Poslechl jsem si nahrávku od Carpatia Castle a musím řici, že mne mile
překvapila. Ani ne tak z hlediska hudební náplně, protože v dnešní době
již máloco skutečně překvapí, ale mnohem více jejím zvukem, který se mi
na ní velmi líbí. K tomu bych také chtěl uvést pár řádků. Zvuk je takový
klasický, pěkně dynamický, bez hrubé komprese, která akorát způsobuje
to, že z takových věcí po delším poslouchání začne bolet hlava a člověk
je musí vypnout nebo pustit něco jiného. Žádné ořezané špičky a
zkreslení. Nástroje znějí poměrně vyváženě, kytara neřve, nedrtí mozek a
netahá za uši, jak je dnes zvykem, ale plní plně svoji funkci tím, jak
vykresluje atmosféru a doprovází ostatní nástroje, respektive, tvoří
souvislý podklad skladeb. Kde jsou časy, kdy alba takto zněla... Snaha o
neustálé zvyšování hlasitosti v poslední dvanácti letech (viz loudnes
war) dávno pohřbila kvalitu většiny nahrávek.