B4 psychedelic-Lo-Fi / Nový Bor

Federsel: Improvizace je radikální akt svobody

prof.neutrino, 27. 12. 2010 (dnes), rubrika Rozhovory Multiinstrumentalista a hudební experimentátor Tomáš Procházka má prsty v projektech B4, Handa Gote nebo Gurun Gurun. Těm posledně jmenovaným nedávno vyšlo u japonského labelu Home Normal debutové album, což je jistě dobrý důvod k rozhovoru.

Kdo zná pseudonym multiinstrumentalisty a hudebního experimentátora Tomáše Procházky, určitě už narazil na projeky Gurun Gurun, B4 nebo Handa Gote, ve kterých Federsel působí. Právě nedávný rozruch kolem vydání eponymního alba Gurun Gurun u Home Normal a jejich live performance v rámci jednoho z večerů Menu v Hradci Králové dal vzniknout tomuto rozhovoru.

Nedávno jste vydali debutové album s elektronickým improvizačním projektem Gurun Gurun, kdo vlastně všechno Gurun Gurun dnes je a jak vás napadlo dát se dohromady?

GG je projekt, se kterým přišli Jára Tarnovski a Tomáš Knoflíček, když přestala fungovat jejich předchozí skupina Miou Miou. I v názvu můžeš cítit určitou návaznost. Chvíli působili jako duo a pak pozvali mě k nahrávání tohoto CD. To pak krásně zmasteroval Ondřej Ježek a pak s námi začal i hrát. Materiál na druhé album jsme už nahrávali ve čtyřech. Myslím, že teď po nějaké době, kdy jsme hledali formu pro živé hraní, se náš zvuk ustálil a ujasnilo se víceméně i nástrojové obsazení.

Je většina skladeb na albu opravdu improvizace, nebo jde spíš o postupně „vyprodukované“ tracky?

Mám dojem, že se všude poctivě uvádí označení semi-improvizační. Takže ve většině případů byla na začátku nějaká pevná kostra, která se překryla velkým množstvím improvizovaného materiálu. Další fáze procesu byla samozřejmě postprodukce, čištění, řekl bych taková artikulace toho materiálu. Nakonec to doplnili ještě hosté, takže se materiál opravdu postupně dost proměňoval. Každopádně živá vystoupení se blíží stům procent improvizace.

Jaký má pro tebe improvizace vlastně smysl? Je to fascinující hra s náhodou, nonverbální propojení jednotlivců v čase a prostoru či nechuť produkovat „hotové“ písně s jasnou strukturou?

Improvizace je takový radikální akt svobody. Nechuť produkovat konfekční hudbu je u mě zásadně přítomná, nemám sílu ji ani poslouchat, natož pak vytvářet. To není žádné dobrodružství. Při improvizaci samozřejmě otvíráš dveře náhodě, což je očistné. Čistit je třeba. Poslouchal jsem a poslouchám spoustu hudby a mám hlavu plnou chytlavých refrénů nesmyslných písní. Občas je musím vyhnat nějakým extrémním hudebním sportem.

Jak jste se vlastně dostali k londýnsko-japonskému labelu Home Normal, který vám album vydal a ke spolupráci s japonskými vokalistkami?

No...Jára s Tomášem měli sen, že budou mít japonskou zpěvačku a že vydají CD v Japonsku. To se jim po usilovné práci podařilo zařídit. Z toho vyplývá, že mít sny je dobrá věc. Možná je taky dobré říct, jak se dá album v Čechách pořídit: distribuci zajišťuje v ČR Polí pět a bude k dostání v jejich prodejně Rekomando.

Hudba Gurun Gurun mi trochu připomíná laptopový glitch-pop japonské provenience, který před lety reprezentovali takové projekty jako Tujiko Noriko nebo Aoki Takamasa, který u Home Normal vydal své album Indigo Rose. Byl to záměr, nebo spíš shoda náhoda?

To určitě nebyl záměr, ale patrně se pohybujeme v podobných vodách, takže i výsledek se může podobat. Ale je to možná spíš tou vzdáleností, a tím, že k nám běžně nedolehnou všechny věci z poměrně pestré japonské scény. Je dost projektů podobnějších GG než zrovna Tujiko Noriko.

Má název Gurun Gurun něco společného s Majkou z Gurunu a vůbec s oblibou sci-fi filmů osmdesátých let?

