BanWorks rock-southern rock / Česká Lípa

VÍKENDOVÉ POVÍDÁNÍ s… (183. díl)
Vedle všech těch indíéček, lternativ, post-žánrů, hácéček, stonerů a matematik má na tuzemské mapě kytarovek své místo i poctivý bigbít. A pokud se dělá autorsky s českými texty jistě si své fanoušky najde. Dnešní povídání je právě se skupinou, která slovo bigbít nepovažuje za sprosté slovo, skupinou BanWorks.
Na úvod členům Hudebního přátelského okénka skupinu BanWorks představte. Kdo jste? Kdy jste vznikli? Jak jste se dali dohromady?
Petr Sládek: Kapela BANWORKS vznikla v lednu 2016, kdy jsme společně jamovali já (zpěv a sólová kytara) a Jan Novák (baskytara) s Janem Konrádem (bicí), kteří k naší formaci připojili kytaristu Ivana Škodu (OPTIMIK), který s Námi již bohužel nepůsobí. Místo něho jsme přibrali backlight kytaristu Michala Račka. V listopadu 2017 jsme rozšířili sestavu a přibrali na pomoc kyraristu Martina Griče, který naší hudbě dával nový rozměr. V lednu 2018 na vlastní žádost odešel spoluzakládající baskytarista Jan Novák, kterého nahradil mladý talent Jirka Nesvorný. Ten po půl roce odešel z časových důvodů a jeho místo zaujímá dosavadní kytarista Martin Grič.
Na vašem FB profilu jsem se dočetl, že hrajete poctivý severočeský melodický rock. Co si pod tímto označením můžeme představit. Jak byste popsali Vaši muziku někomu kdo vás nikdy neslyšel?
Petr Sládek: Tak především využíváme klasické kytarové riffy, jednoduché rytmy a v prvním roce našeho společného tvoření jsme se rozhodli, že se zaměříme na české texty, jelikož v dnešní době je spousta kapel a uskupení, které píšou a zpívají anglicky. Myslíme si, že čeština je krásná a krásně složitá, že je to vlastně docela umění napsat český text, aby byl složitý, zajímavý, chytlavý a k tomu ještě dával smysl. Psát česky prostě není sranda a pro nás to byla ta složitější cesta, když jsme si vybírali jakým směrem se budeme ubírat. U většiny začínajících kapel by vlastně tohle měla být ta nejzásadnější otázka.
Kde čerpáte inspiraci pro vaši hudbu? Jaké jsou vaše hudební vzory?
Petr Sládek: Tak inspirace je samozřejmě strašně důležitá. Mám hodně rád třeba Guns & Roses, Joe Bonamassu, Mötley Crüe atd. Já mám vlastně strašně široké spektrum hudebních vzorů. Vlastně celý život jsem doma slýchával od rodičů na gramofonu Beethovena, Dvořáka, Rossiniho, Petra Nováka a George & Beatovens, klasické černošské blues anthology, což byla dvojdeska kterou jsem dostal od babičky a byly tam staré bluesové šlágry z přelomu 19/20 století, díky kterým jsem vlastně poprvé sundal tátovu rozvrzanou španělu ze stěny... Byla teda strašná, protože měla stoletý nylonový struny a šíleně prohnutej krk, takže cokoliv na ní umáčknout byl pro 8 letýho kluka nadlidskej výkon. Naši mi nikdy nechtěli koupit kytaru, protože jsem od útlého věku chodil na hodiny klavíru, odkud jsem byl asi po 3 letech vyhozen z hudení nauky pro nezvladatelnost (Nauka mě šíleně nebavila). Tak jsem si první vlastní elektrickou kytaru, tuším že to byl strat od Squiera, pořídil někdy v šestnácti letech od kamaráda, kterej nutně potřeboval prachy. Jinak kluky z kapely (Jan Konrád - bicí, Martin Grič - baskytara) nejvíc bere klasickej českej bigbít, jelikož jsou původně od Kamenickýho Šenova a tam je to tak nějak v krvi... Kytarista Michal Raček má hrozně rád Metallicu, Iron Maiden, Guns & Roses a takový podobný energický vypalovačky, ale taktéž preferuje ten klasickej českej bigbít.
Nedávno jste vydali debutové album Dlohonojej stín. Můžete nám ho trochu představit?
Petr Sládek: Album Dlouhonohej Stín je vlastně vyvrcholením našeho čtyřletého působení. Dlouho jsme si s klukama přáli završit celou tu dobu hraní na regionální úrovni třešničkou v této podobě, protože víme, že ne každé kapele se někdy tato meta vůbec podaří. Píseň "Dlouhonohej Stín", která dala albu i název, jsem napsal v roce 2010, tudíž je mou nejstarší ucelenou skladbou v této podobě, proto jsme album pojmenovali po ní. Album jsme točili na dvě etapy,- první tři písně (Dlouhonohej Stín, Když Budeš Hodná, Ride) jsme točili už v květnu 2018, jelikož jsme se ozvali studiu pozdě a Petr Los měl tou dobou plno. Další vlna nahrávání nás čekala o rok později.
