DanGar Six rock-metal / Jablonec nad Nisou

V pořadí druhé studiové album s názvem TEMNÁ DOBA již spatřilo světlo světa a výlisek ve formě digipacku je od 26.ledna 2021 k mání jak u samotné kapely, tak i v obchodech Musicrecords. K tomuto počinku byl pro IROCKSHOCK.net zveřejněn také rozhovor s jedním z členů kapely.

Přepis redaktora Zdenka Svobody:

Jablonecká rock/metalová skupina DANGAR SIX je tu s druhým albem s příznačným názvem Temná doba. Nejen o nové desce jsme si popovídali s baskytaristou JOSEFEM ‘DD CHOZEM‘ IVANIČEM.

Ahoj, nová deska už je tedy na světě. Byly nějaké tradiční porodní bolesti?

Ahoj, ano, naše nová deska na CD je již v prodeji od 26. 1. 2021. Nerad, ale musím přiznat, že trochu porodních bolestí deska měla. Krátce před nástupem do studia od nás odešel ze dne na den bubeník. Bylo nám všem jasné, že musíme najít takového borce, který by se v horizontu pár týdnů naučil náš materiál a k naší spokojenosti ho nahrál ve studiu. Oslovili jsme Martina Škaroupku, který takovéto záskoky rád přijímá, jestli by se tohoto úkolu neujal. On však z důvodu povinností u Cradle Of Filth byl nucen odmítnout. Dostal jsem nápad – a Danovi se už totéž honilo v hlavě také – oslovit našeho kamaráda Ctibora Podmanického z kapely Dysangelium. Po dohodě s ostatními válečníky z DanGaru jsem Ctiborovi zavolal. On kývl, a bylo pořešeno. Dva dny před nástupem do studia nás navíc sejmul nějakej hnusnej moribundus a čtyři ze šesti lidí jsme ulehli. Do studia tedy nastoupili pouze Patrik a Ctibor. Za pár dní nahrál zpěv i vyléčený Dan. Za krátkou dobu jsme se vydali své party nahrát i my ostatní. Ve studiu jsme takto postupně strávili asi 150 hodin. Posuďte tedy sami, jak se nám album podařilo. Nahrávalo se stejně jako album první v pražské Hostivaři u mistra Zdeňka Šikýře. Tam také proběhl i finální mastering.

Ty jsi spolu s Veronikou Špundovou spoluautorem obalu?

Myšlenka, co bude na obalu pro toto album, se mi rodila v hlavě už při psaní prvních řádků textu k songu Temná doba. Pak přibývaly texty další a pro obal jsem měl už jasné kontury. Všechny tyhle nápady jsem přednesl Veronice a ta graficky vytvořila toto veledílo s obrovskou porcí svých nápadů. Moc dobře se nám vzájemně spolupracovalo a na tomto výtvoru je to myslím sakra znát.

Kolik najdeme na desce písní? Podílel ses na nich taky autorsky?

Na albu je jedenáct písní – krátké intro a deset songů. Autorsky jsem se podílel jak já, tak čtyři ostatní spolubojovníci s temnou dobou. Pouze bubeníci se u nás nějak autorsky nepřetrhnou. Třeba vše napraví náš nový bubeník Martin Sluka a s nějakou porcí materiálu dorazí i on. (smích)

Na desce máte i velmi zajímavého hosta.

Ano, v podstatě máme hosty dva. Prvním je již zmiňovaný Ctibor na bubenickém postu. Dalším hostem je dánský kytarový mág Martin Jepsen Andersen, který nám nahrál strhující sólo v instrumentální skladbě Naděje. Martin vlastně celou desku ukončuje a při každém poslechu této skladby si uvědomuji, jak je muzika nádherná věc. Andersen spolupracoval například s Davidem Reecem (ex-Accept) nebo s Bonfire. Vystupuje se spoustou skvělých muzikantů a v nejrůznějších projektech – třeba Meridian, Blindstone, Funk Royal atd. Má toho na svém kontě opravdu hodně a jsem moc rád, že si zahostoval i na naší desce. Věřím, že spolupráce v budoucnu bude pokračovat, a že se třeba potkáme i na společném pódiu.

