Tohleto je úvod, později budou v knize i texty ostatních členů kapely a rozhovory, fotky... Tož pojďme na to !
Sedím v ojeté felicii, noční krajina pomalu ubíhá kolem a tančící světla měst ukazují, že se blížíme k cíli. Bílá přerušovaná čára vprostřed silnice nám mizí pod koly a já jsem příjemně opilý a unavený z koncertu, který před pár hodinama proběhl.
Zvukař nás sice předčasně vypnul a hráli jsme kvůli časovému skluzu jen čtyři songy asi, ale i tak to byla dobrá štace- spousta fajn lidí, venkovní pódium, hektolitry alkoholu a spousta krásných holek.
Jak tak svištíme, já přemýšlím a jen tak mě napadá- má tohle celé smysl? Stovky najetých kilometrů, hodiny času ve zkušebně….
Slyšte tedy pár slov o Barbar Punku, kapele, která mnoho lidí naštvala, ale více potěšila. O kapele, která byť vychází z punku, tak nezapadá do žádného stylu a tak si svou cestu prošlapává sama. O kapele, která se snaží v každém z vás probudit barbara
a rozvířit nespoutanou energii.
Vyprávět budu já, Mamut, s doprovodem připomínek od ostatních členů kapely a rozhovory, které snad minimalizují moji subjektivitu. Myslím, že kapela již zažila tolik historek a zajímavostí, že by byla škoda je nechat zajít v prachu zapomění. Proto tedy si
najděte chvilku, dejte si prdíka či nalejte sklenku vína a pusťte se s námi zpět proti proudu času. Nebude to dlouhé a otravné, bude to jednoduché a úderné, stejně jako naše muzika.
Bude to jízda!
I.
Budiž BARBAR PUNK!!!
Celej příběh vlastně začal tím, že Horset přijel za mnou do Brna na koncert Jaksi Taksi, kterej byl přesně 2.11. 2007 na Musilce. Znali jsme se z jednoho larpu, kde on měl zakázanej vstup za to, že dělal bordel, moc kalil a organizátorovi, který byl
tak trošku skautského ražení, se to moc nelíbilo a tak mu dal ban. On tam ale přesto přijel a zkoušel to ukecat, ale marně. My jsme si však ihned padli do oka a ještě s Gallim, kterej nám později dělal šamana, jsme prokalili celou noc a zpívali jednu
odrhovačku za druhou. Rum děvky a mrdat!!! To mi zní doteď v hlavě. No a tak sme se rozhodli, že se sejdem ještě někdy potom. Slovo dalo slovo a Horset přijel. Byl tehdá v Brně pár dní a tak sme prošli pár kaleb, aby pozbal místní prostředí a nakonec
skončili na onom koncertě tehdá dobré kapely Jaksi taksi. Byla to naše hodně oblíbená kapela, na které jsme v podstatě vyrůstali. Měli skvělý texty, ve kterejch byla pravda. Třeba Pozvedni pěst na protest:
Pozvedni pozvědni pěst, pozvedni pěst na protest
Ať nás viděj ti, co si na naše pány hrajou
Až bude těch pěstí víc, tak jim budem moci říct
Je to naše země, žijem tady my
A rozhodovat o nás nemáte právo
Když vidíš jak se kolem tebe věci mění
Umíraj zvířata, umírá příroda všechno kolem nás
Dost bylo vašich řečí o prosperitě a vývoji
Teď dobře poslouchejte ať slyšíte náš hlas, co říká...
No musíte uznat, že to je fakt jízda! A měli spoustu podobně trefných věcí, o životě, vztazích a světě. Jejich hudba mi dávala sílu, když jsem ráno jezdil do školy, kterou jsem nenáviděl, když jsem se rozešel s první holkou nebo když jsem měl prostě
dobrou náladu. A pecka byla, že Horset je měl podobně rád.
Pogo bylo super, dali jsem pár bezdomovců (to je krabičák s tesco shit colou, na rozdíl od Houby, což je normální víno s normální kofolou) a zašli jsme pokecat s našimi tehdejšími idoly. Jaké však bylo trpké překvapení, když jsme zjistili, že oni už tomu
vůbec nevěří! Ty texty, ty postoje…byly to jen prázdné floskule. Oni sami to potvrdili svými názory- říkali, že punk už nefunguje, že prachy hejbou světem a že už vlastně proti tomu ani nejsou…že už aji sami o sobě říkají že jsou rocková kapela a ne
punková a že ty starý pecky už nemyslej vážně. V hospodě jsme se málem ještě dohádali- já se jich ptal, proč hrajou za kilo na Musilce, když se dá udělat koncert levněji třeba v brooklynu u nádraží a oni se na to šklebili jak opice a dělali si z nás
prdel, že tam můžem začít slibnou kariéru. Kokoti! Sorry hoši, jestli čtete tyhle řádky, není to nic osobního proti vám, dneska už vidím taky spoustu věcí jinak a uznávám, že hodně názorů jsem měl fakt naivních, ale tehdá ste mi fakt vzali dech…
No a tak jsme šli domů podzimním sychravým večerem, poslední krabičák v ruce a myšlenky v hlavě pořád dokola vířily jako to listí na zemi- proč to tak podělali? Vždyť měli na to být jednou z nejjlepších kapel tady a oni tohle…
„Je to jako kdyby superman, kterej má zachránit lidi, těm lidem pochcal hlavy.“řekl Horset.
„Hm, to jo…“řekl jsem na to“ kdybych já měl kapelu, udělal bych to jinak.“
„Tak založíme kapelu?“řek na to on. Já jsem se zarazil- bavili jsme se o tom už dřív, ale jen tak nezávazně. Ale…
„Jo.“zaznělo z mých úst. A pak jsme vše probrali- že serem na ten komerční svět, kde každej jen ohýbá záda a budem hrát pro lidi za levno, aby si to moh každej dovolit, že budem vždy upozorňovat na ty svinstva, co se kolem dějou a nevyměknem jako ti,
kteří to pak odvolávají.
Akorát jméno kapely jsme ještě neměli…řešili jsme to a když jsme se bavili zrovna o tom, že budem hrát v kostýmech a jsme barbaři, tak jsem jen tak prohodil:
„To bude vlastně takovej žánr barbar-punk, když budem hrát v těch kostýmech a war paintama na xichtech, to zatím žádní pankáči nedělaj.“
„Jo to by byl dobrej název- BARBAR PUNK! Je to jednoduchý, lidi si to zapamatujou a vystihuje to celou tu naši věc.“řekl na to Horset, tak sme si plácli a bylo. Jak sme šli domů, tak přišla řeč i na radar v Brdech, kterej tam měli tehdá stavět, bylo to
takový velký téma. Já navíc byl v hnutí Ne základnám, tak sem to celkem často řešil. Horset najednou z ničeho nic začal na celou ulic vyřvávat: „raketová základna tu stejně nebude, stejně nebude, nebude…“já sem se přidal a tak vznikla první písnička se
stejným názvem. „Žádnej pop se tady hrát stejně nebude“ je zas moje sloka, kde sem si tehdá vylil svůj hněv :-)
Měli sme název, první píseň a tak už zbývalo jen zkoušet. To však na sebe nechalo čekat skoro půl roku…
