Noční hledání publika
aneb když nepřijdou fanoušci na Cashel, přjde Cashel za fanouškama
Přátelé, kamarádi.
Včera jsme si báječně zahráli, i když jste na nás nepřišli.
Po koncertu se nám ale chtělo hrát ještě, tak jsme šli na náměstí, kde nám postavili velké pódium.
Ale opera Nabucco se ještě nedobrala konce, proto jsme se rozhodli, že půjdeme hrát do HiFi clubu.
Ani tam však pro nás nebylo místo. To nás ale neodradilo!
Pátrali jsme dál. V Šenku bylo místo i lidi. Byla to šance.
Ale vrchnímu jsme se zdáli nějak podezřelí, takže nám nedovolil ani naladit nástroje a vyprovodil nás na ulici.
Již zlomení, vyčerpaní, u konce sil, jsme se ještě pokusili najít útočiště ve studentském klubu Pivoňka.
A konečně se na nás štěstí usmálo! Hospoda byla nadšená, všichni tleskali, fotili, fanynky se na nás obdivně usmívali, kamarádi uznale pokyvovali a my jsme hráli a hráli.
A pokud neumřeli, tak tam hrají dodnes.
Ponaučení: Nikdy se nevzdávej! I kdyby opera Nabucco neměla konce, vždy věř, že někde hraje Cashel.
ZaCashlal Slámík.