Na albu je celkem devět písní, které vlastně hrajeme takřka od začátku. Na některých písních se podíleli ještě původní členové (jsou jmenovitě uvedeni v bookletu), hlavně tedy melodickými nápady, texty jsem psal já, tedy kromě písně "Hledám tvý jméno", kterou pro nás z vlastní iniciativy takřka celou napsala Jana Hricová, která nás dokonce jednou v klubu Píchlá Nota doprovodila celým koncertem na klarinet a saxofon, což pro nás bylo velice zajímavým zpestřením. Jinak tedy hudební aranže jsou naše práce za poslední dva roky, což chvíli trvalo, ale nakonec se to docela povedlo a z alba máme velmi dobrý pocit. Posluchači si jej chválí a poptávka po něm sílí, což nás samozřejmě těší.
Album bylo točeno a masterováno v českolipském Nahrávací studio WonderLost a je nahráno analogově, nikoliv digitálně, a je k dispozici na Spotify, ITunes, AppleMusic, Amazonu a dalších platformách, takže kdo si jej bude chtít poslechnout, tak šanci určitě má.
Poslední tečkou je fotografické zpracování, na kterém se podílela Jana Marie Knotová - Naše "dvorní" fotografka, která fotila obal někdy 14. února v osm hodin večer u nás na chalupě na Kvítkově v silném mrazu. Tyto podmínky každopádně neocenila ani moje manželka Natálie, jejíž nohy můžete nyní na obalu alba vidět. protože focení trvalo asi dvě hodiny a foukal silný ledový vítr.
Pokud vím tak teprve nedávno po lockdownu jste album mohli pokřtít ...
Petr Sládek: Ano slavnostně jsme jej pokřtili v sobotu 27.6.2020 v Jazz klub Píchlá Nota Doksy v Doksech v přátelské a komorní atmosféře, jelikož klub je opravdu malý, čímž taktéž chceme poděkovat majiteli klubu Lubomíru Vasilevovi, že nám křest v jeho útulných prostorách umožnil. Křestní koncert jsme výjímečně pojali akusticky, což mělo veliký ohlas a určitě to ještě někdy zopakujeme. Kmotrem alba se stal Petr Los, který se na albu podílel od začátku do konce a my jsme ani nepřemýšleli o tom, že by se kmotrem alba mohl stát někdo jiný.
Téměř v každém songu na albu je možné slyšet různé (i poměrně odlišné) hudební vlivy. Jakým směrem se chcete do budoucna rozvíjet.
Michal Raček: Naše původní myšlenka vydat se cestou jižanského rocku narazila na severské kořeny naší země. Smícháno podtrženo výsledek pro posluchače nejspíš vytváří dojem "kam si je mám asi zařadit? " A u toho i zůstaneme. Většina našich skladeb z alba je tvořena přímo na společných zkouškách, kdy se k základnímu námětu každý hudebně vyjádří. Toho se budeme držet i do budoucna a s přibývajícími písněmi nás bude snazší i zařadit. Dáváme si poslední dobou záležet na přearanžování rockových verzí našich písní do akustické podoby, takže se máte na co těšit.
Jaké jsou vaše plány do budoucna, jaké jsou vaše hudební cíle?
Martin Grič: Pokud jde o plány do budoucna, tak pracujeme na nových písních, protože nápady a materiály se hromadí a máme jich více než dost, rádi bychom výhledově vydali další album. Samozřejmě taky co nejvíce koncertovat, protože stále chodí nové nabídky, a taky bychom se rádi dostali do širšího povědomí posluchačů, pro což děláme vše. Bohužel vinou pandemie nového koronaviru jsme přišli o hodně koncertů, které jsme měli nasmlouvané. Byla mezi nimi i Wroclaw v Polsku, která byla pořadatelem odložena na 31.10.2020, kam jedeme s kolegy z kapely CzechOut.
Kde si vás fanošci mohou v nejbližší době mohou poslechnout naživo?
Jan Konrád: Tak jelikož se nám zbortilo dost plánů díky vládním opatřením, tak musíme plánovat od začátku, tahle sezona už není tak nabitá jak jsme původně plánovali. Navíc jsme se dozvěděli radostnou zprávu o tom, že Michal Raček očekává narození potomka, tak jsme se shodli na tom, že Michalovvi dáme pár týdnů prostor, aby se mohl naplno věnovat rodině. Jinak nás tedy čeká koncert 15.8.2020 v České lípě v klášterních zahradách, který pořádá lokální pivovar Lípák, jehož pivo nám občas pomáhá oddechnout si od každodenního stresu. Počítáme s tím, že Michal bude indisponován, tak máme v rukou improvizovanou akustickou kartu, kterou hodláme vytáhnout. Pak nás čeká 5.9.2020 festival VOSTRÁK ve Františkově nad Ploučnicí. Následující cesta nás povede do Polska do již zmiňované Wroclawi a věříme, že mezitím se ještě něco vyvrbí, ale necháváme letošní sezónu spíše otevřenou a věnujeme se zpracovávání akustických aranží a nových písní na nové album.

Děkuji za popovídání.