Na Vánoce zase všichni spolu doma a živí
Každá rodina by se na Vánoce měla sejít. Naší kapele se to letos povedlo, ačkoli nám osud opět do cesty stavěl překážky. Nebylo snadné dostat Tomáše basáka z Norska, protože se mu tam evidentně moc líbilo, do poslední chvíle to vypadalo, že se jeho návrat nezdaří. Tomáš se loučil tak dlouho a vydatně, že jsme málem nestihli všechny věci sbalit a odnést na nádraží, což bylo velmi výhodné udělat do odjezdu autobusu.
Na Štědrý den už byl v doma, takže to vypadalo slibně. Další překážkou našemu společnému prožití Vánoc však bylo náledí, na kterém jsme na Boží hod dostali smyk, a skončili jsme na boku ve škarpě. Z auta jsme ale předním okýnkem naštěstí vylezli živí a naprosto zdraví.
Přes všechny tyto překážky jsme se všichni 26. prosince večer sešli na pódiu Divadla Pod Lampou v Plzni. Naše první společné vystoupení po půl roce, z fleku, bez jediný společný zkoušky, byl proto vlastně takový experiment, jak vlastně máme tu naši muziku v krvi.
Brácha basák v tom experimentu jasně dokázal, že naše muzika je v nás už pěkně zažraná, pokaždé si na svoje party vzpomněl. Jenom párkrát mu naběhly až na druhou dobu...
Do novýho roku všem včetně nás přejem hlavně pekelný štěstí,
protože to je potřeba nejenom v tomhle veselým šoubyznisu, ale taky třeba ve chvíli, když se člověk řítí v neovladatelným autě z jedný strany silnice na druhou a jenom náhoda rozhoduje o tom, jestli na tom místě, kde nakonec přistane, bude stát strom a nebo ne.
