Je za námi víkend plný cestování a koncertů...
Víkend, který proběhl, byl ve znamení neuvěřitelně dlouhých přejezdů na jednotlivá vystoupení a tím pádem se dalo očekávat, že naše prdele dostanou nakládačku - podobnou jako kdyby nás v lese uprostřed noci přepadl zájezd nadržených východoněmeckých homosexuálů.
V pátek jsme se vydali na dlouhatánskou cestu do Drnholce u Břeclavi, což obnášelo prvních 325 km. Na místo jsme dorazili s úsměvem na tvářích, neboť okolí Drnholce je jedna obrovská vinice a cestu do sportovního areálu, kde jsme ten den hráli s Doctorem P.P. a Třemi sestrami byla lemována slibně vyhlížejícími sklípky. Z jednoho z nich se nám později podařilo obdržet několik litrů bílého vína, které jsme ohodnotili jako kvalitní a tudíž vhodné ke konzumaci. Něco jsme popili a vtrhli na jeviště, kde jsme si v lehké opici krásně pochodili. video ZDE
Hned po vystoupení jsme se opět nalodili do automobilového vozu, abychom absolvovali další, 230 km dlouhou jízdu – tentokrát do Bechyně, kde jsme zahudlali na letišti na Dragster show. Atmosféra vynikající, zvuk a scéna bez chyby a naše prdele už začílaly mít první mozoly. To nás ještě tu noc ovšem čekala cesta do Poděbrad, která znamenala dalších 170 km. V lázeňském městě jsme přistáli okolo čtvrté ranní a modlili se, abychom už mohli zchladit půlky ve sprchách a mohli co nejdřív usnout, neboť nás ve 14 hod. čekalo vystoupení na Barvách léta a následná cesta na Slovensko do Osrblie nedaleko Popradu. Ano – čtete správně – prostě idioti na výletě… Po probuzení, hned jak jsme vyplenili hotelové ledničky, jsme frčeli k jezeru odehrát Barvy, kde se neuvěřitelně na chvíli umoudřilo počasí. video ZDE Pak už nás čekala předlouhá jízda do zahraničí a nám všem bylo jasné, že smrt rozdala karty…
Vydali jsme se na téměř sedmihodinovou a 500 km dlouhou cestu do Osrblie, kde jsme měli v noci zahrát na Bikers Weekendu v biatlonovém areálu. Na místo jsme přes všechny silničářské nástrahy v podobě objížděk dorazili přesně na čas a po konzumaci několika piv místní výroby a slovenského rumu jsme se jali posbírat zbytek sil a hlasivek a podali jsme nejlepší výkon, kterého jsme byli schopni. Potěšující bylo, že i zde se našli fanoušci, kteří s námi zpívali naše evergreeny a pařili až musela zasahovat místní ochranka. Musím říct, že organizace byla skvěle zvládnutá, pivo kvalitní, rum mazlivý a návštěvníci akce přívětiví až běsniví. Po menší konzumaci lihovin jsme se odebrali k pětihodinovému spánku. Domů jsme vyrazili hned po probuzení, cestou jsme ucpali záchody na Mc Donaldu v Banské Bystrici a na několika benzinových pumpách, ale cestu jsme zvládli bez větších problémů. Zde je nutno vyslovit pochvalu panu Vohňákovi, který celou cestu ze Slovenska odřídil zcela sám a bez pomoci. Slává hrdinovi! Cesta domů totiž měřila dalších 600 km a tak - jestli dobře počítám a shrnu – jsme za minulý víkend stihli celkem čtyři vystoupení s přejezdy o celkové délce nejméně 1825 km – a to ještě přesně nepočítám objížďky. No neposrali byste se?
