O nadcházejícím výkendu potěšíme především domácí fandy a fanyny. V Pátek načneme večírek v novoměstské Truhlárně...
A v pondělí si po dlouhé době všichni užijeme Čarodky podle svého gusta a místo typických zábavových housličkářů to v Raspenavě na Házenkářském hřišti rozbalíme my s kapelou RAiN :-)
Tak je to tady. Cumulonimbus se konečně dostali dál než do Liberce na menší Artmix Festival. Konečně jednou neřídim, tak si říkám, jak si dám nějakej dobrej bonbonek a zklalim se jak prase (samozřejmě až po konciku). Tradičně nestíhám, vypadám jako vandrák a brousim činel.
*Ondra brousí, já vychytávám plán, abych mohl jet a abychom měli vůbec čím jet. Vše se zdá vyřešeno. Vyzvedávám Kubu, kterej mě zcela rozbíjí svýmy oldschool slepeckými brýlemi.
Když jsem došel na nádraží, čekal jsem asi pět minutek a přijel Strny. První špatná zpráva paperjoy nebude a tak mi nezbyde, než se zkalit za stovku jako prase. Přichází Koki, Strny navrhuje mi vyžehlit vlasy.Žehlíme ve vlaku, vypadám jako sluníčko. Aspoň večer zazářim. Pak v Raspenavě půl hodinka čekání na Toma a Kubu.
*Dorážíme do zkušebny a Strny dožehluje na Ondrovi to, co nestihnul ve vlaku. Velkolepé dílo, asi tak nějak se stavěla socha svobody, po Ondrovi se ještě přežehlí i ostatní. Postesknu si, že nemám co žehlit a naložíme první část cajků.
Nakládání proložené Kokiho blbnutím zapříčinilo to, že se Tomáš nasral a tak prvních deset minut je v autě nálada pod psa. Beru sluchátka a deptám se oblíbenejma skladbama od Underoath a Prago.
*Při nakládání druhé části, kdy je třeba řešit náročný tetris kombinovaný s doplňováním provozních kapalin, přijde Koki s geniálním nápadem a převléká se za strašidlo, herecký výkon hodný mistra, bohužel děsit lidi na frekventované ulici, když ještě blokujete autem půlku jízdního pruhu zavání průserem. Poněkud nevybíravě to Kokimu vysvětluju a vyrážíme. Vzadu sluchátkujou, my vpředu zakládáme NormuJean a nálada se vrací k normálu.
Rychlej výskok na pumpě, nákup sváči a pití (mimojiné byla koupena i plechovka růžové barvy s popiskem Hello Kitty) a samozřejmě tankujeme.
*Snaha o udobření Kokiho zastávkou na jídlo, strategicky volím pumpu, přestávka je spojena s úkony potřebnými k vyhasnutí hladového oka.
Dorážíme do Turnova, účes stále drží (bohužel) a lidí je poskrovnu. Respektivě lidi jsou asi tři a válej se po stolech úplně tuhý. A.F.D začnou hrát a po zjištění jaké je publikum, které mezitím dorazilo z panáků a piv, se rozhodneme vyškrtnou Lucky Strike Girl.
*Malý závod s šipkou v navigaci a nacházíme nejen náměstí, ale i místní sokolovnu, kde je akce pořádána. Dráždění kobry bosou nohou před koncertem se nevyplácí ani po telefonu. Vyhlášen hnědý poplach.
Okolo jedenácté nosíme cajk na podium, zvučíme, no prostě jako vždycky a začínáme hrát pro prázdný sál. Just no Way lidem proběhla hlavou jako prd, i když ji Strny komentoval slovy: "Ty vole, tohle zní jako muzika!" Lidi se nakonec docela nakupili a organizátoři se odvázali na poslední kapelu, tedy na nás. Přihazujeme Luckynu a balíme.
*Hnědy poplach zrušen.Vůbec nevadí, že lidí je málo, protože pařej každej za dva. Příjemný večirek.
Sumasumárum: Ještě jsem zpocenej a necejtim nohy, za to cejtim ten pot, Koki je zdeptanej, Strny v pohodě, Štromik nemůže mluvit, Tomáš nás rozvážel v celkem dobré náladě. Lidi nebyli, ale přesto to byla skvělá párty, skvěle jsme si zapařili, dokonce i já, Turnov nezklamal. Každej jsme měli po jednom pivu a koupili jsme jedny brambůrky. Poprvé po dlouhé době nikdo nekontroluje cestu z okýnka a neznačkuje si ji, aby se snad neztratil.
