Tradiční report z koncertu: 2. memoriál Lukáše Přibyla - Bohemka
13. 10. jsme hráli na 2. memoriálu Lukáše Přibyla v Ďolíčku, na stadionu Bohemky ve vršovicích. Je mi to blbý, ale nevím, který Bohemky, jsou dvě a já nevím, která je která. Pro mě je Bohemka jen jedna a to ta, na kterou jsem chodil jako malej kluk, když tam ještě hrával Panenka, Bičovský a pak Sloup (ten byl nejlepší). Takže jsem si je dal po třiceti a něco letech znovu a ačkoliv teda fakt už jsou to staří pánové, pořád jim to kope. No musím přiznat, že klukům z bohemáckýho fan klubu to ze začátku šlapalo jako hodinky – doprava aparátu a bubnů, šatna, atd. Bylo krásný počasí, jediná nevýhoda byla, že jsme hráli poslední, protože i nejkrásnější počasí po pár hodinách nečinnosti nemá šanci nasytit a napojit pány umělce, čili logicky muselo dojít na vlastní zdroje. Ve VIP zóně bylo pohoštění připravený,tak jsme se šli občerstvit před výkonem. Moc pěkný to tam mají na tý Bohemce, koberce, tučňák obluhovatel a rozlévač nápojů, jen mi bylo divný, že tam nejsou popelníky. Mně to bylo divný, že na mě ten Panenka kouká s tím zvednutým obočím, tak jsem slušně uhasil cigaretu o koberec a šel na guláš. Když jsme odcházeli, tak jsme se rozdělili o poslední džbánek s herci, kteří hráli za VIP tým osobností a šli okouknout kapely před námi. První byl Aleš Brichta se svým kytaristou a s týpkem na samohrajku (pochopil jsem to jako komorní trio) a je sakra velkej rozdíl mezi Dívkou s perlami s živejma bubnama a kolovrátkem s černobílejma klapkama. Dandys, kluk, co tyhle akce pod hlavičkou Bohemky pořádá, mi říkal, jak se těší na ty holky z The Agony, tak jsem si poslechl taky kousek a řekl bych, že to zas až tak velká bomba není. Ale jsou to docela hezký holky. No a pak mi byla zima, ono v říjnu už k večeru býva chladno, tak jsem se zahříval po námořnicku a proto mám menší výpadek v ostatních kapelách. A když jsem se probral,tak už jsme šli hrát. Je fakt, že hrát ve dvanáct večer, když je neděle a všichni jdou do háku,není úplně optimální, takže lidí trochu ubylo, ale těm co zbyli, jsme zahráli klasickej set, tedy věci z CDčka a tři čtyři navíc. Dobrej byl zvukař, ale i když jsem ho velebil tak na mě koukal zamračeně. Možná kvůli tomu miktofonu, co jsem trefil paličkou (nechtěně, to je jasný). Áda Vitáček