Jak jste se k němu vlastně dostali?

Musím přiznat, že celkem náhodou. I když vlastně náhody se nedějí… (smích) Když jsme rozpínali sítě, abychom našli nového bubeníka, tak jsem oslovil i jednoho kamaráda a skvělého jabloneckého bubeníka Luďka Hláska, jestli by třeba on neměl zájem si s námi zahrát. On však věnuje veškeré svoje úsilí blues rocku a nejrůznějšímu pořádání akcí hlavně tohoto žánru, takže tuto nabídku taktně odmítnul. Jen tak mezi řečí se mi zmínil o Andersenovi a o tom, jestli bychom měli zájem o hostování tohoto borce. Že by mohlo být zajímavé mít na albu takového hosta, bylo nad slunce jasné. Nikdo z kapely nebyl proti, ba naopak. Luděk vše domluvil velmi rychle a hostování se uskutečnilo. Jsme moc rádi, že se toto stalo.

Nebude chybět při živých vystoupeních?

Bylo by skvělé mít Andersena pořád při ruce, ale pojďme zpátky na zem. (smích) Pokud budeme hrát instrumentálku na koncertech – jako že by to byla velká škoda, kdyby ne –, máme už variantu, která bude místo jeho partu nahrazovat. Nebude to sice jako na desce, ale nebude to špatné.

Jde o tematickou desku? Je tam nějaké pojítko nebo nějaký příběh mezi písněmi?

O tematickou vyloženě ne. Pojítko je vlastně to sousloví Temná doba. Skoro každá skladba má nějakou spojitost s temnými zákoutími lidské duše nebo zvláštnostmi života v jakékoli době. Nebo s chováním lidí, co všechno špatného si navzájem umíme způsobit. Jsou tam ale i tři docela pozitivní skladby, takže vše není úplně temné a ztracené.

Zkusil bych se zeptat na křest desky, ale jde v dnešní době vůbec něco takového naplánovat?

Přáli bychom si samozřejmě desku pokřtít na nějaké parádní akci a s lidmi, jak troufalé že? (smích) Doufáme, že se letos uskuteční náš DanGar Six Fest a že tam budeme moci přivítat skvělé kapely z Česka i ze zahraničí. Hlavní hvězdou by měla být skvělá true powermetalová parta z Německa Wizard. Ta by nám mohla desku náležitě pokřtít. Všichni ale vidíme, co se teď okolo nás děje, tak zůstaneme zatím jen ve fázi optimismu.

Velice mě potěšilo, že deska vyjde i na vinylu, takže si mě piš do pořadníku. Svezli jste se s momentálním vinylovým trenden, nebo za tím můžu hledat jiné důvody?

Ano, máš pravdu. Deska vyjde jak v digipacku, tak i v super limitované číslované edici na vinylu. Jsem moc rád, že se toto médium vrátilo a že budeme mít tu čest i my desku vydat v tomto formátu. Trend bych za tím určitě nehledal, spíš další splněný sen. (smích)

Když se podíváš zpět, liší se druhá deska nějak výrazně od té první? Nějaký experiment nebo odklon z původní trasy?

Odklon od trasy ne, stále je tam spousta parádních melodií, kytarových, baskytarových a klávesových sól. Na desce je i překvapení v podobě instrumentálky, jsou tam rychlé pecky jako Temná doba, Metalgrál, Ponorka, epické záležitosti jako Slib převozníka nebo Bestie. Určité překvapení pro vás bude skladba Pan Demieux nebo hymna důchodců Zapomeň. Nesmí samozřejmě chybět balada Hřbitov bláznů a spousta dalších parádních chvilek. Temná doba vás snad bude bavit. Je to deska více kytarová a asi i tvrdší než jednička. Jsou tam skvělí hosté, co víc si přát. Jsme nadmíru spokojeni s touto novou deskou. Je to různorodý materiál, který jsme pracně vyplodili a o němž věříme, že se bude líbit fanouškům, které již máme, i fanouškům, které díky této desce teprve získáme.

