RUČIČKY
Text - Rachel Duchková
Klip - David Daenemark
Hudba - IMP
„Loutkohra je efektivní a rychlé řešení,“ říká David Daenemark
IMP odstartoval skvělým klipem
RAKOVNÍK. „Ručičky hodin chrastí, můj bože já jsem v pasti...“ tak začíná text prvního singlu nového rakovnického hudebního projektu IMP (tedy Skřítek), pod nímž jsou autorsky podepsáni Zdeněk Kopřiva a Alena Bradáčová. A pokud si k písni pustíte klip, nepochybně budete v pasti i vy. Skřítkovy Ručičky jsou totiž povedené po všech stránkách.
Za prvé se z nich zaraduje každý, kdo hořce litoval, že se osobitý hluboký hlas Aleny Bradáčové ztratil z hudební scény poté, co opustila kapelu Z davu, a že si může její pěvecký břink a temperament vychutnat jen v muzikálu Šakalí léta. Alena Bradáčová konečně opět zpívá s kapelou.
Za druhé potěší každého, komu přišlo škoda, že Zdeněk Kopřiva (mimo jiné i kytarista kapely Zima) nechal svůj zajímavý sólový projekt Delay Delay žít jen na internetu bez ambicí mu dát i pódiovou podobu. Protože, jak se zdá, Skřítka tentokráte nenechá vegetovat jen kdesi v lesní noře a vypustí ho na cestu po klubech.
A za třetí se vám s velkým potěšením uleví, protože se vám před očima rozehrává dílo, za které jeho autorovi Davidu Daenemarkovi s chutí zatleskáte ve stoje. A budete přitom burácet upřímné: Skvělé! David ve videoklipu rozpohyboval papírovou loutku, roztočil kalendářní dny, nechal přetékat sklenici vodky a v jednoduchých, povětšinou papírových kulisách s vlastními ilustracemi výborně dokreslil atmosféru nekončící bezvýchodnosti z textu od Ráchel Duchkové. Mladý režisér Daenemark ukázal silnou stránku svojí tvorby. Stránku, v níž má jistotu a převyšuje laťku amatéra.
V tom, jak bude klip vypadat, nechali „skřítci“ Davidovi volné ruce. „Neměl jsem v tom žádný diktát. Dostal jsem hotovou hudbu a k ní zcela podle svého dělal klip. Není klasicky animovaný, kdy by se snímalo okénko po okénku, je to loutkohra s jednou malou papírovou loutkou. Bylo to dáno tím, že měl klip vzniknout poměrně rychle. Věděl jsem o tom měsíc nebo dva dopředu, ale čekal jsem na výslednou mixáž hudby. Loutkohra tedy byla poměrně snadné, efektivní a rychlé řešení,“ říká David.
Klip vznikal jednoduše – jedna kamera, jeden člověk a jedna loutka voděná na provázcích. Veškeré rekvizity si vytvořil sám. „Celé mi to zabralo asi týden permanentní práce. Sice se v písni slova poměrně opakují, ale nevyužívám žádnou smyčku, kterou bych stále točil dokola. Záběry se opakují, jsou stejné, ale pokaždé je to určitý úsek záběru. V klipu jsem si zaexperimentoval s obrazem, i když to není experiment, co se týče techniky, protože v metodách, které jsem použil, není nic nového a objevného. Pro mě, ani obecně. Ale mně to přijde jako experiment,“ přibližuje autor. Spolupráci s dalšími kapelami se rozhodně nevyhýbá. „Ale záleží, co je to za kapelu a jak moc mi bude diktovat,“ uzavírá.
Markéta Hartlová