(OUKEY)
*Štromik pouští Stones. Ukládám hodnotný honorář na horší časy. A mám neodolatelnou touhu dokomentovat Ondrovi report, třeba mě za to nezabije :D
*(TOM)
Je 10:00 a polovina z nás stále neví, kdy je zkouška, kde se hraje a v kolik. Nakonec se mi na mobilu objeví zpráva 15:00 zkouška a tak balim bicí, brousim činely a chystám se. (Do toho se počítá i ta půlhodina módění). Vyzvedávám Kubu (Managera), Kokiho a Strnyho a valíme do zkušebny závratnou rychlostí 50 km/h místy i 60 (Kdyby zase někdo chtěl říkat, že mi to cukalo tak mu narvu paličky do... šak víte kam).
Stojíme s autem před zkušebnou, Koki odchází nakládat k Tomovi, přichází Štromik. Strny vytahuje krabičku a ukazuje nám domácí bonbónky, prý, že si dá jeden před koncertem a druhý po. Je 15:07, začínáme si být jistí tím, že Koki splácí Tomovi snímače (v naturáliích). Dorazili, oba s úsměvem na rtech... V celku udiveně zjišťujeme, že nad zkušebnou probíhá Zumba párty. Čekáme do čtyř a pak ať maminy trsaj na Slzy.
Před 18:00 se do zkušebny dostavuje jedna polovina Rainů, venku sněží. Nadáváme, nakládáme, snažíme se zjistit, kdo bere bicí, zjišťujeme, že máme málo míst v autech, prostě veselo. K tomu se přidává to, že si Koki přendavá zamky z jedné kytary na druhou. Všichni ho zaujatě sledují.
V 18:00 přichází dvě fanynky, z toho jedna moje, nastupujeme do aut odjíždíme nach Liberec. Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína a tak nadávám, že se tam nedá projet, aniž bych trefil nějakou díru. V autě panuje velice dobrá nálada - všichni jsou zticha jenom já si zpívám Underoath.
18:30 dorážíme do Liberce a hledáme klub Kostky. Nalezeno. Zastavuju před bránou a v ústrety mi přichází velice milý pán (holá hlava, asi dva metry a svaly jako hrom) a tak mu nervózně vysvětluju, že tam hraju a že bych potřeboval někde zaparkovat abych mohl vyložit věci z kufru. Pán je kupodivu skutečně milý a ukáže se jako majitel podniku. Vystupuju z auta. Sněží a zdálky zní hrom (holt hrajou Cumulonimbus), přemejšlim, jestli by se Raini neměli na jeden večer přejmenovat na Snow. Vyložíme naše auto, doráží auto č. 2 (Rain) vykládají, jako poslední doráží Spoonman family. Vykládáme znova. Pak jenom rychlá akce skládání, zvučení a kupodivu jde všechno hladce.
Je dozvučeno Cumulonimbus stojí (a sedí) na místech, něco píská. 10 minut řešení, Spoonmanovi tahaj kolty, vazbí elektrika... Tomáš rozhodl, že to nebudeme řešit. 20:30 hrajem, tentokrát bez nástupu, Just no Way. Hospoda je celkem plná, ovšem k paření se skoro nikdo nemá.
Asi uprostřed koncertu se Koki opírá o odposlech a hraje s kytarou položenou na noze. Frajeřinky... napadá mě. Dohráváme písničku, Koki odhazuje popruh a bere židli.
21:30 máme dohráno a přihazujeme IX. Dokonce i já jsem se začal za bicíma hejbat. Rychle složit, přicházej Raini. Námrd. Paříme, chlastaj, dávaj si bonbónky, já piju energiťák. Pedra musíme vytleskat zpátky na podium, ale nakonec přihazujou Čínu a Rock'n'roll, Strny, Kuba, Štromik, dokonce i jeden nejmenovaný redaktor, mají slušně nakoupíno. Spolu se Strnym a s Kokim odebíráme mic Honzovi a zpíváme refrém za něj.
Konec, balíme, skládáme, nakládáme, odjíždíme. Už nesněží ani není bouřka. Dorážíme do Raspenavy, vykládám ve zkušebně, jedu k Tomovi naložit Strnyho. Strny nevnímá. Koki se mu směje. Jedeme domů. Strny je vyložen.
ALLES!
(OUKEY)
