Deflorace death-grind / Studénka

Opomenu-li své pisálkovské aktivity, střídají se u mě coby posluchače v nepravidelných intervalech dvě období – melodické a brutální, periodu progresivní pro zjednodušení řadím do periody melodické. Aktuální album řezníků DEFLORACE se mi vydáním svým s přesností skalpelu soudního lékaře strefilo do období brutálního, kdy ze své kolekce záměrně ku poslechu vybírám nahrávky notně hrubého zrna. Ač služebně staří mazáci, je toto album třetím v řadě a pokud vezmeme v potaz zavedené rčení, že méně znamená více, v případě DEFLORACE dostává tento příměr týkající se převahy kvality nad kvantitou reálné vyjádření. Nekompromisní řež amerického střihu s přesahem do grind coru, půlhodinové dostaveníčko s klubem masových vrahů za asistence bedlivého oka soudního patologa poté, co předem ztracený posluchač je nakonec stejně dostižen vyšinutým maniakem, který nemá v hlavě nic jiného, než jasnou vizi jak ho zbavit pozemského bytí jedním z mnoha „originálních“ způsobů ukončení života oběti.

Tematika masových vrahů je všechno ostatní, jen ne čerstvé a nekonvenční téma, bylo zpracováno na nejrůznější způsob již mnohokrát. Vše začíná a končí, jak je toto téma uchopeno, aby neskončilo jako laciný horor s infantilní produkcí. Ruku v ruce, semknutě a nerozdílně s projevem hudebním ožívá zvrácený svět myslí reálných osobností sériových vrahů, stačí přimhouřit oko a s trochou fantazie není velkým problémem představit si byť jeden den života lidské bestie. Pár let mírně řečeno uběhlo od období, kdy jsem byl schopen tuhle tematiku doslova hltat, a nezáleželo na formě, zdali to bylo množství kapel toho nejhrubšího zrna, krvavé horory, nebo tomuto tématu poplatná četba po večerech u lampičky. Tyhle časy již zčásti zapadaly prachem a na prahu čtyřicítky má člověk i jiné zájmy, které s tímto žánrem ani příliš nesouvisí, což ovšem neznamená nehodit tu a tam zpátečku a jenom jako smočit ruce v krvi, a nemusí býti zrovna zabijačka.

V intencích žánru je „Suffering“ nadmíru povedeným albem s přehledem překonávající laťku šedi průměru, a to se nehodlám omezovat na tuzemské teritorium, v jehož hranicích vychází tato půlhodinová řež ještě lépe. Posluchači, který není až tolik zasvěcen do brutálního výraziva, může projev DEFLORACE lehce připomínat CANNIBAL CORPSE a těch velkých jmen může vyvstat i více, ovšem znalosti mé v této oblasti nejsou zas tolik obsáhlé, abych se pouštěl do hlubších analýz. Zvukově má album vše, co má mít, jak břitva ostrý a hutný zvuk je výborně čitelný a podtržený řádně chorobným vokálem, dokreslujícím atmosféru neradostného konce života ne zrovna přirozeným způsobem. Po pár posleších Vám třeba začne být trochu divné, že ten den byl otec poněkud neklidný a z dřevníku zmizela sekyra. Nastává utrpení…

Medyed