Jasně. Myslím že všichni z GG jsou velcí příznivci obskurní kinematografie.

Svoje věci vydáváš pod hlavičkou improvizačního projektu B4, který letos taktéž vydal album Ringo George Paul John na Polí5 nebo divadelně-performačního uskupení Handa Gote. Jak se vlastně liší přístupy k tvorbě u těchto projektů?

B4 se někdy zjednodušeně prezentují jako retro projekt, pro mě je to spíš objevování skrytého potenciálu starší hudby a hlavně starých nástrojů a přístrojů. Analogová elektronika tě přinutí jinak myslet a ten způsob analogového myšlení já mám rád. Taky nás vede nějaký zvukový ideál, který je dost široce rozprostřen od filmové hudby Zdeňka Lišky nebo Ennia Morriconneho, až po raný Kraftwerk nebo neo-krautrockových skupin jako jsou například Stereolab. Do toho všeho přidáváme velkou dávku noise a obecně chaosu. Na nahrávce potom ten chaos trochu zredukujeme, aby si ho třeba někdo pustil víc než jednou. Nicméně ho tam musí trochu zůstat, abych to zase já vydržel při míchání poslouchat. Handa Gote je založeno na podobných principech – přístupu “ recycle, reuse, reinvent” - a taky na práci s volnou formou a spoustou odkazů, které nakonec lidi můžou nebo nemusí číst.

Jak ses vlastně k experimentální muzice dostal? Jaké skupiny či jedince považuješ za důležité pro tvůj hudební vývoj, kteří zásadně posunuli tvoje hudební myšlení?

Asi z nutnosti se bránit tomu moru středního proudu, který proniká vším. Noise, free impro, abstraktní elektronika, tam ještě lze zažít hudbu a zvuk v surovém stavu. Taky mě přitahuje estetika chyb a nedokonalosti, a s tím se dá v experimentální hudbě bohatě pracovat. Moje asi první zásadní deska byla od Pink Floyd Dark Side of the Moon ve velmi raném věku, později potom přišel objev Franka Zappy.

Pak ještě později Matmos a zjištění, že se dá v hudbě pracovat konceptuálně. Taky mám rád brazilského vizionáře Toma Zé a trio Martin, Medeski and Wood, kvůli nekompromisnímu zvuku. Další mí oblíbenci jsou The Books, Buffalo Daughter a samozřejmě skupina Can a celá krautrocková scéna. Z toho vychází můj zájem o krautroniku, folkotroniku a všechny tyhle hybridní žánry. A z českých věcí mě rozhodně ovlivnila první deska Dunaje, první deska Z kopce, Švehlík, High Fidelity Oldřicha Janoty a geniální hudba Zdeňka Lišky.

Co připravuješ v dohledné budoucnosti, nebo kde tě můžou lidi v brzku vidět live. V jakém stadiu je vlastně tvůj „country” projekt Wabi Experience?

Já už vyprodukoval asi čtyři verze a většinu z toho jsem smazal. Je to těžký úkol. Vyrábím mikrosamply a glitche z hudby Wabiho Daňka, protože je to takový symbol mého dětství, ta jeho hudba je taková zasutá vzpomínka. Country mám jinak celkem rád a občas ho i poslouchám, ale tohle byla taková neobvyklá silná vize - musel jsem se prostě do toho pustit. Původně jsem si sice myslel, že to udělám za chvíli, ale trvá to už asi pět let. S pitváním Wabiho jsem poslední dobou trochu uvíznul na suchu, hlavně proto, že jsem se intenzívně zabýval jinými projekty.

Ale teď se do toho vložil Jára Tarnovski jako spoluproducent, on je daleko systematičtější než já, tak očekávám, že se to zase pohne. Doufám, že se to během příštího roku dokončí. A jinak hraju v duu Radio Royal s Petrem Ferencem, to je „easy listening noise“ - improvizace na analogovou elektroniku (k vidění budeme na Arts Birthday v Národní technické knihovně v Praze 17. ledna 2011) a občas s Martinem Janíčkem, kdy sampluji jeho hru na kovové objekty. A taky vyjde snad v první třetině roku nová deska B4, zase u Polí pět, takže asi uděláme i pár koncertů.

Díky za rozhovor.

http://www.freemusic.cz/clanky/17634-federsel-improvizace-je-radikalni-akt-svobody.html