Na první desce jsem měl několik favoritů, ale Král byl více než zdařilý. Vím, že s písněmi je to u kapely jako s dětmi, máte je určitě všechny stejně rádi. Přesto se zeptám, máš nějakého osobního favorita na nové desce?

Máš pravdu, ale u muziky si můžeme dovolit mít něco malinko raději. Třeba já mám rád 11 věcí z tohoto alba. (smích) Mám rád skladbu Pan Demieux – má neskutečnou atmosféru. Pak je tam Bestie, ta má až mrazivě pravdivý text a fakt se povedla. Moc mě baví i instrumentálka Naděje. Pak ještě Slib převozníka – na tuto věc bude zase historický klip. No a takhle bych mohl vyjmenovat všechny pecky z alba…

Co termín, nemrzí vás trochu, že se to nestihlo do Vánoc? Mohl to být krásny dárek.

Zase máš pravdu, ale všechny věci nejdou úplně skvěle naplánovat. Je fakt, že naši desku jsme chtěli dát fanouškům pod stromeček. Některé síly byly ale proti nám, tak jsme si udělali Vánoce malinko později.

Pojďme trochu zpět k loňské sezoně. Jaká pro vás byla? Přece jen těch vystoupení kvůli vzniklé situaci tolik nebylo.

Po zvláštním zakázaném jaru se zkrácená koncertní sezona rozjela alespoň do konce prázdnin. Zažili jsme krásné koncerty na Kristýně, další u Jablonecké přehrady – tam jsme stihli odehrát hned dvě parádní akce. Potom v Jaroměři na letní zahrádce, to byl mazec. Loňské koncertování jsme ukončili zase v Jaroměři. V tamním Nároďáku jsme si zahráli po boku Seven z Budějovic, Power 5 a ještě pár kapel tam tenkrát zaburácelo. Kluci v Nároďáku dělají, co mohou, aby udrželi metal ve středu zájmu i v covidové době, za což jim patří můj velký obdiv a dík, co všechno dělají a plánují. Pak vlastně zase nastala hudební temná doba. Všechno špatné je ale i k něčemu dobré. Díky této pauze jsme měli možnost sehrát se s novým bubeníkem Martinem Slukou. Tento chlapík si s námi sedl hudebně i lidsky. Prima kluk.

Plány na rok 2021 budou asi taky všelijaké, ale už máte domluvené nějaké termíny?

Nějaké věci jsou již potvrzené a na nějaké věci se čeká. Co a jak bude, neví zatím nikdo. Dostali jsme pozvání na legendární festival Hliňák Fest v Sekeřicích, tam jsem jezdíval už za bolševika na parádní akce a jsem moc rád, že to tam žije dál. Plánujeme natočit k nové desce hned tři videoklipy a jeden už se vlastně natáčí. Můžete se zase těšit na velkofilm i hororovou podívanou. (smích) Jinak v Nároďáku budeme koncem února natáčet sedmiskladbový koncert pro pořad Kluboofka a rozhovor pro rádio Hey.

Stihnul jsi loni i nějaký zajímavý koncert, případně oslovila tě nějaká nová deska?

Vlastně na jaře jsem stihnul koncert Rage a pár dní nato začal řádit covid. Jsem rád, že jsem byl aspoň tam. Rage mám rád už od jejich začátku. A nějaká deska říkáš? Bylo jich pár parádních. Třeba Primal Fear a jejich Metal Commando nebo Axel Rudi Pell, Heathen a Grave Digger vydali výborné desky…

Děkuji za rozhovor a budu se těšit na vaše živá vystoupení.

Já ti moc děkuji, že jsem ti mohl pár věcí zodpovědět. Držte se lidi, všechno jednou musí skončit a určitě se uvidíme na nějaké parádní akci.

