální
sekce v některých skladbách, což mělo velice obohacující efekt. Dr. Norden byl prodloužen téměř donekonečna a poté nastalo peklo. Z nazvů skladeb hlavní hvězdy večera, kterou jsme měli možnost doprovázet, mi utkvělo pouze jméno Lybar, ale ten se prej fakt
povedl. Sóla na rádio nebo vítané vizuální zpestření produkce pomocí kotoučové brusky v kontaktu s lešeňovou trubkou se jen tak nevidí a podle ohlasu v uctivé vzdálenosti stojících diváků by toto vystoupení mohlo směle konkurovat světovým hvězdám
šou-bees-knees-u. Vrcholem večera a bohužel vlivem technických potíží s trvanlivostí použitých instrumentů také poslední částí vystoupení byly tyto události: - bušení sbíječkou do činelu zn. Amati, položeného na pískovcovém podstavci, kterýžto se rozpadl
vejpůl. Zadřená Jawa, ze které těsně přes extází začly šlehat plameny a jiskry drhnoucích pístních kroužků. Velký železný barel prostřílený sbíječkou a litinová kamna rovněž. Doufali jsme, že dojde i na exemplární rozšlapání rádia po vzoru K. Cobaina,
ovšem přítelkyně zmíněného umělce tuto část vrcholu směle zastoupila svým hlasem... Po těchto vypjatých momentech se produkce chopilo taneční duo a začala nezřízená zábava až do brzkých ranních hodin, následovaná kosmickým spánkem doprovázeným orchestrem
nejvyššího rejstříku kostelních varhan.
A to je vše přátelé, těšíme se na další rokenrol.. :-)
