SIBERIA WINTER SUN online
Nová skladba uskupení Deria&sSpars je ode dneška k poslechu na Bandzone.
O této baladě je potřeba toho napsat trochu vice. Znamená pro nás mnoho.
Kde začít . . .
Je prázdnota prostoru, ve kterém není pevný bod. Je prázdnota srdce, kterou nelze zaplnit.
Tak jako tichá zamrzlá sibiřská tajga, tak jako nadzemské přízračné štíty Altaje, které se nad ní klenou a někde v nich se podle legend skrývá posvátný vchod do Sambaly.
A o tom je tato píseň, o sibiřském zimním slunci, které ozařuje mrazivou pláň, o věcech nekonečných a o sžíravém pocitu touhy, která nenajde naplnění. O srdci, které zamrzlo v ledové pasti a kdesi na ledu soumračného jezera je slyšet jako ozvěna jeho vzdálený tlukot.
O kráteru Tunguzky, který spojuje světy, které se jinde nikdy neprotnou.
Pamatuji se, jak jednou přišel do mého studia Spars. Po chvíli tradičního popíjení Portského přišel s hlavním riffem a melodií této písně, kterou jsme hned nahráli. Hned po prvním poslechu jsem z ní dostal zvláštní mrazení.
V noci poté jsme se vydali do víru velkoměsta, avšak i uprostřed ryčné zábavy jako by na nás visel jakýsi mrak, dotek něčeho z jiného světa, co zde chce zapustit kořeny.
Potom jsem začal skladbu rozpracovávat a stavět na ni další motivy, nástroje a aranže. Několik dnů na to jsem začal přemítat nad textem, zrovna jsem byl kdesi v pustinách Kavkazu. Zrovna ten den zuřila venku strašlivá sněhová bouře. Nikdy bych netušil jak démonicky působí blesky ve sněhové záplavě.
Toho večera tedy v betonovém bunkru v nadoblačné výši pod Kazbekem, kde již je I v půli léta jen věčný sníh a led, přemítal jsem s přáteli, když minula půlnoc a svíce dohořely do zvuků venku zuřícího blizzardu, nad strašnou kletbou, která dodnes visí za Uralem na Dyatlovově průsmyku.
Ano, je to ten šedesát let starý příběh, kdy se devět výzkumníků, kteří se v sedle, které od té doby nese jméno jejich vůdce Dyatlova, z důvodů, které nikdo nezná, v noci polonazí vyřezalo ze svého stanu a prchalo kolem v nevysvětlitelné panice ve strašné sibiřské zimě. Před hrozbou, která dodnes nebyla pojmenována.
Podle rekonstrukce stop se tito lidé snažili zachránit u nedalekého stromu, jako by v naprostém pandemoniu hrůzy prchali před něčím nepředstavitelně hrozivým. Všichni poté byli nalezeni mrtví, s nevysvětlitelnými vnitřním zraněními, která nebyla vidět zvenčí.
Někteří z nich neměli ani oči a jazyk, přitom krom jejich vlastních stop nebyly kolem nalezeny pátrací výpravou žádné další.
Tajemné spiknutí neznámých sil způsobilo jejich děsivý osud a nikdo se již nikdy nedozví proč.
A tu se mi spojilo, kdo je vlastně vypravěčem této písně.
Jsou to oni, mrtví z Dyatlovova průsmyku, kteří v chorálu, jež proniká přímo do mozku, vyjevují strašná tajemství, dřímající pod kořeny hor. Jako by je lidský tvor, pohřbený pod sněhem po děsivé agónii, chtěl vykřičeti do celého světa.
Však kol něj je jen nekonečná pustina Lavondyss a nikdo neuslyší hlas volajícího na ledové poušti.
Když totiž tančí padlí andělé, přicházející z hubin vesmíru, nemají totiž soucit s lidským srdcem . . . a nikdo nemůže být zachráněn sám od svého nitra.
A o tom je Siberia Winter Sun.
P.S. Děkujeme dámě, jejíž jméno nemůžeme prozradit, že přispěla svým vokálem do této skladby.
D.