Jak již kapela v září letošního roku avizovala, se smržovskou rock-metalovou grupou se z časových důvodů rozloučil po necelých pěti letech bicman Roman Řehořek. Přezdívaný Ramon měl s DanGar Six dohrát ještě zbytek nasmlouvaných podzimních koncertů roku 2020, jenže situace s Covid-19 vzala za své a všechna vystoupení byla zrušena, včetně těch zimních. Klávesák Destroyer k tomu dodává: “ Vývoj událostí a vládních nařízení v Čechách a vůbec po celým světě je totálně na „hovno“, všem nám chybí hraní před skvělým publikem, pokec s našimi přáteli, čepovaný pivko. Na druhou stranu jsme měli víc času zapracovat na novým albu, který už spěje pomalu k finálnímu výsledku a taky si najít novýho bubeníka“. A právě o nové tváři DanGar Six bude dnes řeč. Rozhovor se sedmadvacetiletým rodákem z Liberce, Martinem Slukou, přináší kapela níže.

Martine, popiš nám tvé začátky ve spojitosti s hudbou. Od kolika let vnímáš muziku jako koníčka a co vše za tím stojí, co tě k tomu vedlo?

Už od prvního stupně ZŠ jsem byl hudební nadšenec, hlavně do rocku a metalu, protože ho poslouchal můj táta. Na této hudbě jsem de facto vyrostl a přirostla mi k srdci, zajímal jsem se o biografie kapel jako jsou Iron Maiden nebo Metallica, a i když jsem se věnoval závodně florbalu, tak má vášeň k hudbě stále rostla a já chtěl začít na něco hrát. . Rodiče mi nakonec můj sen splnili a pod stromeček jsem v 15 letech dostal svou první bicí soupravu.

Takže tvým prvním nástrojem byla bubenická sada. Zkoušel si hrát taky na něco jiného? Proč zvítězila právě ta bicí souprava?

Už od mala jsem bubnoval na hrnce a pánvičky, do stolu… Myslím si, že bicí mi byly zkrátka souzený, jsou mou první a poslední volbou.

Přání hrát v kapele jsi v sobě cítil hned od začátku nebo nápad přišel až někdy později?

Hrát aktivně jsem chtěl již od počátku, co jsem se hudbě začal věnovat. Měl jsem vidinu koncertovat pro vyprodaný haly. Hudba mě vždy naplňovala a naplňuje. Když začnu hrát neexistuje okolní svět a starosti v něm.

Jsi rocková krevní skupina již od narození. Byly někdy chvíle, že jsi chtěl metal opustit, vynechat, dát si pauzu? Není tajemstvím, že jsi bubnoval i v pop-rockové kapele.

Jak jsem už zmínil, od mala jsem vedenej k rockový a metalový hudbě, rád si poslechnu Iron Maiden, Motörhead, Metallicu nebo Judase. Ale mám i období, kdy si rád poslechnu alternativnější žánry. Rock a metal mě ale provází od malička a jsou mojí krevní skupinou číslo jedna. Rád se vracím ke starýmu a poctivýmu rocku. Zlomové kapely, které ovlivnily mojí tvorbu jsou Judas Priest, Iron maiden, Metallica.

V kterých kapelách jsi až doposud hrál?

V roce 2013 jsem stál u zrodu dnes již neexistující kapely Esthetics, byla to zábavová kapela hrající převážně převzatý hardrockový písničky. S touto kapelou také vyšlo i „moje“ první EP „Král společnosti“. Postupem času se ale kapela začala orientovat jiným směrem a přišel čas změnit název a směřování kapely. V současnoti s novým názvem „Životu“ hrajou pod popovým kabátem. Já jsem ale cítil, že to není pro mě to pravý a že chci zase hrát tvrdší muziku – jsem zkrátka rocker každým coulem. Klukům z bývalé kapely přeju jen to nejlepší na jejich hudební cestě a rád se zajdu podívat na jejich koncert.

Jak vzniklo spojení Martin Sluka a DanGar Six?

