Kostky voe! (psáno jediným zcela střízlivým členem kapely)
Je 10:00 a polovina z nás stále neví, kdy je zkouška, kde se hraje a v kolik. Nakonec se mi na mobilu objeví zpráva 15:00 zkouška a tak balim bicí, brousim činely a chystám se. (Do toho se počítá i ta půlhodina módění). Vyzvedávám Kubu (Managera), Kokiho a Strnyho a valíme do zkušebny závratnou rychlostí 50 km/h místy i 60 (Kdyby zase někdo chtěl říkat, že mi to cukalo tak mu narvu paličky do... šak víte kam).
Stojíme s autem před zkušebnou, Koki odchází nakládat k Tomovi, přichází Štromik. Strny vytahuje krabičku a ukazuje nám domácí bonbónky, prý, že si dá jeden před koncertem a druhý po. Je 15:07, začínáme si být jistí tím, že Koki splácí Tomovi snímače (v naturáliích). Dorazili, oba s úsměvem na rtech... V celku udiveně zjišťujeme, že nad zkušebnou probíhá Zumba párty. Čekáme do čtyř a pak ať maminy trsaj na Slzy.
Před 18:00 se do zkušebny dostavuje jedna polovina Rainů, venku sněží. Nadáváme, nakládáme, snažíme se zjistit, kdo bere bicí, zjišťujeme, že máme málo míst v autech, prostě veselo. K tomu se přidává to, že si Koki přendavá zamky z jedné kytary na druhou. Všichni ho zaujatě sledují.
V 18:00 přichází dvě fanynky, z toho jedna moje, nastupujeme do aut odjíždíme nach Liberec. Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína a tak nadávám, že se tam nedá projet, aniž bych trefil nějakou díru. V autě panuje velice dobrá nálada - všichni jsou zticha jenom já si zpívám Underoath.
18:30 dorážíme do Liberce a hledáme klub Kostky. Nalezeno. Zastavuju před bránou a v ústrety mi přichází velice milý pán (holá hlava, asi dva metry a svaly jako hrom) a tak mu nervózně vysvětluju, že tam hraju a že bych potřeboval někde zaparkovat abych mohl vyložit věci z kufru. Pán je kupodivu skutečně milý a ukáže se jako majitel podniku. Vystupuju z auta. Sněží a zdálky zní hrom (holt hrajou Cumulonimbus), přemejšlim, jestli by se Raini neměli na jeden večer přejmenovat na Snow. Vyložíme naše auto, doráží auto č. 2 (Rain) vykládají, jako poslední doráží Spoonman family. Vykládáme znova. Pak jenom rychlá akce skládání, zvučení a kupodivu jde všechno hladce.
Je dozvučeno Cumulonimbus stojí (a sedí) na místech, něco píská. 10 minut řešení, Spoonmanovi tahaj kolty, vazbí elektrika... Tomáš rozhodl, že to nebudeme řešit. 20:30 hrajem, tentokrát bez nástupu, Just no Way. Hospoda je celkem plná, ovšem k paření se skoro nikdo nemá.
Asi uprostřed koncertu se Koki opírá o odposlech a hraje s kytarou položenou na noze. Frajeřinky... napadá mě. Dohráváme písničku, Koki odhazuje popruh a bere židli.
21:30 máme dohráno a přihazujeme IX. Dokonce i já jsem se začal za bicíma hejbat. Rychle složit, přicházej Raini. Námrd. Paříme, chlastaj, dávaj si bonbónky, já piju energiťák. Pedra musíme vytleskat zpátky na podium, ale nakonec přihazujou Čínu a Rock'n'roll, Strny, Kuba, Štromik, dokonce i jeden nejmenovaný redaktor, mají slušně nakoupíno. Spolu se Strnym a s Kokim odebíráme mic Honzovi a zpíváme refrém za něj.
Konec, balíme, skládáme, nakládáme, odjíždíme. Už nesněží ani není bouřka. Dorážíme do Raspenavy, vykládám ve zkušebně, jedu k Tomovi naložit Strnyho. Strny nevnímá. Koki se mu směje. Jedeme domů. Strny je vyložen.
ALLES!
(OUKEY)
