Bastilla metal-hard rock / Pečky

Zdravíme všechny naše fanoušky.
Mnozí z vás jistě očekávají radostný proslov, bohužel tomu tak nebude.
Jak si jistě mnozí z vás všimli, už delší dobu mezi námi nepanuje pohodová atmosféra, nejsme nijak aktivní a máme problémy. Bohužel je to dlouhodobá záležitost a stále se vše stupňuje. Tímto jsme se tedy rozhodli o přerušení naší činnosti, dokud jsme ještě přátelé, protože se nechceme rozejít ve zlém. Možná ne na vždy, ale minimálně na delší dobu, protože si všichni potřebujeme vyčistit hlavu a ujasnit si, co každý chceme a jaké máme priority. Hudba člověka musí bavit, naplňovat ho a dělat ho šťastným. Bohužel to není možné, pokud něco nefunguje. Mezi námi to byly jednoduše vztahy a s nimi i názory - ať už na hudbu, fungování kapely a další.
Velmi si vážíme všech našich fanoušků, veškeré podpory na koncertech i mimo ně, protože jen díky vám jsme mohli dělat to, co nás tak bavilo. Taktéž jsme vděční za každé prodané tričko i CD, za každý podpis nebo společnou fotku. Díky vám se nám dokonce podařilo vyhrát loňský TPCA Beat Fest a na letošním ročníku zahrát v hlavním hracím čase, což považujeme za naše největší milníky, prostě neskutečné. 
Děkujeme všem pořadatelům, s kterými jsme měli možnost spolupracovat- vše nám dalo cenné zkušenosti a spoustu vzpomínek. Díky hudbě jsme měli možnost podívat se po různých koutech České Republiky a poznat spoutu úžasných muzikantů i nemuzikantů – děkujeme za každou příležitost. 
Bastilla je jako moje dítě. Jsem hrdá na to, co se nám podařilo vybudovat a pevně doufám, že každý náš fanoušek si nás uchová ve své paměti. Ze srdce je mi líto vše, co se stalo. Jak jste mohli vidět na koncertech, přijali jsme zpět do svých řad Honzu, s kterým jsme se usmířili, za což jsem neskutečně vděčná, neboť nám všem chyběl. Bohužel ani to nepomohlo veškeré problémy vyřešit. 
Kluci jsou pro mě rodina. Věřím, že to tak cítí všichni. Jsem jim vděčná za všechen ten společně strávený čas a budu na vše ráda vzpomínat. Vložili jsme do toho srdce a doufám, že to každý z vás alespoň trochu pocítil. Není všem dnům konec a lidské cesty jsou nevyzpytatelné. Kdo ví, co nás všechny ještě jednou potká. 
Za celou kapelu vám všem přeji šťastný spokojený život. Plňte si své sny, žijte svůj život naplno a nenechte se přesvědčit, že na něco nemáte. Už to tu píšu několik hodin. Na to, že jsem ani nevěděla jak začít, jsem teď už asi u konce. Nyní hlavu vzhůru a pojďme vstříc šťastným zítřkům. Děkuji za přečtení, tímto se s vámi za sebe i za kluky loučím.

/Terez/