Po odchodu z kapely Životu jsem cítil, že potřebuju hudební detox, zkrátka si dát pauzu a načerpat novou inspiraci, múzu. Kdybych si onen detox nedal, asi bych hudebně vyhořel. Postupem času mi ale začal chybět kousek sebe, byla to hudba. Díky mojí přítelkyni, která je mou fanynkou číslo jedna, a její podpoře a motivaci jsem začal zase ve volném čase cvičit, a jak to bývá… Když člověk dře – objeví se příležitost. A ta taky přišla. Kontaktoval mě můj dlouholetý kamarád Martin Medvěd Pecho s nabídkou „práce“ na pozici bubeníka v Dangar Six. A jelikož DG6 je v našich končinách velký jméno, rozhodl jsem se to zkusit. Právě začátky mojí hudební kariéry byly s Medvědem, v pubertě jsme začínali hrát spolu a měli vizi, že jednou budeme mít společnou kapelu. Trvalo to sice přes 10 let, ale náš sen se vlastně splnil. Tímto chci Martinovi ještě jednou poděkovat za příležitost hrát s D6, kterou mi poskytl, takže Medvěde, díky moc.

S kapelou máš za sebou pár prvních zkoušek. Jaký z toho máš pocit? Co tě překvapilo nebo nadchlo?

Po prvních zkouškách jsem nadšenej! Naskočil jsem sice do fáze, kdy je hodně práce a je to náročné, protože se tvoří nové album. Beru to ale jako výzvu ukázat co ve mně je. Udělal jsem dobře, když jsem se rozhodl začít s kapelou hrát, doufám, že i oni jsou se mnou spokojený.

A co mě překvapilo? Asi to, kolik Jacka Danielse se dá vypít v šesti lidech.

Se smržovskou bandou jsi teprve krátce, ale jak vnímáš vnitřní prostředí kapely hned z kraje?

Ostatní členy, krom Medvěda, jsem neznal a nevěděl jsem, do čeho jdu. Upřímně jsem byl ze začátku dost nervózní, ale teď se už cítím jako právoplatný člen. Vím a cítím, že je hudba baví jako mě a je to pro ně důležitá část života. Cítím se tudíž velice dobře a těším se na každou zkoušku. Beru je už jako druhou rodinu.

Jak je pro tebe těžké naskočit do rozjetého vlaku DanGar Six? Má kapela vysoké nároky?

Jak jsem již řek, jsem rád, že se mohu podílet na novým albu, ale nebudu lhát… Je náročný naučit se kompletně celý repertoár, ale s tím jsem do toho šel. I když je to časově náročné mám chuť a elán. Hudba je nedílnou součástí mě, stejně jako bicí, a jsem schopný kapele ukrojit čas nejen ze svého volna, ale i rodinného a pracovního času. Vlastně veškerý volný čas momentálně vkládám právě do kapely. Tudíž ano, nároky jsou vysoké, ale tlak tvoří diamanty.

Co budeš muset ve svém dosavadním životě změnit, přizpůsobit, omezit, aby jsi stihl v životě naplnit i tuto hudební stránku? O kapele je známo, že je dost časově vytížena kvůli počtu koncertů během celého roku.

Určitě jsem momentálně kromě svého podnikání trochu upozadil i přítelkyni. Ve volném čase, když zrovna nemáme s DG6 zkoušku, chodím sám cvičit na bicí. Ale vzhledem k tomu, že mě Valerie plně podporuje, tak to zvládá dobře. Je ráda, že zase hraju a dělám to, co mě baví a naplňuje. Vím, že v tomhle mám skvělou a tolerantní ženu.

Čeho bys chtěl s DanGar Six dosáhnout?

Vždycky byl můj sen vyrazit na několika měsíční turné a vyprodávat městské haly. Tohoto bych chtěl s D6 dosáhnout.

Martine, díky za rozhovor a mnoho úspěchů a splněných snů v tvé nové spolupráci s DanGar Six.

Taky díky za interview